Marek Benda – Poslední výstřel

Podzimní hon na ptáky se vydařil

Vznikla z toho krásná momentka z lovu, kterého se též zúčastnil i populární poslanec ODS pan Benda. Marně se kryl poslaneckou imunitou. Lovci z ÚOOZ měli přesnou mušku. Nepomohlo mu ani jeho hluboké právní vzdělání. Tenkrát policisté poučeni mediálním kejháním kolem Nagyové raději dvakrát měřili a potom jen jednou střelili. Bylo to na první dobrou. Rána jistoty potřeba nebyla.

Je nesmírná úleva zapnout ČT24 a nevidět tam to panoptikum provařených a kyselých obličejů z ODS. Zbylo jen torzo. Vida, k čemu pozitivnímu může vést zbabraná policejní realizace. V duchu hesla „účel světí prostředky“ musím realizátorům poděkovat. Díky pane Ištvane. Díky pane Šlachto. Díky pane prezidente Zemane. Díky pane Rusnoku. Díky všem protikorupčním nadacím. Největší díky americké ambasádě. A musím poděkovat i Temelínu.

Nebýt vás všech, dodnes bych u televizoru verbálně křižoval oblíbené politiky ODS. Už to byla téměř tradice. Mladší syn, vida mě sledovat zprávy nebo brífinky ODS, se ironicky ptával: „Už zase křižuješ?“ Odpověď byla: „Jo, a nejlíp všechny.“ Teď si můžu od křižování odpočinout, byla to těžká a špinavá práce.
Lidé mají krátkou paměť a proto malé připomenutí. Na podzim roku 2012, bože to nám to pěkně uteklo, prohlásil by pan Kubera z ODS, se konal v Brně slet modrých kavek. Vzpomene si na to někdo? Pochybuji. To je politický paleolit.

Já ano, jelikož jsem ten sjezd kmotrů sledoval. A poctivě křižoval. Existovala naděje, že padne Nečasova vláda, tak proto. Bylo to sice masochistické trýznění ducha přežít ty žvásty, ale vydržel jsem a spatřil rozklepané Íčko při plácání u řečnického pultíku, dále jakešovský projev pana Blažka a rebelující rebely.
V paměti mi utkvěly jen tyto tři komické skeče. Málem jsem zapomněl. Média v ten čas probírala i to, jak s Íčkem nikdo nechtěl na kongresu obědvat. To už ODS mlela z posledního. Asi i ódéesáci zapomínají. Tak já jim připomenu pravdivý výrok skromného Ivana Langera: "Já jsem přesvědčen, že jsem člověk, který dokáže zaujmout nejenom vystupováním, vzhledem, ale především tím, co říká." (Ivan Langer – exministr ODS; rozjímající; iDNES.cz; 29. 09. 2008). Mě tedy zaujal. Myslím to upřímně. Vláda tenkrát nepadla. Kdeže loňské sněhy jsou.


Zbylo jich jen pět. Krásně to popisuje pan Karel Poláček v posledním inovativním vydání knihy „Bilo nás pět.“ Co vy na to, pane Šlachto? Máme se zase těšit? Pro inspiraci přikládám obálku knihy, kde se policejní orgány dozvědí, jak na to. Je to krásná kniha, která ducha osvěží a ještě se čtenář i něco praktického naučí. Na všech služebnách by to mělo být zavedeno jako povinná literatura.


I když lovecká sezóna byla vydařená, stále v ODS existují váhající střelci. Exministr Pospíšil pořád neví, jestli je lídr nebo ne. Možná by se měl zeptat paní Hedy. Nebo raději paní Lenky? Nejjistější by bylo obrátit se rovnou na americké přátele. Další tahoun strany, exprimátor Svoboda přemýšlel, jak partaj definitivně a co nejefektivněji zničit. Škoda, že svůj plán nedotáhl do konce a nekandidoval do vedení. To nebyl špatný nápad. Trojský kůň zatím nikdy nezklamal.







Při tomto ročním bilancování se podívejme, jak to dělá politická konkurence ODS. Pan „Čistič“ Sobotka je tvrdý diktátor, tyran a despota. Likvidací Zemanovy páté kolony se náš socánek namlsal. Všechny překvapil tím, jaká šelma se v na první pohled nemastném a neslaném sociálním demokratovi skrývala. Nemůže se nabažit krve svých soc. dem. přátel. Hlas lidu stojící na jeho straně ho pozitivně nakopl.

Poté co ohněm a mečem zlikvidoval opozici v řadách ČSSD, zaměřil svůj sokolí zrak na kmotry napříč politickým spektrem. Začal ve vlastních řadách u přítele a šibala Housky, dalším bude Šiška z TOP 09 (Bradáčová se s tím jaksi páře) a možná dojde i na vodňanské kuře z ANO. Jistý si nemůže být nikdo. Tak se to má správně dělat ódéesáci. Škoda kulky, která padne vedle.

Z následujícího snímku je patrné, že ODS letos hledala záchranu i ve vesmíru. Inspirována nejspíš hnutím Vesmírní lidé. Tonoucí se i všemíru chytá. Přistání na Marsu se ODS povedlo. Vzadu vidíte Marsochod 009. Z peněz daňových poplatníků, uspořených na ministerstvu obrany, jej ODS věnovala TOP 009. Rozkaz zněl jasně. Vystřelit všechny ódéesáky na Mars a konečně se stát vedoucí stranou napravo od středu. Úplně to ale nevyšlo podle představ. Topkaři zapomněli na Paroubkovy Marťany.

Na snímku vidíme projev skoropředsedy Kuby, kterým lákal pravicově zaměřené Marťany ke vstupu do strany. Topkaři mají starosty, ódéesáci mají Marťany. Zas je to nerozhodně. Jazýčkem na vahách se tak stal Gagarin, kterého na Marsu objevili komunisté, průzkumníci v řadách ODS. Uvidíme, kterou pravicovou stranu si tento soudruh vybere za svou mateřskou. Jeho hlas rozhodne.


Co na závěr? Návrat ke kořenům se ODS v roce 2013 opravdu podařil.  Již jsou téměř pod zemí. Tak jen dál a houšť chlapci. At se daří i v příštím roce jako letos.
Vůbec si nelamte hlavu s odlivem falešných a prázdných kmotrů. To staré, natvrdlé  jádro s měkkým obalem zůstalo. A na tom lze stavět.

Pták „Moorhuhn“ má široce rozevřenou náruč a vypadá to, že ODS to s tou otevřeností myslí opravdu upřímně. Vidím celá hejna Mladých konzervativců, jak se ženou do jeho objetí. Musí si jen pospíšit, za chvíli tam bude nával.

Na novoročence s nelíčeným obdivem shlížím kromě neotřelého „Moorhuhna“ na další nové a neotřelé tváře. Dva plavce, kteří právě vylezli z ledové Vltavy, kde přivítali příchod nového roku. Tvrdí chlapi. Kopřivu ani mráz nespálí. Tu reklamní novoročenku nejspíš navrhoval odborník na antireklamu, pan Tvrdík, v rámci opoziční smlouvy. PF 2014.

Fotokoláž: ateo.cz; P. Štěpánek; D. Navrátil

  

Vostrá po plastické operaci

Šárka Vostrá - redaktorka - její život a trestní rejstřík

Novinářka Šárka Vostrá je takovou Ivetou Bartošovou české žurnalistiky. V blázinci slíbí, že bude sekat dobrotu. Ale jen ji pustí ven, hned se do něčeho namočí, hned něco vyvede.

Nemějme jí to za zlé. Ona už taková prostě je. Bohém, bouřlivák. To o ní mluvil Palacký, když říkal: „Nemít Vostrou, museli bychom si ji vymyslet.“

Český mediální prostor se vstupem pana Babiše v tomto roce drasticky změnil a zúžil. Míním tím nákup MF DNES a jeho další akvizice, včetně těch, co jsou na spadnutí. Co není Bakalovo, bude Babišovo. Mezitím je cosi veřejnoprávního, reprezentovaného třeba Moravcem. Nebo Ištvanem, Šlachtou a Bradáčovou?

Jakmile na české mediální scéně bude dokončena „berlusconizace“, a ona bude, jediným řešením se stane prohnat si kulku hlavou. Bude to absolutně bezpečné. Po mediální masáži, která je již nastartována, si ani nebude co vystřelit z hlavy. Dokonalý výplach provedou „nezávislá“ média a kulturu dorazí Blesk v kombinaci s TV NOVA a PRIMA. Ani Goebbels se svým revolverem by to nedokázal lépe.

Zbude jen zatím svobodný internet, ovšem omezený tím, že skutečně nezávislé portály nebudou mít sílu ovlivňovat veřejné mínění. O to se postarají výše uvedení sekáči. O společensky důležitých věcech se bude rozhodovat na jiných hřištích. Pro opravdu nezávislé servery zbude jen „nika“ zajímavých, ale okrajových myšlenkových směrů.

A to je ten správný čas, aby do akce nastoupila Vostrá. Začala tím, že se rozhodla jít s dobou a radikálně změnila svou vizáž. Udělala si plastickou operaci. Která žena by chtěla vypadat jako karikatura ženy? Není vyloučeno, že svou „image“ změní ještě několikrát. Vlastně je to úplně jisté. Je to žena marnivá a bude měnit své profilové fotky.

Fotografii zatím nemá. Nechala se pouze portrétovat absolventem Lidové školy umění, národním umělcem a bohémem (opilcem) Jiřím Šídlem. Je to naivní impresionista, proto Vostrou zachytil tak, jak jí vidí on. Skutečnost byla mnohem horší. Zde Mistr popustil uzdu své fantazii. Vostrá má zlaté srdce a to umělec vtělil do jejího portrétu. Sám se o ní vyjádřil takto: „Vo děcka se nestará, ale ptáčkům v zimě zob do korejtka nasype. To zas jó.“ Mistr ji má rád.

Ono je to strašně subjektivní. Každá žena je krásná, záleží jen na úhlu, z kterého se na ni díváte. A také na tom, z jaké dálky. Každá mé své fluidum. Nakonec, na dalším snímku, kde jde Vostrá do nějaké akce, vidíte, že to s ní až tak hrozné nebylo. A na dalším obrázku, z loňského Silvestra, je vidět, že když si dá záležet, umí být i šik a na okolí působit jako femme fatale. A po plastické operaci Vostrou nepoznal ani její pes.

Nikdo by do ní neřekl, že měla smutné dětství, jelikož byla v Pionýru zneužívána soudruhem vedoucím. Ani dál to neměla jednoduché. Vostrou ve zvláštní škole pomlouvali a měla tam přezdívku „Blbka“. Tu jí vymysleli romští spolužáci, od kterých při písemkách opisovala. Vostré to ale nevadilo, protože tomu slovu nerozuměla. Myslela si, že je to jméno, něco jako Bětka. Takže se jí to i zamlouvalo.

Moc legrace s ní nebývá. Možná jen tehdy, když začne hovořit o tom, jak jednou dostane Pulitzerovu cenu. Kolegové z bulvárních plátků jí to kdysi z legrace řekli a Vostrá se té myšlenky chopila. Za zády se jí ti pisálci pošklebují. Vostrá z toho bývá občas melancholická. Proto své splíny léčí alkoholem. Jenže když se nalije, je agresivní a chce se s každým prát. Takže legrace s ní není, ani když je opilá. Většinou končí na záchytce. A jak všichni moc dobře víme, ani tam to není k popukání.

Šárka Vostrá se narodila v roce 1958. Je rozvedená. Pracuje v redakci deníku Úsvit Úsvitu jako novinářka. Po komunistické kontrarevoluci z roku 1989 okamžitě konvertovala k islámu. Dnes má tři legální partnery a jednu registrovanou partnerku a s nimi osm dětí. Z předchozích vztahů má dalších pět nemanželských potomků s pěti různými muži. O děti se nestará, a tak soud všechny přidělil do péče otcům. Alimenty ale Vostrá zatvrzele odmítá platit.  Z toho důvodu jí byl exekučně zabaven i řidičský průkaz.

Čelí mnoha exekucím (všechny sociální dávky prochlastala) a pěti soudním řízením. Trestní rejstřík také nemá čistý. V minulosti již seděla za krádeže, daňové podvody s LTO, vyděračství a násilnou trestnou činnost. Poslední trestní řízení je proti ní vedeno pro podezření z tunelování tunelu Blanka. Politická orientace: zuřivá komunistka. Sexuální orientace: bere všechno. Nemá ani čisté lustrační osvědčení. Spolupracovala s StB i KGB. Když se rozčílí, dokáže být velmi vulgární.

Z lékařských záznamů je patrné, že Vostrá je závislá na alkoholu a pervitinu a bez jointa neudělá ani krok. Jak je vidět, jediné místo, kde mohla uplatnit své vlohy, jsou nezávislá média nebo policie nebo státní zastupitelství.

Vostrá bytostně nesnáší některé policajty a prokurátory. Její partnerku, učitelku, se místní šmejdi snažili vyrazit ze školy, psali anonymní dopisy, pomlouvali a vůbec dělali spoustu dalších špinavostí. A jejich příbuzní a známí, další šmejdi z řad policajtů a prokurátorů, je v tom kryli. Dělali vše proto, aby se nic nevyšetřilo. To slovo někteří, je velice důležité. Vostrá je nehází automaticky do jednoho pytle. Byly i světlé výjimky.

Jenže Vostrá je opravdu vostrá. Toto se jí hrubě nelíbilo. Jak to říkal Topolánek? „Es kommt der Tag“  (Přijde den)? Vostrá má ale pro šmejdy lepší citát: „Nikdo není zapomenut. Nic není zapomenuto.“ Je to citace z druhé strany barikády. Aby to bylo vyvážené.

Nedávno mi Vostrá připomenula výrok Jiřího Rusnoka, který parafrázovala: „Ty vole, já se úplně třepu na nového ministra vnitra a spravedlnosti. To budou šmejdi v prdeli.“ Musím se za Vostrou omluvit, ale občas z ní vypadnou i vulgarity. Je to uváděno i v jejích kádrových materiálech.

Z tohoto úhlu pohledu jsou všechny články Vostré o policajtech velmi mírné, zbytečně laskavé a shovívavé. Měla by přitvrdit.

POZN
Pro případné zájemce o investigativní reportáže Vostré uvádím tyto odkazy:
Vostrá versus policajti z Hranic
Záhada spaní exministra Schwarzenberga vyřešena
Rozhovor s Okamurou se redaktorce Vostré vymkl z rukou

Vostrá versus policajti z Hranic

Redaktorka Šárka Vostrá je jednou z nejlepších investigativních novinářek. Známé jsou její ostré reportáže o Okamurovi a Schwarzenbergovi. Politiků se nebála, ale její kariéra byla ohrožena blízkým setkáním třetího druhu. Napsala totiž reportáž o policajtech a to ji stálo místo.

Ve své bohaté novinářské praxi Vostrá prošla všemi bulvárními deníky. Odevšad ji po právu vyhodili. Bylo to z toho důvodu, že často pila a pod vlivem si vymýšlela novinářské kachny. Na tom je bulvár založen, to by až tak nevadilo. Z posledního místa dostala padáka, protože napsala pravdu o policajtech z Hranic na Moravě. Šéfredaktor Vostrou podezíral, že musela mít alespoň tři promile, když něco takového zplodila. Je to paradox a je to nespravedlivé.

Ta její reportáž se týkala incidentu, kdy opilá žena, zadržená hranickými muži zákona jim ze služebny nejen utekla, ale stačila přitom ještě vzít klíčky od auta a ze stanice odjela jejich služebním autem. Stalo se to v ten moment, kdy hraničtí honili dalšího delikventa na útěku. Ten před nimi prchal pro změnu na mopedu. Věřili byste tomu?  To si sami nevymyslíte. Přesto je to pravda a ten neschopný policajt později skončil před soudem. Jenže to již bylo pro Vostrou pozdě.

Problém byl v tom, že těch zadržených bylo moc. Přesně řečeno – dva. Policajti je nedokázali spočítat, a proto je nedokázali uhlídat. Zjistil to plk. Skříčil, když si nechal vypracovat poučení z krizového vývoje v Hranicích. Místo Generální inspekce bezpečnostních sborů tak do Hranic nastoupila Česká školní inspekce. Její hloubková kontrola zjistila katastrofální stav matematických vědomostí.

Policajti poznali jen několik číslic. Jednička = pendrek. Dvojku neznali, někteří tvrdili, že je to teplem dvakrát zdeformovaný obušek. Trojka jedněm připomínala zadek, druhým prsa. Docházelo k informačním šumům. U čtverky si byli jistí ale všichni - to je přece stolička. Pětka – moc složité. Pletla se jim i šestka s devítkou. Jedna z nich je podezřelá, že si přisvojila identitu druhé nebo požila a převrátila se na záda.  Sedmička některým připomínala opět zdeformovaný pendrek, jiní odmítli vypovídat, aby si nepřivodili trestní stíhání. Osmička, to je nejlehčí, to je přece sněhulák. Sněhuláka poznal každý.

Číslo nula pro policajty neexistuje. Jak může existovat něco, co znamená nic? To je přece blbost. Nula proto není. „To dá zdravý rozum,“ podpořil jejich zdůvodnění jeden známý olomoucký prokurátor. Plukovník Skříčil byl zděšen. Policajti bezpečně poznali jen tři čísla: pendrek, stoličku a sněhuláka.

Přináší to na moravských služebnách spoustu potíží a nejednoznačností. Podle služebního zákona musí být ale jen jedno vysvětlení. Pokud jsou možná dvě, nelze zahájit trestní řízení. Na otázku, kolik má člověk prstů na ruce, tak existují dvě správné odpovědi. Pendrek, pendrek, pendrek, pendrek, pendrek je správně. Ale stejně správně je i pendrek a stolička. Co s tím? Když se to nevyřeší, budou z Hranic delikventi neustále prchat, protože je nikdo nespočítá.

Na pomoc musel přispěchat známý matematik, Mgr. Karel Janeček, MBA, PhD., šéf „Nadačního fondu pro boj proti korupci“. Přestal se chvíli věnovat své velké lásce, korupci, osvěžil si řešení trojčlenky a přijel na místo činu. Vlny evoluce došplouchaly až do Olomouce.

Panu Skříčilovi vysvětlil, že když policajti bezpečně poznají jen tři číslice, je na místě použít trojkovou soustavu. Počítače používají soustavu dvojkovou, normální lidé desítkovou, Paroubkovi Marťané šestnáctkovou a hraničtí policajti budou mít tu trojkovou.  Skříčil se rozplakal. Nic nechápal.

Karel Janeček proto navrhl jiné řešení. Když sněhulákovi do ruky strčíme pendrek, tak nejvyšší dosažitelné číslo činí 18. Pan Skříčil oponoval. Pokud je sněhulák zdravý a ne v invalidním důchodu, tak má přece pendrek a pendrek ruce. Potom by nejvyšší číslo bylo pendrek + pendrek + sněhulák = 10. „Ale mohlo by to být také jinak, “ pokračoval pan Skříčil. „Pendrek sněhulák pendrek dává číslo 181.“ Teď se zase rozplakal pan Janeček.

 „Jardo, ty jsi již vytvořil číselnou kombinaci, složené číslo,“ pravil matematik Janeček. Pánové si totiž mezitím u třetího půllitru, metylem ředěného alkoholu, začali tykat. „To neřeš,“ pokračoval pan Janeček. Věděl, že problém je někde jinde. Jelikož policajti neuznávají nulu, nejde vytvořit ani devatenáctková soustava. V úvahu by připadala soustava osmnáctková, kde by roli nuly sehrálo číslo jedna, vlastně pendrek. Ale když by nula, byl i pendrek, jak by se říkalo obviněnému? Byla by to nula nebo pendrek? To by byl naprostý chaos. Nemluvě o tom, že některé kombinace by ani nešly při neexistenci dalších čísel vytvořit.

Byl to oříšek, na kterém ztroskotal i tento brilantní americký protikorupční matematik. Číselné řady by byly jako noty na buben. Tato úloha podle Mgr. Janečka nemá řešení. Proto vlny evoluce odšplouchaly zpět do Prahy a nechaly pana Skříčila na holičkách.

Ani pan Ivan Langer nevěděl, co s tím. Návrh, aby policajti počítali zadržené na logaritmickém pravítku, se panu Skříčilovi dvakrát nezamlouval. Nakonec řešení našel sám, zrodilo se mu přímo v hlavě. Však je to policejní ředitel celého kraje.

Vznikly tak „Skříčilovy univerzální a originální moravsko-slezské logaritmické tabulky pro policisty v činné službě“. Slovo logaritmické si vypůjčil od pana Ivana Langera, dodávají všemu vědecký punc. Ony to ani nejsou tabulky, ale jen jedna tabulka. V levém sloupci jsou arabské číslice, v pravém jsou siluety panáčků z WC. Tabulky jsou tedy dvojí. Zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Aby bylo úplně jasno. Každému číslu odpovídá potřebný počet panáčků, vlastně zadržených. Tabulka končí číslem dvacet. Víc delikventů se na služebnu stejně nevejde, ale hlavní důvod je jiný. Každý policajt má jen dvě ruce a dvě nohy a na nich celkem dvacet prstů - pendreků. Vyšší číslo, stejně jako nula neexistuje.

Práce s tabulkou je snadná, po krátkém kurzu ji zvládne i hranický policajt. Zadržení se postaví do řady, je nutné používat pouze jednostup a matematicky proškolený policajt s tabulkou v ruce hledá stejný počet panáčků v pravém sloupci jako je počet delikventů. Dojde-li ke shodě panáčků a sprostých podezřelých, policista znak z levého sloupce překreslí do protokolu. Jak prosté, Watsone. Zájem projevila i Evropská unie. Tabulky jsou totiž mezinárodní, vyzná se v nich každý policajt i mimo Českou republiku. Není je potřeba překládat do cizí řeči.

Skříčilovo řešení je geniální v tom, že policajti nemusí umět ani počítat ani psát. Stačí, když umí jen trochu kreslit. Tímto způsobem se ušetří spousta času, aby nám mohli pomáhat a chránit nás od všeho zlého. Amen.

POZN
Životopis Šárky Vostré, včetně jejího trestního rejstříku, bude publikován v nejbližším možném termínu. Pro případné zájemce o její investigativní činnost uvádím tyto odkazy:
Záhada spaní exministra Schwarzenberga vyřešena
Rozhovor s Okamurou se redaktorce Vostré vymkl z rukou

Ištvan, Bradáčová, Šlachta a soutěž ve vaření - fotoblog

Soutěže ve vaření jsou u lidí populární. Toho se rozhodli využít výše jmenovaní a napravit svou mírně pošramocenou pověst. S vařením se dnes roztrhl pytel. Každý, kdo udrží v ruce vařečku, se díky televizní masáži stane přes noc kuchařským expertem.

I Václav Moravec zvažoval, že by svůj pořad Otázky Václava Moravce přeorientoval na tento perspektivní obor. Zasnil se, jak by to bylo krásné. Místo, aby každou neděli ve dvanáct hodin kazil lidem chuť k jídlu, mohl by jim ve velkém kazit žaludky svými recepty.

Jak to ale udělat, aby si toho nikdo nevšiml, a aby Otázky plynule přešly do vaření? Rozhodl se, že spojí obojí. Vezme několik svých oblíbených hostů a pozve je k jednomu z nich do domácnosti. A zde, každý podle svého naturelu, něco chutného připraví. A jelikož půjde o soutěž, bude to i napínavé, jako všechny pořady pana Moravce a vlastně celé České televize.

Jako prvního si Moravec do pořadu nového typu pozval státního zástupce Fraška z Prachatic. Prokurátor Fraško účast v soutěži ale odmítl. Oficiálně se vymluvil, že sociální demokrat Kraus, alias Kakaový Bob mu včas nedodal suroviny, ze kterých by pravou čokoládu uvařil. Skutečný důvod byl ale ten, že se mu nepodařilo rychle nakrást dost čokolády na dort. Ostrahy v prachatických obchodech ho již moc dobře znají, takže levně nakupovat jde stále obtížněji.

Moravec se prvním nezdarem nenechal odradit. Jelikož jde o nový formát, chce to inovativní přístup. A když inovativní přístup, tak každého napadne jméno Ivo Ištvan. Pan Moravec si až poskočil radostí, když se mu to tak pěkně v hlavě spojilo. Neváhal a zorganizoval další tajnou schůzku ve známé restauraci U přístavu v Praze-Zbraslavi. Tentokrát si nedělal poznámky Moravec, ale paní Bradáčová a pan Šlachta. Pan Ištvan pozván nebyl, ale jelikož odposlouchává celou Českou republiku, o všem byl informován.

A to, co se tam upeklo, se mu tak zalíbilo, že se do soutěže přihlásil také. Moravec měl vše do detailu promyšlené předem. První úkol je sehnat lidi. Za druhé musíme mít dobře vybavenou kuchyň a za třetí, musí být k dispozici i suroviny pro vaření. Podívejme se tedy na jednotlivé body Moravcova plánu.

Napřed si tedy popíšeme veškeré kuchařské pomůcky, které bude pro přípravu jídla potřeba. V první řadě se jedná o dvoumužné beranidlo. Nějak se musíme do bytu a zejména do kuchyně dostat. Co kdyby kuchařinka nebyla doma nebo usnula? Abychom ten první důvod vyloučili, půjdeme vařit ve čtyři hodiny ráno. To budou jistě všichni přítomni.

Beranidlo je věc veskrze užitečná. Pan Šlachta bez něj nedá ani ránu. Spolu s rozpínákem, který umožňuje zdvihání nebo roztažení dveří, je má schované pod rohožkou. Tam, kde neopatrní lidé mívají klíč, má pan Šlachta tyto praktické věci. Mohou se hodit, když ztratí klíče nebo mu je někdo ukradne, nebo když je zapomene v hospodě, nebo když si jen zabouchne dveře. Obyčejní lidé v takových situacích podléhají panice a hysterii a shání se po zámečníkovi či hasičích. Ne pan Šlachta. S úsměvem sáhne pod rohožku a během několika sekund si užívá klidu a pohodlí domova. Tak by to měl mít zařízené každý z nás.

Bez čeho se žádná opravdová kuchařka dále neobejde, je palička na naklepávání masa. Jde o to, aby obžalovaná surovina změkla, ale musíme dávat pozor, aby žádná šťávička neunikla. Skutečné kuchařské celebrity mají paličky vyrobené na míru a mechanicky vyvážené. Tak, aby rána dobře padla a ruku vykonavatele neunavila. Špičky v oboru mají dokonce paličky opatřené tlumičem. Oběť potom ani neví, kolik bije. Pro naše účely bude bohatě stačit palice standard, běžně dostupná na všech soudech. Tuhé maso by přece nikomu nechutnalo. Jak beranidlo, tak i upravené kladívko dodají soutěžící a tím se rozpočet pořadu udrží v přijatelných mezích.

Bez pořádného sporáku se neobejde žádná kuchyně. Pan Škárka a paní Kočí mají firmu zabývající se podomním prodejem, ale zejména předváděním zboží na prodejních akcích. Rejžují hlavně na důchodcích, policajtech a prokurátorech. Tedy skupinách ekonomicky slabých a emočně bezbranných. Ti lidé jsou všemi opuštěni, nikdo je nebere vážně, nikdo si jich neváží a nevšímá. Potom se není co divit, že snadno podlehnou reklamní masáži a vymývání mozků. Oni jsou opravdu schopni se za trochu pozornosti a plesnivého salámu upsat i ďáblovi. Je to stále stejný scénář. Přijde nabídka s výletem, dárkem a obědem zdarma. Ani státní zástupce potom neodolá.
 
Tenkrát zázračný vařič předváděl osobně pan Jaroslav Škárka. Paní Kristýna Kočí neměla čas. Cosi kdesi natáčela. Jako vždy, na první dobrou.
Pravda, 50 000 korun za zázračný vařič se může i prokurátorovi zdát dost. Jenže všichni dostali zdarma šišku salámu Vysočina a i lečo jako oběd bylo chutné. Takže nakonec byli všichni pozvaní spokojeni. Že nemají paragon nevadí. Ani to, že zboží nepůjde reklamovat, není tak hrozné. Na další předváděcí akci si lze pořídit produkt ještě zázračnější. A třeba i vyhrát zájezd pro dvě osoby.

Později se to potvrdilo. Na adrese udané panem Škárkou nikdy žádná firma nesídlila a telefon také nikdo nezvedal. Asi vznikne další publicistický pořad: Šmejdi 2. Dvojka bývá ale většinou horší. Vařiče naštěstí ale fungovaly. Nebyla sice pravda, že nepotřebují elektrický proud, ale vařit na nich šlo. Když obsluha navíc použila gumové rukavice a gumáky, ani probíjení elektrickým proudem nebylo zásadním problémem.

Součástí týmu na prodejní akci byla i Kateřina Klasnová. Ta předváděla zázračný mycí prostředek „Antikmotr“. Stačí jen pár kapek a korupce je pryč. Je zajímavé, že Antikmotra kupovali ve velkém hlavně důchodci. Policajti a prokurátoři o tento produkt neprojevili sebemenší zájem. Jen paní Bradáčová neochotně souhlasila s tím, že jí firma pošle nezávazně prospekty. Svou adresu paní Klasnové sdělila ovšem až potom, co se dozvěděla, že s prospekty dostane i výhru v soutěži – briliantový prsten.
 













Bez válečku listové těsto nerozválíte a zákusek by kulinářskému dílu citelně scházel. Tento kousek byl dodán z americké ambasády, kde jsou někteří čeští prokurátoři pečení a vaření. Vida, zase jsme u toho vaření. Ten Moravec vůbec není hloupý. Dobře ví, odkud vítr vane. Jde o originální kousek, se kterým si paní Hillary Clintonová vyjasňovala vztah jejího manžela k Lewinské. Váleček byl z vitríny ambasády pouze zapůjčen. Zcela zdarma. Ono se to vrátí na Temelínu. Americká vlajka byla za příplatek, proto ji nikdo nechtěl.

Státní zastupitelství je silně formalizované a silně spravedlivé. Spravedlivější už je jen ministerstvo spravedlnosti. Je nutno všem vážit stejnou měrou, spravedlivě a poctivě. K tomu slouží váhy dodávané firmou Pospíšil. A stejné je to i u vaření. Střílet od pasu nebo nedej bože používat hrnkovou metodu, to se již nejednomu vymstilo. Proto na přesné, přísné a nestranné vážení potravin dohlížel sám exministr Pospíšil. Roky se motal na ministerstvu spravedlnosti, tak je zárukou, že vše bude opravdu spravedlivé. Nikomu nebude nadržovat ale ani škodit. Presumpci neviny ctí i v kuchyni.











Bez kvalitní ledničky se dnes neobejde žádná moderní domácnost. V našem případě je lednice bohatě zásobena i zeleninou. Povšimněte si prosím zejména dvou salátů. Dobří pozorovatelé by mohli hovořit i o třech salátech. Zde bych si dovolil mírně oponovat. Salát je to, co se nachází uvnitř ledničky. Uživatel je ten venku. Kdo uživatele nepozná, ten je také salát. Bude se tedy vařit nejen chutně, ale i zdravě. A bez tuku. Máme přece zázračný vařič pana Škárky.

A nyní jsou na řadě ingredience, další součást Moravcova revolučního projektu.



Ne, ne, pane prokurátore. Takhle by to nešlo. Žádné laciné triky a efekty. Králík je v pořádku, ale bude se vařit poctivě.









To už je lepší. Pan Pelta ví, co obnáší pravá česká kuchyně. Kapříky. Pro ty, co stejně jako já nesledují žádný sport: Pan Pelta byl na další čtyři roky zvolen předsedou Fotbalové asociace České republiky. Vše bude při starém. Vzpomínáte na korupční aféru Ivana Horníka? Kapříky se to tam jen hemžilo. Srdcař Ivan a jeho notičky, kapříci, hrušky na kříž a sahání na švába: „Ivánku kamaráde, můžeš mluvit?“ nebo „Ivánku, kamaráde, kapříci připluli?“ Kapříkem se nikdy nic nepokazí. Ano, to je ta velká ryba, o které celý život snil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. A chytil ji pan Pelta! Žádný Ištvan ani Bradáčová. Taková ostuda.

Marinovaná veverka ve sladkokyselém nálevu je pikantní a dodá jídlu příchuť dinosauří delikatesy. Podle pana Okamury a asijských tradic to funguje i jako silné afrodisiakum. Prý je to silnější, než žen-šen nebo prášek z rohu nosorožce. Pan Okamura tak každý den, za úsvitu, zahajuje sklenicí saké a kousíčkem marinované veverky s troškou rýže. Nikdo by nehádal, že má devadesát křížků.














Mladé chobotničky nejsou zrovna typicky českým jídlem, ale jelikož se jedná o zdravé mořské plody a Jadran je české moře, přimhouřila přísná porota na chvíli oko. Na chobotnici totiž bazírovali dva kluci v akci, Ištvan se Šlachtou. Prý na chobotnici pracují již dva roky a všichni budeme překvapeni tím, co z toho upečou. Nechme se tedy překvapit. Při podrobném zkoumání zjistíme, že miminko chobotnice nese rysy Petra Nečase. Jako malý byl velice roztomilý. Změnil se zřejmě až s příchodem puberty a seznámením se s  paní Nagyovou.

Máme tedy připraveny všechny kuchyňské pomůcky, lednice je plná surovin, takže zbývá již jen představit účastníky tohoto kuchařského souboje:

Jméno tohoto japonského kuchaře je známo nejen v Česku a Švýcarsku, ale zejména v zemi vycházejícího slunce. Není nutné ho představovat. Pan Okamura všechny překvapil. Je to taktik a stratég. Nepřítele nejlépe převezete tak, že uděláte přesný opak toho, co se od vás čeká. Stejně postupoval i pan Tomio Okamura. Do soutěže se totiž přihlásil s cikánskou hovězí pečení. Na prsou má Tomio připnutý řád Michelinského kuchaře. Nositelem stejného řádu, jak zjistíte dál, je i Ivo Ištvan. Konkurence byla extrémně silná. O úspěchu tak rozhodovaly naprosté detaily, kterých si laik ani nevšimne. Porota měla věru těžký úkol.











Stejně jako u ruských  Alexandrovců, i Okamurovců byla plná kuchyně. Jeho skupina „Gipsy Band Cookers“ slavila velké úspěchy. Byl to koncert pro nože, břitvy, basebalové pálky, housle a chuťové pohárky. Úplný kuchyňský čardáš. Nápis „NEPŘÍZPŮSOBIVÉ PŘIZPŮSOBÍME“ byl určen porotě. Měl ji psychologicky zastrašit. Je to něco jako signál k útoku na Pearl Harbor: „Tora! Tora! Tora!“ Pan Okamura se v psychologii vyzná.  Porota se lekla tak, že to vydýchávala celé tři dny.






Ani dalšího účastníky této bitvy kuchařů nemusíme představovat. Ten natolik podlehl sportovnímu klání, že se převtělil do podoby šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha. Nenechejte se zmýlit chladným výrazem pana Sobotky. Je to jen maska, pod kterou se skrývá pravý kuchařský ďábel. Praxi v oboru získal na předvolebních veselicích, kde se vařil a podával volební guláš. Pan Sobotka získal tak velkou zkušenost, že je schopen udělat guláš ze všeho. Nejen z ministerstva financí, které kdysi vedl. Však uvidíte. Je to jeho silná zbraň. Pan Sobotka na to šel také psychologicky, ale z druhé strany. Slovo „blafy“ nemyslel vážně, chtěl si porotu naklonit vrozenou soc. dem. skromností. Porota mu na to ale neskočila. Guláš, neguláš, Sobotka se nedostal ani do semifinále. Měl raději použít slogan „Vařím to upřímně!“. Nebo ten o tom křišťálu. Tvrdík marketing tentokrát přepálil a překombinoval. Stejně jako u Paroubka. Měl by být za špatné rady vymáchán v koši ve Vltavě. Nebo odsunut do Číny, se kterou kšeftuje. Co vy na to pane Okamuro?


Popis celého kulinářského utkání by byl příliš dlouhý a vyčerpávající. Někteří neuspěli jen proto, že zvolili špatné jídlo. Třeba Nečasova známá bramboračka již nikoho neoslovila, ani nikomu nechutnala. Vězte jen, že ti, kteří dál nepostoupili, to nesli velmi těžce. I slzičky tekly. Bylo dojemné vidět otrlé politiky, po jejichž mužných lícních kostech kanuly hořké slzy porážky. Ale takový je každý sport. Krásný i krutý. Vítěz může být jen jeden. Vyvolení, či účastníci dalších ptákovin jako je Československo hledá talent apod. o tom ví své. Do finále nakonec postoupili jen tři borci, jak říkáme my sporťáci. Tři horcí favorité. Ivo Ištvan, Lenka Bradáčová a Robert Šlachta. Jeden nebo jedna z nich bude misem či miskou kuchyně. Jdeme do finále.

Pan Šlachta se rozhodl pro prostou kuchyni, tak, jak je zvyklý z polních tažení. Měl ale smůlu v tom, že pořádně neuměl obsluhovat Škárkův vařič. On je z realizací spíš zvyklý vařit na otevřeném ohni a skautském kotlíku. Teplotu plamene reguluje přiléváním leteckého benzínu do ohniště. Nemohl se vyznat ve dvou knoflících zázračného vařiče, a tak jeho pendreky nadívané feferonkami byly rozvařené a oklzlé. Nikomu ta šlichta opravdu nechutnala. Porota ji chválila jen ze strachu z následků. Je to škoda. Měl našlápnuto na první. Jen ty knoflíky… Smích ho přešel, když okusil Ištvanův pokrm. A když ochutnal lahůdku paní Bradáčové, stáhl se úplně do sebe a do konce pořadu již nepromluvil ani slova.



U pana Ištvana bylo předem jasné, po jaké surovině sáhne. Celý svůj život zasvětil boji s chobotnicemi všemi druhu. Nejvíc nenávidí ty politické. Kmotři ho až tolik neiritují. Chobotnice svými chapadly obepínají celé Česko. Říká to i pan Šlachta. Už se není kam hnout. Kam se podíváte, samé chapadlo s bradavicemi. Uděláte krok a stoupnete na svíjející se hadici, které vás začne štípat a omotávat vaše údy. Už tu nejde žít. Hnus. Naštěstí tu máme pana Ištvana. Pan Ištvan je systematický a vytrvalý. Každé useknuté chapadlo pečlivě zaeviduje a ukládá do mrazáku. Má tak z čeho vybírat. Je také vášnivý rybář. Často je viděn na břehu řeky Moravy, jak zběsile švihá prutem do vody. Jednou takto omráčil i nezvyklého tvora. Než ho ale donesl na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci k podání vysvětlení, ten živočich skonal. Na internetu pak spolu s kolegy zjistil, že se jedná o chráněný druh ryboraka. Jeho lov je přísně zakázán. Podle Wikipedie žije na světě již jen poslední exemplář, sameček, a to právě v biotopu řeky Moravy. Všichni státní zástupci, jako jeden muž, Ištvanovi dosvědčili, že mrtvolu onoho tvora na břeh Moravy vyplavilo moře a že pan Ištvan s tím nemá nic společného. Jen šel kolem a úplnou náhodou onu mrtvolu živočicha objevil. Své výpovědi okamžitě ověřili i u notáře.

Pan Ištvan tak mimo chapadel chobotnic měl k dispozici i tohoto exotického tvora. Rozhodl se, že chobotničky udělá na paprice a bude je za studena podlévat vínem. Jako prokurátorovi mu schází fantazie, a tak napodoboval jak Šlachtu, tak i Bradáčovou. Po Okamurovi navíc okopíroval způsob ala sushi. Je to rychlé, jednoduché a zdravé. Vezme se syrové chapadlo, pokape se paprikovou omáčkou, cákne se tam hlt vína a je uvařeno. Babice by řekl: „Je to jednoduchý, dokáže to každý.“ I Ištvan. Na rýži se vykašlal. Jako příloha stačí rohlík, může být i rozpečený. Opravdu je to jednoduchý. A v jednoduchosti je síla.
Roli v tom, že zvolil studenou kuchyni, hrálo i to, když viděl Šlachtovo fiasko při ovládání dvou knoflíků Škárkova zázračného přístroje. Sám si nebyl jistý, zda to zvládne a tak hrál na jistotu. A povedlo se. Pan Ištvan totiž jednu chvíli uvažoval i o sekané z chobotnic, ale nakonec převážila jednoduchost a rychlost. Všichni ho známe a víme, že rychlost je mu vlastní.  Chobotničky i ryborak byly al dente. Začíná přituhovat. Šlachta má pendrek, Ištvan chapadlo a ryboraka. Technická poznámka: ryboraka pan Ištvan nepokapal paprikovým extraktem, ale citronovou šťávou. Kulinářsky rafinované a zdravé, plné vitamínů. Čím nás ale překvapí JUDr. Bradáčová? Sám jsem napjatý.

Paní Bradáčová je správná holka do nepohody i do kuchyně. O VSZ Praha nemluvě. Je šikovná. Jako jediná zvládla obsluhu Škárkova supervařiče. I práce s nožem, sekyrou a pistolí jí šla od ruky, radost pohledět. Její Rak na víně byl pikantní. Sama ho oškubala, potom stáhla z kůže a vhodila za živa do vařící vody. Voda musela kypět, ten detail je důležitý. Masíčko se pěkně zatáhlo a neztratilo nic na chuti. Bylo vidět, že to nedělala poprvé.  Sladké i slané. Kyselé i hořké. Buket se dlouze táhl. Takový byl výrok poroty. Opravdu to nebylo špatné, jen sociálním demokratům se to trochu zajídalo. Po nemastných a neslaných chobotničkách Ivo Ištvana si porotci takto spravili chuť. A když vše zapili zkonfiskovaným vínem značky Dr. Rath, kterého má paní Bradáčová plné sklepy, všem se výrazně zlepšila nálada. Někteří začali zpívat národní písničky. Atmosféra se uvolnila a začala být neformální. Porota i soutěžící si začali tykat. Ledy roztály a bariéry padly. Tak umí vařit jen státní zástupkyně.















Nikdo nemohl ale tušit, že tato příjemná zábava bude narušena. Jelikož šlo o hodně, nervy tekly všem. Nevyhnulo se to ani porotě. Její předseda, porušil sportovního ducha celé soutěže. Myslel si, že je v Parlamentu a proto použil nevhodný výraz. Jeho celý výrok jsme po zralém uvážení necenzurovali. Ať si každý udělá obrázek sám. Nebýt tohoto excesu, celá soutěž by proběhla důstojně a noblesně. Václav Klaus by prohlásil: „Že se nestydíte. Že se nestydíte.“ My prohlašujeme: „Styďte se! Styďte se! To se v kuchyni neříká!“ Po tomto výroku navrhl pan Okamura všelidové totalitní referendum o Kalouskově dalším osudu. Jeho výsledek byl jednohlasný. Kalousek byl zbaven funkce předsedy poroty a za mručení, pískání a výkřiků „Fůůůj! Hanbááá! Hnůůůs!“ byl smýkáním odsunut z kuchyně paní Bradáčové a postrkem hnán až na panství pana knížete Schwarzenberga. A to měl ještě velké štěstí. Nebýt přímluvy Lenky Bradáčové, skončil by až v Indii. Tomio byl totiž tím Rathovým vínem pořádně rozparáděný. Posléze byla kuchyně exorcistou Dukou zbavena i poslední Kalouskovy negativní energie a jeho negativního energetického otisku. Všem se ulevilo a i Škárkovy vařiče začaly radostněji topit.

Ten Kalousek by nosil smůlu, i kdyby byl až v Indii. Stalo se totiž to, co nikdo nečekal. Soutěž výstřelem z Aurory ukončil soudruh Filip. Veškeré uvařené jídlo i suroviny byly na místě milicionáři zabaveny. Soutěžící zavřeni. Nikdy se tak nedozvíme, kdo by soutěž vyhrál. Možná je to pro všechny účastníky lepší. Nebylo vítězů, nebylo ani poražených. A když po létech na toto klání budou společně v gulagu vzpomínat, můžou si říct: „Nebýt té Aurory a Filipa, tak jsem to vyhrál(a) já!“  A to je spravedlivé a demokratické.
_{Fotokoláž: ateo.cz; Foto: ihned.cz; probo-nb.cz}

 

 Jsou s námi víc než 6000 let

Kočka přítel člověka - fotoblog

Jelikož je u nás doma mírně překočkováno, chtěl bych o těchto zdánlivě obyčejných, ale současně úžasných tvorech napsat vlastní postřehy, protože jsou to krásná, elegantní a inteligentní zvířata. Vlastně je to takový okomentovaný fotoblog.

Manželka měla zamluvená dvě koťata – kocoury. Příroda si ale nedá poroučet. Dva kocouři se nenarodili, a tak jsme dostali párek obojího pohlaví. Tím se mírně zhatily mé plány. Měl jsem pro kocoury připravena dvě vznešená jména, Lucius a Brutus. Mělo by to výhodu, že bych mohl kocoury po svém příchodu domů pozdravit zvoláním „Ave Lucie Brute“. Musel jsem proto improvizovat. Z Lucia se stala Lucina a z Bruta byl Brutík. Těžko říkat malému kočičímu chomáčku Brute.

Časem došlo mezi Lucinou a Brutíkem k incestu, čímž se naše rodina obohatila o další čtyři kousky. Jednoho kocoura a tři kočky. Sedmou kočku manželka jednoho dne přivlekla z Přerova. Byl to kočičí bezdomovec.

Aby toho nebylo málo, chodí se k nám přiživovat dva tlustí rezatí kocouři. Mají spotřebu jako Messerschmitt, míním tím jejich zálibu v čerstvém mléku a kočičích kapsičkách.

1. Brutus – Brutík, Brůťa

Vůdce smečky a kocour – vzorný otec rodiny. Domácí kutil, zajímají ho drátky a pájení. Dlouho to dokáže se zájmem sledovat. Rád o věcech přemýšlí. S oblibou vyhledává na dvoře žížaly a tahá je do baráku. Plete si je nejspíš s těmi drátky. Protože je velmi podobný oné nalezené kočce, zřejmě z toho důvodu ji nemá rád. Vůbec mu nepadla do oka. Rád provokuje lidi. S oblibou sedává na schodech a každého, kdo jde kolem, se snaží uhodit tlapkou. Velice se tím baví. Ale jinak je hodný.

2. Lucie – Lucina, Lucka, Lucinda

Brutíkova sestra a matka čtyř koťat. Povoláním je to kočka v domácnosti. Někdy se snaží převzít vedoucí úlohu. Moc se jí to nedaří a potom každou kočku na potkání tlapkou políčkuje. V tom je trochu podobná Brutíkovi i Kalouskovi. Na rozdíl od nich se ale zaměřuje pouze na kočky. Ráda sleduje proces vaření. Odnáší s oblibou houbičky na mytí. S rozkoší se válí na umyté podlaze.

Když byla velmi malá, adoptovala mě jako svou matku. Neustále mně cucala, sála a kousala. Hlavně ucho a na krku. Způsobovala mi modrofialové pohmožděniny, kterým se lidově říká „cucflek“. Pomalu jsem nemohl vycházet ven, vypadalo to, jako bych měl několik vášnivých milenek. Dudlík sveřepě odmítala, chtěla jen můj krk. Naštěstí jí to časem přešlo.

Je hrozně ubrblaná. Něco jí řeknete a ona mňoukne. Chce mít poslední slovo. Odpovíte jí a ona znovu oponuje. Donekonečna. Žádná jiná kočka to nedělá. Byla by vynikajícím diskutérem na blogu iDNES.

3. Damien – Damoš, Dami

Nešťastník, který se rád chová a mazlí. Má na svědomí nejvíc rozbitých předmětů. Není člena domácnosti, který by o něj nezakopl. On to myslí vždycky dobře, ale pak se to nějak zvrtne a dopadne to špatně. Je to takový kozlík Matěj. Má něco společného s ódéesákem Bendou. Někdy působí zmateně a roztržitě. Velmi ho baví hra na schovávanou. Odmítá se vrátit do baráku. Když je konečně po delší době polapen, blahem přede, jak si s vámi „pohrál“ a jak vás převezl. Naštěstí mým jízlivým komentářům po odchycení nerozumí, takže spolu vycházíme stále dobře. Damien se navíc naučil klepat na dveře. Opravdu si nevymýšlím. Klepe ocasem. Ví, že pak bude vpuštěn do místnosti.Kočky jsou někdy chytřejší, než psi. Právě proto nejdou dobře vycvičit. Dělají jen to, co sami uznají za vhodné, ne na povel. Jsou to osobnosti. Damien má ďábelsky pronikavé a uhrančivé oči, až z nich jde strach. Na fotografii to není vidět. Vynikne to hlavně za šera nebo ve stínu. Proto takové jméno.

4. Bublina – Bublajs, Bublíšek

Je ze všech koček nejhodnější, má klidnou až flegmatickou povahu. Na dvoře nikam neutíká, nesnaží se toulat. Jako malá byla bázlivá. Potom, ze dne na den, jí to přešlo. Bublina proto, že se v mládí přecpávala a byla tak nejtlustější a nejsilnější. Zblajzla na co přišla. Ráda se mazlí, je to taková tichá voda v tom dobrém slova smyslu. Nechce si zadat ani s ostatními kočkami, ale ani s lidmi. Žije si sama pro sebe, je to samotářka.

5. Veverka – Vevuš, Vévi, Vevina

Barvou připomínala veverku. V mládí často ježila ocas a poskakovala bokem. Zdálo se, že bude agresivní. Opak je pravdou. Když měla jiná kočka potíže, tak Veverka vždy s účastí přiběhla. Ostatní kočky to nezajímalo.  Později měla menší úraz. Je již v pořádku, jen to občas zneužívá a simuluje, že nemůže chodit. Vynucuje si tak nošení. Je nejméně společenská, ještě víc než Bublina. Ostatní kočky vůbec nevyhledává. Je odtažitá. Dobře, jako jediná, si ale paradoxně rozumí s nalezenou kočkou.

6. Fifina – Fifuš, Hafík
Má svou hlavu. Byla nejmenší a nejslabší ze všech koťat. Vynikala ve skoku do dálky. Ráda se pere a nebojí se ani lasičky. Je to velká bojovnice s velkým srdcem. Nenávidí kočku Buchtičku, vydrží na ni hodiny číhat. Hafík jí říkáme, protože někdy dokáže za člověkem běhat jako pes. Na to jak je malá, přede zvlášť silným a hrubým hlasem.

Po narození byla taková nedonošená. Měla předkus, oči se jí rozcházely a i chodidla měla jakási dlouhá. O všechno musela se sourozenci bojovat. Časem se ale všechno zpravilo. Byla zvláštní i vtom, že když se ostatní kočky na dvoře snažily ulovit nějakého ptáčka, Fifina jen postávala opodál a tvářila se přísně. Asi na to měla odlišný právní názor.

7. Buchtička – Buchtina, Buchtík

Odchycena manželkou v Přerově. Šlo o opuštěné a divoké kotě, které žilo na rušné ulici poblíž centra pod tújemi. Byla velmi fikaná a ostražitá. Patřila téměř ke koloritu města. Dobré duše kotěti nosily jídlo i pití. Jen díky tomu kotě přežilo i zimu. Nikdo ji dlouho nemohl odchytit, jeden pán při tom i málem zkolaboval, jak se mé manželce svěřila jeho paní, když to kotě spolu krmily. Odlov se povedl až mé ženě.

Přivezla prskající stvoření, které mělo na čele přisáté klíště. To později buď odpadlo, nebo spáchalo sebevraždu, protože ta kočka byla opravdu šelma kočkovitá. S ostatními kočkami nevychází moc dobře. Přitom Buchtička je kamarádská, snažila se s nimi spřátelit. Později se nám ji podařilo ochočit (lidem moc nevěřila), ale smečka ji přijala vlažně. Mimo Veverky ji ostatní kočky ignorují nebo mírně pronásledují. Fifina ji přímo nesnáší a tvrdě po ní jde.

8. Bohouš a Matouš

Velcí mazlové, rádi slyší hlasité lichocení. Jsou dobráčtí a vypasení. Patří někomu poblíž. Chodí se jen přiživovat a pomazlit. Na fotce je ten první – Bohouš. Jméno dostal podle reklamy na paštiku Hamé od pana Polívky. Kočičí konzervy mu chutnají stejně jako Bolkovi. Časem přivedl i svého bráchu – Matouše. Ten je ještě tlustější a dál se liší jen délkou ocasu.

POZN
Jestli vás zajímá, jak Fifuš studovala v Plzni práva, dozvíte se to zde.

  

Sekačka prostředníkem lásky

Zamilovaná sousedka aneb láska nebeská

Už je to zcela jisté. Mám to potvrzeno černé na bílém. Pod stromeček jsem nic nedostal. Ovšem jak zjistíte dál, není to jen má vina, že Štědrý večer ke mně letos štědrý nebyl.

V předvánočním čase, den před Štědrým večerem jsem dospěl k názoru, že je nejvyšší čas pro předvánoční rozjímání. Jako vhodné místo pro meditaci mi přišel dvůr. V klidu jsem si zapálil cigaretu a začal hloubat o nesmyslech. Všude ticho, klid a mír, jak má o Vánocích být. Bylo před polednem, poslední adventní neděle.

Mé rozjímání ovšem nemělo dlouhého trvání. Bylo brutálně přerušeno zvukem sekačky na trávu, který se v tom tichu rozléhal a současně přibližoval. „Sakra, to snad není možné,“ zaklel jsem zcela nevánočně, „ta baba nedá pokoj ani v neděli. Už je to tu zase.“ Má poznámka se týkala zamilované sousedky. Klel jsem nahlas, klel jsem jako pohan. Zvučně jsem urážel všechny možné autority. Nic platné. Řev sekačky jsem nepřehlušil. A hned bylo po idyle.

Pro ty, kdo nečetli článek „Lemra líná a první sníh“, krátké vysvětlení.  Sousedka se zamilovala do bližního svého, mého dalšího souseda. Svou oběť neustále pronásleduje a nadbíhá jí. Nevynechá jedinou vhodnou chvilku. Je jím posedlá, z její strany je to štvanice a hon na lišku. Na zbytečný kravál v létě, kdy seče trávu snad i na betonu, jsem si už pomalu zvykl. V zimě zase donekonečna odklízí a zametá sníh, vločku po vločce. Ale teď tomu nasadila korunu a začala síct i před Vánocemi. Její lovecká sezóna tak trvá 365 dní v roce. Vartuje každý den. Klobouk dolů.

Oběť, souseda, štve na zemi, ve vzduchu i na vodě. Úniku není. Podotýkám, že teplota v tu neděli byla slabě nad nulou a poprchalo. Tlak a rosný bod jsem nezkoumal. Ač to zní neuvěřitelně, opravdu si nevymýšlím, ta nešťastnice sekla trávu na Vánoce. Je to jako pohádka o dvanácti měsíčkách, jenže převyprávěná někde na „clinique psychiatrique“, kde byl internovaný Luis de Funés, co by komisař Juve, když tvrdil, že má tři ruce.

Důvod jejího nesmyslného počínání je jediný. Být neustále venku, v pohybu a čekat až se ON objeví. Stačí prchavý kontakt a jí to pohladí po duši. Nic proti tomu. Láska je opravdu krásná věc. Ale proč to má odnášet celé okolí? Nejen, že tropí zbytečný kravál, ona u toho i mocně haleká. Možná jí to připadá jako tokání, mě spíš jako jelení říje. Účelem je upozornit jejího miláčka - jsem zde a chci být tvá.

S bouří hormonů lze bojovat, ale vyhrát takový boj nejde. Zbývá mi jen zoufalá rezignace. Sousedka je vynalézavá. Umí si práci nejen naplánovat, ale hlavně dobře zorganizovat. Nic neponechává náhodě. Odklidit sníh, to zabere času. Ale tím zahradní práce zdaleka nekončí. Potom lze na sněhu prosté ploše posekat trávu. Nejen v prosinci. Určitě to půjde i v lednu či únoru. Jednou sekala i v deset večer…

Nevyleze-li její potěšení ani pak, může dál následovat takzvaná zimní orba. I to bude trvat nějakou dobu. V úvahu dále připadá i zásadní úprava terénu, včetně melioračních prací. Stačí jen vydržet co nejdéle na místě činu a co nejhlasitěji o sobě dávat vědět. Dříve nebo později zoufalý soused vylézt musí. V tom by byl čert, aby něco z toho nevyšlo.

Tu neděli se zamilovanec hnal zimní zahradou jako Panzer Division Ardenami v roce 1944. Ovšem se stejným výsledkem. Soused útok odrazil a poté se i se svou manželkou stáhl do předem připravených pozic, tj. po anglicku zmizel. Zášť sousedky z nepodařené akce se následně vybila na těch, kteří se útěkem nespasili.

Ona nežije svůj život, ona žije životy lidí z okolí.  A ti jsou ji za to vděčni. Jen zlé jazyky o ní tvrdí, že je drbna drben a peklířka. Ale to není pravda, ona je světice. Romantická světice… Ten, kdo vidí na konci tunelu světlo a lásku, takový člověk musí být jen dobrý.

Proč byly mé Vánoce chudé? Hluk sekačky a mé klení Ježíška vystrašilo. Proto jsem pod stromeček nic nedostal. Přitom jsem celý rok byl hodný a nezlobil. Je to nespravedlivé. Santa Claus mě také nemá rád. Jednak na něj nevěřím a jednak jsem se mu poškleboval. Jde to vůbec, pošklebovat se někomu, na koho nevěříte? Jenže co když Santa existuje? A co když má stejnou všeodpouštějící povahu jako pan prezident? Potom mám, v tom lepším případě, doživotní vánoční utrum.

Santa Claus se našemu okolí vyhýbá jako čert kříži. Ani se mu nedivím. Ta agilní zamilovaná ženská je schopna vylézt i na střechu a sekat tam uchycený lišejník motorovou kosou. Nachomýtnout se k tomu Santa, mohl by u komína nějakou slíznout i on.

I když se jedná v jeho případě o bytost téměř božskou, i on dostal z mé sousedky obyčejný lidský strach. Možná na TV NOVA viděl, jak vdavek chtivá Marfuša dokázala v lese zatočit i s Mrazíkem. Nechtěl dopadnout jako kolega ze Sovětského svazu.  I když je to to Američan, nelze věřit všem hollywoodským báchorkám o jejich statečnosti. Ať mu ale nekřivdím. Třeba měl Santa něco důležitějšího. Třeba musel zachraňovat svět před smrští lásky, která lidstvo vždy v tomto čase pravidelně ohrožuje. Kdo ví. K nám ale prostě nepřišel, ať již za tím bylo cokoliv.

Jelikož mi scházela slova, téměř vše jsem zaznamenal obrázkovým písmem, jak uvidíte níže:

Na  identikitu je vidět potrefenou osobu v rauši zimního sečení letní trávy. Manžel potrefené se zoufale snaží zachránit tučňáka, který se k nám zatoulal z Vánočních ostrovů, aby zde v klidu strávil dovolenou a Silvestra. Měl ale smůlu. Tučňákův skon zachycen není, bylo to příliš drastické. Místo štědrovečerního kapra tak měli sousedé na talíři něco exotičtějšího. Přece se to nevyhodí. Široké a vyřvávající příbuzenstvo potrefené jsem z nedostatku kreslící plochy nebyl schopen zachytit. Na místě činu také schází i pejsek této zimní zahradnice. Toho si k sečení přibírá, aby na něj mohla hlasitě povolávat a tím zvyšovat hladinu hluku na míle daleko.
Na obrázku této události lze mimo pachatelů ještě vidět i jejich oběti, prchající manželský pár. Brzy po nahození motoru sekačky terč sousedčina chtíče uprchl. Záda mu kryla vlastní manželka, protože v její přítomnosti si vilná sousedka tolik nedovoluje. S ohledem na zákon o ochraně osobnosti byla identita prchajícího páru utajena. Jsou to ty pádící černé siluety. Jak je vidět, hluk sekačky je zaujal stejně jako mě. Ve skutečnosti neprchali pěšky, ale okamžitě odjeli osobním autem, stříbrnou škodovkou. Vše se seběhlo tak rychle, že jsem si nestačil poznačit jejich státní poznávací značku.

Nikdo jiný nebyl po ruce, a tak se hněv běsnící zamilované ženy obrátil proti mé osobě. Sekla tak blízko, jak to jen šlo. A když jsem posléze vzal do zaječích i já, rozzuřený a citově neukojený rozběsněnec se vybil tím, že po zahradě začal divoce jezdit sem a tam malotraktorem. Proč, to nevím, žádný smysl to nemělo. Možná se rychlou jízdou jen tak uklidňovala. Co bude dělat na jaře nevím, ale již teď mám strach - bude to určitě další hrůza.

_{Foto: televize.cz}

  

Kalousek to s mazlíčky umí

Záhada spaní exministra Schwarzenberga vyřešena

Redaktorce Vostré se investigativním způsobem podařilo rozlousknout tajemství, proč exministr Schwarzenberg pravidelně usínal nejen na zasedáních vlády, ale vlastně všude. Je to naprosto šokující zjištění. A přitom vysvětlení je tak jednoduché.

Poté, co byla novinářka Šárka Vostrá propuštěna z psychiatrické kliniky po nedokončeném rozhovoru s Tomio Okamurou, vrhla se s novým elánem do práce. Vostré bylo pana Schwarzenberga tak nějak lidsky líto. Po dvojí prohře ve volbách po něm ani pes neštěkne. Proto se rozhodla pro píár akci ve prospěch tohoto rakouského Čecha. Berme to tak, že Vostrá sice byla z blázince propuštěna, ale stále to není ta stará dobrá Vostrá. Ještě není úplně ve formě.  Na rozdíl od interview s Okamurou rozhovor s Karlem Schwarzenbergem proběhl hladce. Pan exministr hned po první otázce Vostré hluboce usnul. Aby nerušila, po špičkách odešla a nechala pana exministra pracovat.

Takže Vostrá se nic nedozvěděla. Musela na to jinak. Začala proto pátrat v minulosti. Hluboko v minulosti, jako to v seriálu Vraždy v Midsomeru činí šéfinspektor Barnaby. To, co zjistila, je tak děsivé, až z toho mrazí. Schwarzenberg je obětí! A pachatelem je člověk, kterému pan Schwarzenberg bezmezně věří a od kterého by to nikdy nečekal.

SPAVÁ NEMOC
Původně se Vostrá domnívala, že je za tím usínáním spavá nemoc (africká trypanosomiáza). Přenašečem choroby je moucha tse-tse. Takové vysvětlení se přímo nabízí. Pan Schwarzenberg byl stále na cestách. Exministr Nečas se mu posmíval slovy, že „Nemáme ministra zahraničí, ale ministra v zahraničí.“ Nemoc mohl chytit někde v africké džungli, kde vedl diplomatická jednání s kmenem Bantu. Kmene Bantu se přitom bojí i Obama. Nadává jim sice do čtvrtých říší zla, ale to je tak všechno, co si k nim dovolí.

Ne tak náš Karel. Ten se nelekl ani jejich kouzla voodoo. Na politický kanibalismus, chodící mrtvoly a orgie je kníže zvyklý z českého Parlamentu. Nakonec i on sám je zombík.  A i když ve volební kampani špendlíky píchal do voskové figurky Zemana, nebylo mu to nic platné. Prezidentem se stejně stal pan Zeman.  Schwarzenbergova černá magie mohla způsobit snad jen malér s kolenem pana prezidenta. Proto kníže na voodoo již od voleb nevěří. Schwarzenbergovo pravdoláskařství, podpořené humanitárním bombardováním zabralo a celý kmen Bantu hromadně konvertoval ke křesťanství. Kníže je diplomat, misionář, filozof a agent 009 v jednom těle. A bokem ještě vede TOP 009.

S takovým zjednodušujícím vysvětlením, jako je spavá nemoc, se ovšem redaktorka Šárka Vostrá nemohla spokojit. Mělo to nějaké mouchy.

LIDOVCI A ZBRANĚ
Na stopu řešení se Vostrá dostala čirou náhodou. Nadpraporčík Vosátko ze služebny v Lipníku nad Bečvou, který pomáhal s vynášením informací, to potvrzuje slovy: „Bať. Je to tak. Nebýt náhody, nikdy bychom nikoho nečapli. Na tom je práce dobrýho poldy založená. Chce to trochu štěstíčka a pak do toho dát celý srdíčko.“ A toto štěstíčko se usmálo i na Vostrou, která připravovala v tu dobu reportáž o dalších exotech české politiky. Z počátku se zdálo, že jde o různé příběhy, ale…

Začalo to v roce 1994.  Exministr obrany Antonín Baudyš tehdy letěl služebně do Švédska. Jeho bodyguard při neopatrné manipulaci se zbraní prostřelil palubu letadla. Spekulovalo se, že to byl přímo Baudyš. Při přistání vládního letounu museli dokonce asistovat i švédští hasiči. Aby toho nebylo málo, generálmajor Oldřich Bárta byl v jednom švédském obchodním domě přistižen při krádeži hraček či háčků na ryby. Dokonce prý byl zatčen a propuštěn až po vyplacení kauce.

Lidovci v čele ministerstva obrany byli úplní kropiči. Během Baudyšova úřadování dělostřelci v areálu Doupovských hor přestřelili vojenské pásmo a zasáhli civilní domek. Co je proti tomu prostřelená podlaha letadla.  A kdo to všechno, včetně oprav platil, raději ani nechtějte vědět.

Generál - rybář krade háčky. Prezident - sběratel krade pera. Prokurátor - vyčuránek krade čokolády. Divíte se, že se potom někde v zahraničí objevovaly cedule: „Češi nekrást tady.“ To vše redaktorku Vostrou rozčilovalo, ale chtěla přijít na kloub onomu usínání pana Schwarzenberga. Když zjistila, že v roce 1993 byl Kalousek náměstkem na ministerstvu obrany České republiky, začalo jí pomalu svítat. Dejte dohromady ministerstvo obrany, lidovce, zbraně a máte zaděláno na malér.

Ne, nebudou se zde řešit sporné vojenské zakázky a zejména Kalouskovy padáky. Vostré šlo jen o to klimbání exministra zahraničí. Doufejme, že neprokázala TOP 009 medvědí službu tím, že záhadu vyřešila.

HON NA VEVERKY
Vostrá již znala zvrhlou zálibu bývalých lidovců ve zbraních a střelbě. Proto ji tento obrázek nijak nepřekvapil. Jedná se o momentku pořízenou při lovu veverek na panství pana knížete. Veverky, zvláště ty zraněné, dokáží být člověku velmi nebezpečné. Jsou mazané a zákeřné, vše si nahrávají pro případné soudní jednání a pro média. Proto jsou účastníci této safari výpravy po zuby ozbrojeni. Žádná veverka nesmí přežít. Čelní útok vedl Kalousek. Ostatní mu kryjí křídla. Sám Kalousek nic nepodcenil a ozbrojil se odpovídajícím způsobem. V ruce drží takzvanou „bezbolestnou“, která si zahrála ve filmu Predátor. Dostal ji darem od YMCA (Young Men's Christian Association – křesťanské sdružení mladých mužů).

Na lovu se objevil i další investigativec a konkurent Vostré, Radek John. Pozval se sám a maskoval se za Pavla Béma. Jinak by byl snadnou kořistí lovců. Na fotce je první zprava. Stalo se tak, když Radek natáčel třaskavý pořad o českých pytlácích a chtěl je vidět na vlastní oči. Je vyzbrojen klasickou ručnicí a pitbulem, který podstoupil plastickou operaci a byl přeoperován na honícího loveckého psa. Pes i John tak vystupovali pod změněnou identitou. John se jen zapomněl oholit.

Radek John se bojí o svůj život. Všem je známo, že spává s pistolí vloženou pod polštářem. Na snímku pistoli zakrývá pitbul, John ji má zastrčenou proklatě nízko, v pravém gumáku. To ale není všechno. Později se pan John Vostré svěřil, že pod polštářem má nejen onu pistoli, ale i dvě brokovnice. Jednu s upilovanou hlavní. Tou střílí hlavně v místnosti. Dále tam má onoho pitbula, srp, kladivo, kružítko a pěticípou vrhací hvězdici – dar od pana Okamury. Kdyby na Johna chtěli lidé, o kterých točil reportáže, zaútočit vrtulníkem, bránil by se bazukou. Ta se pod polštář nevešla, proto ji má schovanou pod peřinou a jak se přiznal, bez ní by nedokázal v klidu usnout. Ovšem to nejcennější, co se pod polštář vlezlo, je škapulíř darovaný samou Matkou Terezou. Ten dokáže odpudit všechny temné síly, včetně ufounů, kteří po Johnovi jdou také.

INCIDENT NA LETIŠTI
Vostré tato náruživost exlidovců ve zbraních již pomalu začala dávat smysl. Pochmurnou mozaiku doplnil následující snímek, pořízený skrytým fotoaparátem. Tenkrát na letišti šlo všem o život.

Kalousek chtěl zabránit v odletu letadla Aeroflotu za každou cenu. Na levou stranu své hrudi si připevnil odznak strážníka TOP 009. Zákon stál na jeho straně. Donucovací prostředky je Kalousek oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní, majetku nebo k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek. Donucovacími prostředky jsou hmaty, chvaty, údery, kopy, facky, trkání, kousání, škrábání a hrubé spílání. To vše pan Kalousek dobře ovládá.

V tomto případě protivníka takto znehybnit nešlo. Kokpit byl příliš vysoko. K ničemu byl i technický prostředek k zabránění odjezdu (tzv. botička). Botička byla malá a Schwarzenberg ji ne a ne nasadit. Letadlo stále na pana Kalouska najíždělo. Vypadalo to, že pilot před odletem požil. Dechovou zkoušku ale odmítal. Poslední možností tak bylo použití varovného výstřelu ze služební zbraně (agent TOP 009).  Varovný výstřel do vzduchu ale pan Kalousek neužívá. Pálí bez výstrahy. Nejraději dvěma až třemi krátkými dávkami. Občas, má-li dobrou náladu, delikventa jen zliská. Tenkrát ale dobrou náladu neměl. Neměl ani zbrojní průkaz. Nejlepší ministr financí Evropy ho nepotřebuje.

Ze snímku je patrno, že pilot Aeroflotu již letadlo zastavil, má ruce nahoře a vzdává se. Bylo však pozdě. Krutý Kalousek neměl slitování. Všimněte si jeho cynického a chladnokrevného výrazu. Tak se chová profesionál. Poté již následovaly dvě smrtonosné dávky a jedna dávka jistoty.

Ačkoliv byl pilot na místě mrtev, obvinění z pouhého nedovoleného ozbrojování si pan Kalousek vyslechl až po jednom roce. Policie vyšetřování uzavřela jako sebevraždu pilota, kterou spáchal pod vlivem alkoholu. Chyběly důkazy. Nenašla se zbraň, ze které se střílelo, ani mobil kterým Kalousek komusi po střelbě okamžitě volal. Svědectví redaktorky Vostré, že slyšela slova „Díky chlapi, bylo to takové neformální“ nikdo nevěnoval pozornost.

PISTOLE PARABELLUM
Vostrá vzala předchozí fotografii, pomocí programu Malování z Windows ji extrémně zvětšila a zjistila, že zbraň, ze které Kalousek střílel, je legendární německá pistole z druhé světové války Luger P.08 Parabellum.

Parabellum je dodnes pojem a je považována za jednu z nejspolehlivějších zbraní své doby. Zarážející bylo, že pistole vypadala jako nová. Muselo tak nejspíš jít o repliku. Jak Vostrá dále zjistila, Kalousek Parabellum vlastnil pro svou sebeobranu, kdyby nestačilo pouhé fackování. Stejně jako Radek John i Kalousek pistoli v noci míval pod polštářem. Expert přes zbraně Vostré potvrdil, že nejde o originál, ale o padělek, okopírovaný v Číně a vyrobený z nekvalitního plastu. Pistoli přímo z Číny pravděpodobně propašoval Tvrdík. Tato zbraň byla nelegálně upravena pro střelbu dávkami. Taková úprava, stejně jako kulky dum – dum, je zakázána mezinárodními konvencemi. To bylo oběma pánům úplně jedno. Cenová láce byla rozhodující.

REKLAMACE PISTOLE
Vostrá dále zjistila, že zbraně musely být dvě. Jedna na klasické střelivo (ta nalezena nebyla) a druhá, vypadající úplně stejně, ale přece jen trochu jiná.

Důkazem je tajně a nezákonně pořízený odposlech. Zřejmě se na honu nepodařilo zlikvidovat všechny veverky.

Kalousek měl s tou druhou zbraní potíže. Nebyla spolehlivá a tak ji chtěl reklamovat. Jako vždy to chtěl vyřešit několika telefonáty. Jenže nevěděl, kterému policejnímu prezidentovi má vyhrožovat, tak se rozhodl zavolat přímo do Vlčího doupěte, jak je vidět z dokumentární fotografie. Dobře věděl, že má v rukách levný čínský plagiát, ale reklamaci chtěl uplatnit přímo ve značkovém servisu.

Mimo obvyklých výhrůžek a nadávek byl ten hovor zvláštní ještě něčím jiným. Kalousek se ptal, zda ta zbraň je schopná zasáhnout cíl i v rozmezí 5 až 70 metrů. I další dotaz, kolik léčiva či uspávací látky potřebuje aplikovat, byl divný. Ptal se i na to, jaké zvíře lze takto odchytit, či léčit.

I odpovědi z Vlčího doupěte byly nezvyklé: Jelen a daněk prý může být imobilizován foukačkou nebo upravenou pistolí Parabellum. To platí, pokud jsou chováni ve farmovém chovu a dokážete se k nim přiblížit na krátkou vzdálenost. V opačném případě by musel pan Kalousek použít narkotizační pušku. Totéž platí i při uspávání skotu nebo volně žijící zvěře.

Pušku ale Kalousek nechtěl, tu by do Parlamentu tajně nepronesl. Co ho ovšem zaujalo, byla odchytová tyč a odchytové kleště na plazy nabízené servisem jako doplněk k pistoli.

Reklamace byla zamítnuta. Jak jinak. Jednalo se o čínský padělek a navíc amatérsky předělaný na narkotizační pistoli pro uspávání zvířat. Kalousek proto hovor zakončil obligátním prokletím a výhrůžkou. A v ten moment Vostré všechno došlo.

TOP 009 NA PALUBĚ TITANIKU
Ta čínská narkotizační pistole pana Kalouska je krajně nespolehlivá a samovolně spouští. Záhadou zůstává, proč zbloudilé střely vždy trefí pana Schwarzenberga. Pan Schwarzenberg je v tom nevinně. On nespával proto, že by byl stár. Pravým důvodem bylo, že Kalousek se nechtěl vzdát svého zlozvyku a nosil narkotizační pistoli i na zasedání vlády.

Někdy Kalousek předstíral, že zbraň vystřelila sama od sebe. Zajímavé ovšem bylo, že uspávací šipka vždy zasáhla akupunkturní body pana Schwarzenberga, aby účinek uspávadla byl zesílený. To nemohla být náhoda. Je-li to vrozenou škodolibostí pana Kalouska, to se Vostré zjistit nepodařilo.

Kdyby byl Kalousek přistižen, jak střílí na pana knížete, při své lstivosti by se vymluvil, že šipky obsahují koncentrovanou dávku kofeinu. Že on nechtěl pana exministra uspat, ale právě naopak, chtěl jeho bystrý duch podpořit a udržet v chodu. Poté pan Kalousek odmítl dál vypovídat a odkázal Vostrou na tiskovou mluvčí.

Mluvčí zprvu zapírala. Posléze ovšem připustila, že pan Kalousek narkotizační pistoli vlastní. Má na ni ale povolení přímo od ministra zemědělství. Na dotaz, nač takovou nebezpečnou věc tahá do Parlamentu, mluvčí lakonicky pronesla: „Na ódéesáky.“  Vzápětí ale přiznala, že na ódéesáky je ta zbraň krátká. Od jejich hroší kůže se vždy šipka odrazí a věřte nebo ne, zase skončí v těle pana Schwarzenberga. Ten chlap má hroznou smůlu. Po usnutí knížete Kalousek šipku vždy nenápadně vytáhne. Je šetrný a šipky používá opakovaně.

Takže pan Schwarzenberg je opravdu oběť. Oběť nekvalitního čínského výrobku v kombinaci se zlomyslnou povahou prvního místopředsedy TOP 009, inženýra chemie Kalouska. Uvidíte-li tedy pana Schwarzenberga znovu klímat, rozhlédněte se, zda není někde poblíž Miroslav. A ještě pozorněji sledujte, zda z těla populárního exministra netrčí nějaká šipka nebo štětina. Ten Kalousek nedá nikdy pokoj. Pan Schwarzenberg byl uměle uspán i na kapitánském můstku Titaniku TOP 009 (viz foto). To nemůže pro topkaře dopadnout dobře.

_{Fotokoláž: ateo.cz; Foto: idnes.cz; BBC}