Zeman minulý týden absolvoval třídenní návštěvu
Libereckého kraje. Při setkání s občany mu tam rozhořčená Romka položila
pošetilý dotaz.
Stalo se tak v Liberci, na Benešově náměstí, kde na prezidenta čekaly asi tři stovky lidí. Ten dotaz zněl: „Kdy dostaneme my Romové konečně slušné bydlení."
Povšimněte si, toho slova dostaneme. Ona byla rozhořčená, že jí stát automaticky neposkytl bydlení a ještě měl tu troufalost, že to neudělal okamžitě. Romové mají na bydlení přednostní nárok?
Zeman reagoval celkem rozumně a ač použil podobné výrazy jako kdysi Čunek, ten smysl byl úplně jiný: „Je třeba si ujasnit, co je myšleno pod pojmem slušné bydlení. Znamená to, že byt, který si zaplatím, tak ten byt nevybydlím. Neudělám si z parket ohníček na podlaze, nevytluču okna, neudělám z chodby odpadkový koš. Nárok na slušné bydlení znamená i povinnost slušně bydlet. Mně je srdečně jedno, jestli je někdo Rom nebo Nerom. Každému musíme měřit stejným metrem. A buď někdo umí bydlet a vyjít se spolubydlícími nebo to neumí. V takovém případě takový nárok sám ztratil."
Za tuto odpověď byl odměněn potleskem přítomných lidí. Proti tomu snad nelze nic namítat. Představte si ale tutéž situaci, kdyby platil návrh z dílny ministra pro lidská práva, Jiřího Dienstbiera o pozitivní diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání nebo k práci.
Pokud by toto bylo zakotveno přímo v zákoně, Romové by byli jak utržení z řetězu. Již nyní zneužívají systém sociálních dávek, který je definován obecně jako záchranný pás pro lidi v nouzi. A najednou by tu byl přímo proromský zákon. Možná by se směr výjezdu Romů obrátil a začali by se z Anglie a Kanady vracet zpět do Česka. Okamura by se konečně dočkal romského státu, i když si to původně představoval úplně jinak. Nakonec, česko-romskou vlajku už kdosi zplodil…
Při Dienstbierově činorodosti, když už máme tu vlajku, bychom se mohli přejmenovat na Romistán. Záhadou zůstává, proč vůbec vzniklo „Ministerstvo pro lidská práva“. Jediné vysvětlení, které se nabízí, je, že se jedná o trafiku pro jednoho jinak nepoužitelného eurohavlistu.
Multi-kulti pozitivní diskriminace se v praxi neosvědčila, nefunguje a je nespravedlivá. Naivní nebo hloupý Dienstbier si neuvědomuje její nebezpečí. Ten, kdo by byl „pozitivně diskriminován“ by se cítil jako páté kolo u vozu, i kdyby ty schopnosti pro danou práci měl. Ve svých očích by to bral tak, že pracovní místo dostal ne za to, co umí, ale za barvu kůže. Ten, kdo by nebyl pozitivně diskriminován, by to chápal jako nespravedlnost a skutečnou diskriminaci jen proto, že je bílý.
Ve svém důsledku by to přineslo ještě větší napětí ve společnosti. S ohledem na to, jak jsou zákony v Parlamentu šity horkou jehlou, by opět vznikl nějaký právní kočkopes (spíš bastard) s desítkami novelizací. Ve světě se od toho utíká, zde by to chtěl Dienstbier zavádět…
Nejpikantnější je jeden detail. Pokud bude Dienstbier protěžovat jednu etnickou skupinu obyvatelstva nad druhou, jak pozná, kdo je ta první a správná skupina – Romové? Vydá „Ministerstvo pro lidská práva“ prováděcí předpis? Budou na to nějaké tabulky? Bude to někdo měřit? Budou nějaké komise? Budou nějaké seznamy? To už tu jednou bylo, v třicátých létech v Německu.
V čele takové komise by mohl sedět třeba Tomio Okamura. Má tajemné schopnosti a neobvyklé zkušenosti. Před volbami do Evropského parlamentu o své jedničce (než se jí zbavil) Samkové prohlásil, že „nemá ani kapku cikánské krve“. Stačilo by, jen kdyby otočil a ty kapky naopak pozitivně hledal. A znovu otázka. Kolik kapek by bylo třeba pro přiznání benefitů a pozitivní diskriminaci?
A jak pozitivní bude ta pozitivní diskriminace? K romské národnosti se v roce 2011 (poslední sčítání obyvatelstva) přihlásilo pouze 5 tisíc čistokrevných Romů. Těch, kteří uvedli romskou národnost v kombinaci s českou, nebo slovenskou bylo 13 tisíc. Odhady přitom hovoří, že zde reálně žije asi 200 až 250 tisíc Romů. Když ty výhody budou hodně pozitivní, může se stát, že se k Romům zapíše několik dalších desítek tisíc „nových“ Romů. To přece umíme. Měli jsme už nové partyzány (po roce 1945), měli jsme už nové disidenty (po roce 1989). A navíc, za totality, měla pozitivně diskriminační KSČ v roce 1948 více než 2 miliony členů (většinou také nových). A jsme znovu u té nepříjemné otázky. Kdo bude posuzovat a rozhodovat o tom, kdo je nový Rom a kdo jím ještě není?
Z toho všeho plyne, že Dienstbierova „pozitivní diskriminace Romů“ je pěkný nesmysl. V pitomosti tento úlet překoná jen jeho další vynález: návrh, aby cizinci s trvalým pobytem v České republice měli volební právo. Aby to potom nedopadlo tak, že si tu Ukrajinci za obdivných stonů Kocábů a Schwarzenbergů založí Pravý sektor a budou kandidovat do Parlamentu…
Díky bohu, že se pravdoláskař Dienstbier nestal prezidentem. Jak by asi odpověděl v Liberci on, být na místě Zemana? Z výše uvedeného je jasné, že úplně jinak. Takoví eurohavlisté místo reálného řešení jen přilévají olej do ohně.
Povšimněte si, toho slova dostaneme. Ona byla rozhořčená, že jí stát automaticky neposkytl bydlení a ještě měl tu troufalost, že to neudělal okamžitě. Romové mají na bydlení přednostní nárok?
Zeman reagoval celkem rozumně a ač použil podobné výrazy jako kdysi Čunek, ten smysl byl úplně jiný: „Je třeba si ujasnit, co je myšleno pod pojmem slušné bydlení. Znamená to, že byt, který si zaplatím, tak ten byt nevybydlím. Neudělám si z parket ohníček na podlaze, nevytluču okna, neudělám z chodby odpadkový koš. Nárok na slušné bydlení znamená i povinnost slušně bydlet. Mně je srdečně jedno, jestli je někdo Rom nebo Nerom. Každému musíme měřit stejným metrem. A buď někdo umí bydlet a vyjít se spolubydlícími nebo to neumí. V takovém případě takový nárok sám ztratil."
Za tuto odpověď byl odměněn potleskem přítomných lidí. Proti tomu snad nelze nic namítat. Představte si ale tutéž situaci, kdyby platil návrh z dílny ministra pro lidská práva, Jiřího Dienstbiera o pozitivní diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání nebo k práci.
Pokud by toto bylo zakotveno přímo v zákoně, Romové by byli jak utržení z řetězu. Již nyní zneužívají systém sociálních dávek, který je definován obecně jako záchranný pás pro lidi v nouzi. A najednou by tu byl přímo proromský zákon. Možná by se směr výjezdu Romů obrátil a začali by se z Anglie a Kanady vracet zpět do Česka. Okamura by se konečně dočkal romského státu, i když si to původně představoval úplně jinak. Nakonec, česko-romskou vlajku už kdosi zplodil…
Při Dienstbierově činorodosti, když už máme tu vlajku, bychom se mohli přejmenovat na Romistán. Záhadou zůstává, proč vůbec vzniklo „Ministerstvo pro lidská práva“. Jediné vysvětlení, které se nabízí, je, že se jedná o trafiku pro jednoho jinak nepoužitelného eurohavlistu.
Multi-kulti pozitivní diskriminace se v praxi neosvědčila, nefunguje a je nespravedlivá. Naivní nebo hloupý Dienstbier si neuvědomuje její nebezpečí. Ten, kdo by byl „pozitivně diskriminován“ by se cítil jako páté kolo u vozu, i kdyby ty schopnosti pro danou práci měl. Ve svých očích by to bral tak, že pracovní místo dostal ne za to, co umí, ale za barvu kůže. Ten, kdo by nebyl pozitivně diskriminován, by to chápal jako nespravedlnost a skutečnou diskriminaci jen proto, že je bílý.
Ve svém důsledku by to přineslo ještě větší napětí ve společnosti. S ohledem na to, jak jsou zákony v Parlamentu šity horkou jehlou, by opět vznikl nějaký právní kočkopes (spíš bastard) s desítkami novelizací. Ve světě se od toho utíká, zde by to chtěl Dienstbier zavádět…
Nejpikantnější je jeden detail. Pokud bude Dienstbier protěžovat jednu etnickou skupinu obyvatelstva nad druhou, jak pozná, kdo je ta první a správná skupina – Romové? Vydá „Ministerstvo pro lidská práva“ prováděcí předpis? Budou na to nějaké tabulky? Bude to někdo měřit? Budou nějaké komise? Budou nějaké seznamy? To už tu jednou bylo, v třicátých létech v Německu.
V čele takové komise by mohl sedět třeba Tomio Okamura. Má tajemné schopnosti a neobvyklé zkušenosti. Před volbami do Evropského parlamentu o své jedničce (než se jí zbavil) Samkové prohlásil, že „nemá ani kapku cikánské krve“. Stačilo by, jen kdyby otočil a ty kapky naopak pozitivně hledal. A znovu otázka. Kolik kapek by bylo třeba pro přiznání benefitů a pozitivní diskriminaci?
A jak pozitivní bude ta pozitivní diskriminace? K romské národnosti se v roce 2011 (poslední sčítání obyvatelstva) přihlásilo pouze 5 tisíc čistokrevných Romů. Těch, kteří uvedli romskou národnost v kombinaci s českou, nebo slovenskou bylo 13 tisíc. Odhady přitom hovoří, že zde reálně žije asi 200 až 250 tisíc Romů. Když ty výhody budou hodně pozitivní, může se stát, že se k Romům zapíše několik dalších desítek tisíc „nových“ Romů. To přece umíme. Měli jsme už nové partyzány (po roce 1945), měli jsme už nové disidenty (po roce 1989). A navíc, za totality, měla pozitivně diskriminační KSČ v roce 1948 více než 2 miliony členů (většinou také nových). A jsme znovu u té nepříjemné otázky. Kdo bude posuzovat a rozhodovat o tom, kdo je nový Rom a kdo jím ještě není?
Z toho všeho plyne, že Dienstbierova „pozitivní diskriminace Romů“ je pěkný nesmysl. V pitomosti tento úlet překoná jen jeho další vynález: návrh, aby cizinci s trvalým pobytem v České republice měli volební právo. Aby to potom nedopadlo tak, že si tu Ukrajinci za obdivných stonů Kocábů a Schwarzenbergů založí Pravý sektor a budou kandidovat do Parlamentu…
Díky bohu, že se pravdoláskař Dienstbier nestal prezidentem. Jak by asi odpověděl v Liberci on, být na místě Zemana? Z výše uvedeného je jasné, že úplně jinak. Takoví eurohavlisté místo reálného řešení jen přilévají olej do ohně.
Žádné komentáře:
Okomentovat