Nejhůře placení vysokoškoláci v Česku jsou učitelé. Průměr hrubé měsíční mzdy je 23 až 29 tisíc Kč (učitelé ZŠ a SŠ). Oficiálně uváděný údaj za loňský rok byl 25.996 Kč. Realita je jiná. Výsledek je zkreslen platy ředitelů, zástupců, řídících pracovníků, atd., takže „řadový“ učitel bere méně, než je tento průměr. Ministr školství Chládek právem považuje platy učitelů za nedostatečné a chtěl by je zvýšit na 28 až 32 tisíc Kč hrubého. Otázkou je, zda se mu to podaří a kdy to bude…
Vysokoškoláci z jiných oborů přitom berou 32 až 48 tisíc hrubého. Lukrativní obory, jako informační technologie a bankovnictví jsou honorovány ještě lépe. Příčina tohoto stavu je jednoduchá. Do školství se u nás investuje mnohem méně než v západoevropských zemích. Všichni zatím pouze mluví o tom, že žádný prosperující stát se bez kvalitního školství neobejde, ale prakticky se nic výrazně nemění.
Pouhé zvýšení platů pochopitelně nezvýší automaticky kvalitu pedagogů. Jenže zde došlo k tomu, čemu se říká začarovaný kruh. Malé platy nepřitahují nové a nejkvalitnější lidi. Ti současní dobří učitelé odchází za lepším nebo do důchodu. Z této logiky plyne, že školství, pokud se do něj nenapumpuje dostatek financí, bude neustále v agonii. Já mluvím jen o části problému. Paralelně by musela probíhat i opravdová reforma výuky a odborné přípravy. Ne pseudoreformy praktikované od roku 2004.
Předchozí článek o školství Rodiče, spratci, zlatíčka a dezorientovaní učitelé měl velkou a pozitivní odezvu. Bylo to proto, že věci tam uvedené platí na spoustě škol. Od Zlína, přes Prahu až po Aš. Bohužel, takové školství je. Stále, na obou stranách „fronty“ učitelé – rodiče existují extrémy. Tmáři, bludaři, komičtí zapadlí vlastenci a horeční aktivisté s jurodivými představami o fungování školy. Nejděsivější je, že potrefené a nejhloupější husy s máslem na hlavě kejhají vždy nejvíce. Jak v politice, tak i ve školství. To je praxí mnohokrát ověřeno, mohl bych vyprávět.
Všiml jsem si jedné věci. Někteří učitelé jsou mezi sebou stejně solidární jako stádo pakoní. Když hyena uloví nějaký kus, stádo to nezajímá. Uvádím postřeh čtenáře z diskuze (virtually.cz), která se týkala výše zmiňovaného článku:
K tématu článku můžu přidat příklad učitele, kterého spratci šikanovali a natáčeli u toho na mobil. Když dal rozrušený učitel jednomu ze spratků pohlavek, místo, aby se hošík zastyděl nebo aby mu tatínek zmaloval zadek namodro, rozjeli rodiče proti šikanovanému učiteli mediální kampaň a dohnali ho k sebevraždě. Taky doufám, že takových hajzlíků není mezi dětmi většina, ale článek je především o takovýchto spratcích - dětech zmetků.
Kdepak byl „statečný“ a „solidární“ ředitel oné školy? Proč se šikanovaného a stresovaného kolegy nezastal? Proč rázně nesrovnal spratky i s jejich uřvanými rodiči? Ten učitel asi nebyl ranař. Ale nechat ho na holičkách? Hyeny, tentokrát z řad rodičů, dostaly svého pakoně. Jak se s tím faktem popisovaní „rodiče“ onoho spratka vyrovnali, to nevím. Podle způsobu likvidace učitele tuším, že je svědomí netíží ani dnes. Ta malá solidarita a absence silné sjednocující osobnosti jsou další důvody skutečného stavu českého školství.
Školství chybí „zlý muž“ typu doktor Rath. Tím nemyslím, že by lídr učitelů měl v taškách přenášet víno proměněné na miliony.
MUDr. David Rath byl negativní fenomén české politiky. Jenže nic není černobílé a i u něj lze najít jisté pozitivní prvky. V polovině 90. let vytvořil nezávislý Lékařský odborový klub s hlavním programem: platy lékařů stejné jako na Západě. Svolával demonstrace, organizoval stávky, vydupal pro lékaře peníze. Později ovládl Českou lékařskou komoru a byl i jejím prezidentem. Rath měl extrémní požadavky, rétorské schopnosti, přímočarý slovník a radikální taktiku. O drzosti, jízlivosti a někdy i sprostotě nemluvě. Byl to prospěchář, který myslel jen na sebe. Přesto z něj ale doktoři měli užitek.
Pro nespokojené lékaře se ve své době stal lídrem a tahounem v boji za zvýšení platů. Např. v roce 1995 byla průměrná mzda mírně nad osm tisíc korun. Rath v ten čas žádal, aby plat doktorů činil 21 tisíc korun... Nakonec skutečně dosáhl toho, že platy lékařů výrazně vzrostly. Jistě. Rath byl nekonzistentní. Kam vítr, tam plášť. Nicméně Česká lékařská komora se pod jeho vedením stala radikální a nátlakovou organizací, která díky „vydírání“ dosáhla úspěchů.
Rath to dokázal tím, že sjednotil „bílou armádu“. Takže kromě „modrá armády“ železničářů se náhle objevila další silná a jednotná skupina - lékaři.
Co má školství a lékařství společného? Jednu věc. Obě skupiny potřebujeme. U lékařů je to jednoduché: všichni jsme (nebo budeme) jejich pacienti. I částečné omezení jejich činnosti se společnosti dotkne. Lékaře to Rath již naučil. U učitelů je to podobné, ale zprostředkovaně. V případě skutečné stávky učitelů, ne její demo verze, kdyby většina škol byla opravdu zavřena, spousta rodičů by měla problém kam s dětmi. Byly by s tím potíže. Takže stejně jako u lékařů nebo železničářů by to bolelo celou společnost. Ten nevyužitý potenciál učitelů je proto extrémně silný. Jenže oni jako by to nechápali.
Jistěže je to řešení pragmatické a bezohledné. Ve stylu účel světí prostředky. Ty peníze z rozpočtu by se musely vzít někomu jinému. Omezovalo by to i některé rodiče – byli by v pozici rukojmích. Píši některé. Dost lidí totiž při jakýchsi pokusech o učitelskou revoltu stávku podporovalo. Zajímalo vše, co zmiňuji, stávkující lékaře? Ani trochu. Tak proč by si měli brát servítky učitelé? Proč by měli hrát pokrytecké svatoušky? Nakonec, v případě jednotného a rázného postupu by učitelé dosáhli minimálně lepších vyjednávacích podmínek a konec konců by stávka ani být nemusela. Stačil by jen tvrdý postoj.
Vzorem našim pedagogům by tak neměl být jen Komenský, ale i „Attila the Hun“ který dokázal sjednotit jednotlivé kmeny k společnému tažení. Jeho metody byly velmi efektivní. Kde ho ale vzít, když Ratha asi zavřou?
Igor Hnízdo by dnes byl opravdu zděšen. Ne z dětí. S těmi to uměl velice pěkně. Byl by zděšen z platů. Byl by zděšen z poklesu prestiže učitelů. Byl by zděšen z metod některých rodičů, vesměs matek. Zdůrazňuji slovo některých, nepaušalizuji. Takže není vyloučeno, že by nakonec sám skončil sešvihaný rákoskou ve společenském ghettu. V horším případě by byl rovnou odsouzen. V našem školském systému již není místo pro „vizionáře“ jako byl on. Dnešní doba takovým radikálním chlapům od rány není nakloněna. Abych českým pedagogům ulehčil jejich někdy trudné povolání a trochu je rozptýlil, připomenu tohoto klasika dvěma citáty z filmu Obecná škola:
Igor Hnízdo: „Jmenuji se Igor Hnízdo… Na tuto školu dávají učitele za trest.“
Igor Hnízdo: „Tělesné tresty jsou na našich školách nepřípustné. Až na jednu výjimku. A tou je tato třída! Třída, která přivede svou učitelku do blázince, se naopak bít musí. A je na to výnos ministerstva školství. Jestli vás to zajímá, je to výnos číslo 284/c/1945.“
Byl fakt dobrý…
Žádné komentáře:
Okomentovat