Google+

sobota 8. března 2014

Pravdu o Ukrajině se nedozvíme

Hlavní západní bloky, tj. EU a USA zuří, protože Putin v praxi ukázal, jak jsou slabé. Putin je prostě lepší hráč a šachista. I když je ekonomicky slabší, než celý Západ, má taktickou převahu a lepší figury. Západ nepůjde kvůli Krymu do války a Rusko nepřeruší dodávky plynu a ropy.

K situaci na Ukrajině se dnes vyjadřuje každý idiot, takže nevidím žádný důvod, proč bych nemohl i já. Původně jsem nechtěl nic komentovat. Chytrolínů a odborníků na Ukrajinu se vyrojilo až až. Spouštěcím impulsem se pro mě stal renomovaný bankovní servila, který včera v televizi líčil situaci Ruska tak, že jsem se rozplakal. Podle jeho včerejších slov už dnes musí být Rusko v totálním bankrotu. Tak špatně to viděl. Možná tentýž mudrc ještě před měsícem hovořil o rostoucích východních ekonomikách a o stagnujícím Západu.  Možná hovořil i o tom, že první liga světové ekonomiky se dnes hraje mimo EU a USA.

Pokusím se na jednoduchém příkladu tak, aby to pochopili i jednobuněční okamurovci, popsat, proč je nemožné vyznat se v chaosu, který dnes na Ukrajině panuje.

1) Ten, kdo nežije na Ukrajině, má stejné právo o ní rozumovat asi jako já. Nic o tom neví. Pokud to ovšem není bloger. Ti vědí vždycky všechno a nejlépe. Kdo může v Česku posuzovat, v čem byl starší režim horší nebo lepší, než ten současný? A pokud vznikne „třetí režim“, bude to pro člověka mimo Ukrajinu také nehodnotitelné.

2) Jasno do věci nevnesou ani lidé, kteří mají na Ukrajině přátele nebo příbuzné. Na první pohled by se zdálo, že ti o tom musejí vědět nejvíc. Jsou přece přímo u zdroje, mají zaručené zprávy, mají tam svého člověka. I ti zjistí starou belu. Dozví se jen, komu ten jejich Ukrajinec fandí.

3) Ještě horší je to s médii. Když posloucháte zprávy ze Západu (včetně našich) a zprávy z Ruska, tak je úplně jasné, že se Ukrajinu podařilo naklonovat. Vzniklo její identické dvojče. Někde se ale stala chyba, protože každá Ukrajina je úplně jiná. Vysvětlení pro okamurovce: Západ i Rusko situaci popisují naprosto odlišně.

Hodnoceno podle bodů 1 až 3 dnes nikdo nemůže s jistotou tvrdit, kdo byl na Majdanu padouch a kdo hrdina. Míním tím utajované a zkreslované informace o tom, kdo vlastně za střelbou do demonstrantů stál. Vše postupně vyplouvá na hladinu a je to jinak, než bylo předtím médií podsouváno. Nejspíš klaďas nebyl žádný a prsty v tom mají obě strany.

Teď ten příklad: Je to úplně jednoduché, jen situaci otočíme. Představte si, že jste Ukrajinec, žijete na Ukrajině a zajímá vás, jaký je český prezident Miloš Zeman. Pokud byste byli ukrajinským blogerem (bod 1) máte vyhráno, všechno víte. Jako běžný Ukrajinec si ovšem názor bez informací zvenku nemůžete udělat. Možná ale máte v Česku svého člověka (bod 2). Takže se ho zeptáte. Ten, kdo volil Zemana, vám odpoví: je to dobrý prezident, je to demokrat, je mírně pro EU, je lidový, zastavil nepopulární pravicovou vládu Kalouska, atd. Ten, kdo volil Schwarzenberga o Zemanovi řekne: je to špatný prezident, je to opilec, hulvát, chce nastolit prezidentský režim, dělá republice ostudu. Je sice pro EU, ale preferuje Rusko, chtěl zemi ovládnout spolu se svou stranou a s komunisty, atd. Na jednoho Zemana tak získáte dva úplně odlišné názory. Jak se podle toho můžete v kůži Ukrajince rozhodnout? Z toho budete ukrajinský jelen.

Ale vy jste chytrý Ukrajinec, a tak se podíváte na česká média (bod 3). Bude to úplně podobné jako v předchozím odstavci. Jen budou převažovat více negativa, protože Miloš Zeman je s médii rozhádaný. Je to jeho volba. Kdyby chtěl, tak by s nimi dokázal vycházet. To vám znovu nic neřekne, jaký je Zeman prezident. Pochlebující Česká televize hodnotí Zemana jinak, než pravicová média.

Skutečnost je tedy taková, že se nedozvíte, jaký je Miloš Zeman, zjistíte jen jeho mediální obraz, který obě strany překrucují. Opět to nemůžete objektivně rozřešit.  Takže na místě Ukrajince z tohoto příkladu se nakonec rozhodnete úplně iracionálně na základě dojmů, nálad a sympatií. Ne faktů.

Příklad prezidenta Zemana jsem zvolil, protože v jeho případě je společnost silně polarizovaná zhruba v poměru 1:1. Mohl bych uvést s podobnými závěry i další ukázku. Analogicky rozdělenou společnost máme i v kauze Nagygate versus Ištvangate. Byli byste schopni Ukrajinci objektivně vysvětlit, která strana má pravdu? A v čem ji má a v čem zase nemá? To nejde. To zatím nikdo nemůže stoprocentně tvrdit. Pokud ano, víte víc než prokurátoři a soudy. Jen byste prezentovali, komu v tomto případě straníte.

Výše uvedené příklady jsou přitom částečně akademické, protože poměr rozdílných názorů je asi 1:1. Takže máme dvě „pravdy“. Pokud ve hře, podobně jako na Ukrajině, bude těch subjektů více, bude to ještě složitější. Možná budeme mít tři, možná čtyři, možná i více „pravd“. Která je potom ta pravá?

Ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka mi bylo při jeho návštěvě Bruselu líto. Rozhodující státy EU jako Velká Británie, Francie a zejména Německo se svým velkým exportem do Ruska Jaceňuka nechají na holičkách. Dopadne s podporou Západu stejně jako Dubček v roce 1968. A pomoci se mu nedostane ani z USA. 

Ze strany České republiky nemůže čekat nic jiného, než jen krátkodobou morální podporu. Pravdoláskaři jako Schwarzenberg nebo Kocáb si najdou jiná pravdoláskařská témata, kde budou ronit krokodýlí slzy demokracie a po Ukrajině během několika týdnů ani pes neštěkne. Přesně jako u Sýrie. Ta už je delší dobu mimo zájem mainstreamových médií. Aniž bych Putinovi dělal advokáta, kdo si dnes vzpomene, že nebýt jeho tlaku, tak by USA opět vyrobili nový Afganistán, Irák nebo Lýbii.

Dřív se cizí země devastovaly přímým válečným konfliktem, dnes je pohodlnější, když se o to postarají místní. Vyjde to levněji. Potom se s velkým humbukem „zachraňuje“ a roubuje demokracie tam, kde z principu naroubovat ani nejde. Ale hlavně se opravuje to, co zničila občanská válka. Zbrojařské firmy si již na své přišly a i civilní sektor žádá svůj obolus. Jen se divím, že pravdoláskaři ještě nevyrukovali s humanitárním bombardováním stejně jako v Jugoslávii... Nebo neví koho. Krym? Východní Ukrajinu? Rusko? Brusel pro jeho nerozhodnost? Asi jim chybí jestřáb Havel, takže se bombardovat nebude.
Fuj! Hnus! Hanba! To je odporné a nechutné! S tím absolutně nesouhlasím!

Okamura a cenzura Facebooku



Když dojde k interakci českého politického trpaslíka s americkým internetovým obrem, je zaděláno na pěkný malér a dojde i k cenzuře obsahu. Hrozny Okamurova hněvu bývají kyselé.

FACEBOOK ZCELA BEZ PRAVIDEL
Facebook nejspíš vymysleli Češi s komunistickou minulostí. Váš účet může být kdykoliv bez uvedení důvodu odstaven, zablokován nebo rovnou smazán. Nic lepšího pro české udavače snad ani být nemůže. Český práskač může nahlásit spam, obtěžování, nežádoucí žádost o přátelství, falešný účet, rasistický podtext, sexuální podtext, nebo cokoliv dalšího, co je možné nahlásit. Dále může být váš účet odstaven i při pouhém podezření, že byl napaden hackerem.

Nikdo se o tom s vámi nebude bavit, důvod se nikdy nedozvíte a zapomeňte, že by s vámi rozumně komunikovali. V tom lepším případě budete dokazovat, že vaši přátelé jsou opravdu vaši, případně je složitě znovu dávat dohromady v nově založeném účtu. Můžete o všechno přijít, aniž by vás předem někdo informoval, nemáte žádnou garanci, ničeho se nedovoláte, nikam se nedovoláte. Pro firmy používající Facebook ke komerčním účelům to musí být noční můra. Pravidla, nařízení a povinnosti Facebooku si protiřečí, takže to vypadá, že je opravdu museli vytvořit naši zákonodárci.

Máte-li štěstí, dostanete od Facebooku pouze „podmíněný trest“ a za nějakou, blíže nespecifikovanou dobu, vesměs od jednoho týdne do čtyř, vám budou omezené služby opět zpřístupněny. Na internetu najdete takových případů a příběhů spoustu. Vesměs ti lidé ani pořádně neví, jen tuší, proč dostali nějakou baštonádu. Stejně jako ve Švejkovi zoufale volají: „Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej!“ Se stejným efektem, tj. nikoho to nezajímá.

Musím se přiznat, že i já patřím mezi černé ovce Facebooku. Poprvé jsem byl na týden zablokován, když jsem se cítil zoufale osamělý. Bylo to před Vánocemi. Byl jsem zjihlý a naměkko. Zatoužil jsem po přátelích a přiznávám se, zneužil jsem dobrodiní Facebooku a trochu to s žádostmi přehnal. Po právu mi tak bylo na jeden týden zakázáno chtít se s někým kamarádit. Svou vinu jsem přiznal a trest se snažil snášet mužně. Plakal jsem jen v noci a pouze pod peřinou. Uznávám, trest jsem dostal po právu. Mně ve skutečnosti nešlo o pouhé přátelství, které může být krásnější, než láska. Mé důvody byly zištné, mrzké a odpudivé. Myslel jsem pouze na svůj prospěch, ne na své přátele. Proto, dobře mi tak. Já chtěl totiž svůj profil použít pro podporu mého blogu. Tak, a je to venku. Hodně se mi tím přiznáním ulevilo.

Ovšem v mém druhém případě, opět blokace služeb na jeden týden, volám jako v tom Švejkovi: „Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej!“  Zde jsem se odmítl přiznat a trest jsem nepřijal. Nebylo to stejně nic platné, musel jsem si to tak jako tak odkroutit. Teď mi to již ale nikdo nesmí připomínat či vyčítat. Před zákonem jsem čistý a budu bojovat za svou rehabilitaci. Mimochodem, nevíte o nějakém dobrém, kontroverzním a všeho schopném právníkovi, který ale nekandiduje do Evropského parlamentu? To víte, na dálku by se špatně konzultovalo… Všechno s panem Okamurou a cenzurou Facebooku se přihodilo takto:

POCTA TOMIO OKAMUROVI
Napřed se musím přiznat k jedné neřesti či úchylce: Já mám pana Tomio Okamuru moc rád a vážím si ho. Mám ho rád jak sůl a ta je nad zlato. Dokud zde bude stát se svými sedmi statečnými na vartě, je světová demokracie v bezpečí. On je ten hlídací pes. Ne média. Jako úlitbu si občas musíme vyslechnout jeho tři nesmrtelné věty o referendu (demokracie od nás leckdy žádá i oběti), ale jinak je neškodný. Nikdo z koalice ho nebere vážně, návrhy mu zamítají. Nechme ho, ať má klid na poctivou práci a nekopejme do jeho báboviček na švýcarském písečku.

Ti nejzlejší ze zlých tvrdí, že pan Okamura krade cizí myšlenky, prý jen opakuje, co řekli jiní, prý nemá názor, prý je to populista. Je to pravda. Dlouho jsem přemýšlel, jak mu pomoci tento maličký hendikep zakamuflovat. Až jsem na to přišel. Je to jednoduché. Stačí použít reklamní slogan z internetu a tvrdit, že to firma ukradla panu Okamurovi. Uvedu pár vhodných příkladů: „ZÁZRAK! Jednoduše získáte hustou a zdravou demokracii!“ – stačilo zaměnit vlasy za demokracii a máte úderné heslo. Nebo: „ÚŽASNÉ! Romové mizí jednoduše jako mávnutím kouzelného proutku!“ – zde se akné změnilo na Romové a máte vyřešenu národnostní problematiku. Téměř ke každému sloganu lze přidat bonus: „+ Doprava zdarma!“ který lze snadno a lehce doplnit destinací „až do Švýcarska“ nebo „až do Indie“, vždy podle toho, koho bude Úsvit odsunovat. Z tisíců reklamních hesel „mávnutím kouzelného proutku“ vzniknou tisíce pravd pana Okamury.  Je to krásné. Je to univerzální. Případné soudní spory vyřeší euro-právník.

Pan Okamura vlastně blokuje tu část spoluobčanů, která by pod velením opravdového führera mohla páchat neplechy. On je ryzí demokrat a takto se obětoval! Čest jeho památce. Jen ať ho soukmenovci neprokouknou. Z Indie by se mu těžko kandidovalo na prezidenta. I to přepočítávání neplatných hlasů by tam šlo ztuha. To indické klima. To mi dělá trochu starosti. Počítejte v takovém parnu statisíce neplatných volebních lístků psaných jednou propiskou nebo stejným rukopisem. To dá zabrat. Ale všechny neduhy jsou léčit referendem. On si pan Okamura poradí i s tímto.
zadky.jpg
Jsa takto optimisticky a demokraticky naladěn, navštívil jsem s těmi nejlepšími úmysly jednu skupinu božích bojovníků na Facebooku. Byla to skupina zaměřená na boj proti církevním restitucím. Rozhodnut šířit věhlas pana Okamury do celého světa, nahrál jsem jim tam inkriminovaný obrázek. Říkám inkriminovaný, protože to byl počátek mého trestu. Obrázek to byl pěkný, takový imperiální. Nebyl jsem si pouze jistý, zda ona skupina správně pochopí symboliku barev bílá, červená a černá a tak jsem vyzkoušel i provedení v hnědé, ale nebylo to ono. Barevná verze vypadala lépe. Chtěl jsem se tím obrázkem zavděčit a vlichotit, ale se zlou jsem se potázal. Já to měl opravdu ladit spíše do hněda. Někteří „ovčané“ začali silně láteřit. Možná ty holé zadky z obrázku vztáhly na sebe. Ale tomu nerozumím. Všechny přece vypadají stejně, tam se nikdo nemohl poznat. Nutno dodat, že ti, co pochopili, tak lajkovali a bylo jich dost. Skupina tedy nebyla názorově jednotná.

Lajkovali, nelajkovali, stejně nastala názorová potyčka. Co potyčka, to byla válka jak na východní frontě. Nikdo nechtěl brát zajatce a radikalizovaní anticírkevníci zapomněli na Duku i na restituce. Měli mě a obrázek pana Okamury. Haněli obojí, nic se jim nelíbilo. S kypící žlučí mi vyhlásili křížovou válku. Alespoň něco od té církve pochytili. Je známým pravidlem, že na internetu ještě nikdy nikdo nikoho o ničem nepřesvědčil a stejně to dopadlo i zde.

Skončilo to tak, že když jsem použil zbraně hromadného ničení, tj. odkazy na články REFLEXU (Okamurova pomsta redaktorovi) články pana Polaneckého (Okamurův celý profil) a moje články (kriticky ironické), tak i ty nejmilitantnější a zkušené fronťačky odpadly. Fronta se stabilizovala, tj. baby sklaply. Za pana Okamuru totiž nejvíce bojovaly dvě dámy. Je to přece jen fešák. Je-li pravdivé římské přísloví „Vultus est index anime - Obličej je obraz duše,“ pak to musely být reinkarnované dozorkyně z koncentračního tábora. Ale jinak byly milé a jejich názory silně demokratické.

POMSTA KALIŠNÍKŮ A CENZURA FACEBOOKU
Na druhý den jsem se vrátil na místo činu, abych zjistil, jaké škody jsem svým neuváženým konáním napáchal a shledal jsem, že obrázek, ale hlavně diskuze pod ním byla smazána. Ani se nedivím, ty odkazy asi tuze vadily. Tím byla pro mě věc uzavřena. Jelikož Facebook zas tak neprožívám a nepoužívám, až po pár dnech jsem zjistil, že mám zablokovanou funkci přispívat do všech skupin. Při každém pokusu se vždy objevila hláška „Možnost provádění této akce vám byla dočasně zablokována.

Reagoval jsem popuzeným dotazem, zda se jedná o politickou cenzuru Facebooku. Pochopitelně nikdo dodnes neodpověděl, vše probíhalo tak, jak popisuji v úvodu článku. Bylo jasné, že přesně v duchu tradic pana Okamury mě někdo Facebooku „naprášil“. Přišlo mi to celkem zvláštní, protože jsem dříve publikoval různé koláže „napříč politickým spektrem“, některé ještě jedovatější a nikdo z příznivců jiných politických stran nebyl tak pruderní, jak okamurovci.

Byl jsem tedy zablokovaný. Abych využil nechtěný mezičas, zkusil jsem do skupiny „Politická satira“, kterou jsem dřív založil nahrát zbytek obrázků, aby byly kompletní. Bylo to zvláštní. Nesměl jsem přispívat ani do vlastní skupiny, ale obrázky tam nahrávat šly (přes nabídku Fotky). Ovšem až do té chvíle, než přišla řada na inkriminovanou fotografii „Okamura a holé zadky“. Opět se objevila hláška „Možnost provádění této akce vám byla dočasně zablokována.“ Zkusil jsem fotografii přejmenovat a znovu nahrát. A ejhle, přejmenovaná fotografie se nahrála bez problémů. Takže to bylo jasné. Z mé domény byla jednoznačně blokována fotografie „Okamura a holé zadky“.

Následující den jsem se jednomu známému pochlubil, co se mi přihodilo a chtěl jsem mu onu fotografii poslat. Ten člověk byl k Facebooku připojený mobilem. Poslat onu již přejmenovanou fotografii se mi ale opět nepodařilo! Takže jsem ji přejmenoval podruhé a podruhé jsem mohl zvolat ejhle. Přenos se podařil. Do třetice jsem ji nezkoušel někam posílat, takže nevím, zda poté bylo blokováno i druhé přejmenování.

Takže závěr je takový. Za koláž „Okamura a holé zadky“ jsem byl cenzorem Facebooku potrestán blokací příspěvků do skupin a jako bonus byla tato fotka z mé domény blokována tak, aby na Facebooku nešla dál posílat nejen do skupin, ale ani soukromým osobám. Pro posouzení „nebezpečnosti“ oné fotografie jsem ji výše zveřejnil. Připomínám, že ostatní fotky nebyl problém přemisťovat. Vadil jen ten Okamura s anonymními zadky.

MARUŠKA V OHROŽENÍ ŽIVOTA
Velký bratr pracuje tak, že i staří komunisté a estébáci by záviděli. Nicméně buď soudruzi z Facebooku udělali někde chybu, nebo mají škálu trestů neskutečně širokou. Zjistil jsem totiž v jejich blokování malou chybičku. Nemohl jsem sice poslat příspěvek do žádné skupiny, ale pokud jsem ve skupině chtěl něco okomentovat a nahrát tam třeba i fotku, tak to šlo. Stoprocentně vím, že ne všichni Facebook používají, takže asi nebudou přesně chápat, co popisuji.

Využil jsem tohoto poznatku a po pár dnech jsem se vrátil k té obrovské partě, kde jsem byl někým nahlášen. Opět tam vládla ta podivuhodná radost. Byli tam opravdu všichni. Vykladači demokracie, podavači demokracie, rudí, hnědí, chyběli jen černoprdelníci. Připadal jsem si tam jako mezi kališníky a jen jsem čekal, kdy budu požádán, abych do kádě přispěl na boj proti církevním restitucím. Na place bylo jen veselo, samé prima lidičky se srdíčkem na správném místečku. Trochu smrádek, ale jinak teploučko, jen farářům by se zdálo, že jsou v centru pekla.

revoluce.jpgAbych tu milou společnost udržel v dobrém rozmaru, nahrál jsem na jejich profil (k jednomu příspěvku – to šlo) další, dle mého názoru opět pěknou koláž pana Okamury. Vypadal tam odhodlaně, mužně, revolučně a současně i proticírkevně. Byl to obrázek hezký i laskavý.

Po jeho zveřejnění ovšem zavládlo v komunitě velké zděšení. Úplně jsem to slyšel: „Achtung! Achtung! Luftwaffe Meldung. Nepřátelský Navrátil nad územím Říše.“ V realitě to ale znělo takto: „On už je tu zase,“ zoufale zvolala jedna paní. „Klid, Maruško, klid. Už jsem informovala admina,“ tišila Marušku její kamarádka. Této zprávě jsem musel přiřadit status „To se mi líbí“, protože se mi vážně líbila. Začínalo to být zajímavé. Po chvíli, nejspíš se radili, co se mnou vyvedou, jsem byl požádán onou konejšitelkou Marušky o stažení obrázku. Oproti dřívější, drsné výměně názorů velice slušně. Proč ne, když to bylo zdvořilé. A tak jsem obrázek smazal.

Jenže Maruška byla stále k neutišení. Snad zlý duch jinak hezkého obrázku pana Okamury v burcujícím rozpoložení způsobil krátkodobý výpadek jejího zraku. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit další zprávu pro Marušku: „Klid, klid, on už to smazal.“ A do této bouře ve sklenici vody mi přišla od admina skupiny slušná prosba ať nevyvolávám politický rozvrat. Což jsem mu slíbil. Maruška se mezitím uklidnila a vrátil se jí zrak, takže opět mohla číst i psát a břitce mě šlehla zprávou, jak jsem zlý a hloupý. Tuze to bolelo, ale současně se mi nesmírně ulevilo. Číslo pět žije! Kdo by chtěl mít Marušku na svědomí… Já netušil, že tento experiment může být až tak nebezpečný. Proto jsem raději badatelskou činnost pro ten den s touto skupinou ukončil.
Nevím, čím to je. Já to myslím vždy dobře, někdy i upřímně jako Gross a pokaždé se dočkám pouhého nevděku. Takový byl nejen Švejk, ale stejně se chová i můj černý kocour Damien. On se snaží všechno udělat co nejlépe, aby všichni měli radost a byli šťastní a vždycky to skončí malou domácí katastrofou.  Nikdo nám třem nerozumí. To musí být osud.

ZAMYŠLENÍ: BRADAVKA - MOZEČEK - OKAMURA
Když jsem hledal další informace o cenzuře na Facebooku, našel jsem zajímavé věci. Opravdu se to, co popisuji děje a dost často. Se všemi uvedenými symptomy. Nejzajímavější je na tom ono americké pokrytectví a falešná puritánská morálka. Z jedné diskuse jsem okopíroval tento text:

„Facebook je odveci. Nedávno sa mi objavila na nástenke fotka chlapa, ktorý si strelil brokovnicou do hlavy. Proste hnus fotka, ktorú nahrala nejaká so stránok a niekto z priateľov ju komentoval. Fotku som nahlásil za grafické násilie a došla mi reakcia, že fotka nebola zmazaná a je absolútne v poriadku- neporušuje žiadne pravidlá Facebooku.“

Oproti výše uvedenému citátu jsem naopak nalezl lamentace zoufalých firem, které na profil pověsily ženské ňadro (např. i průsvitně zahalené) a byly za to (třeba až za měsíc) nemilosrdně odpojeny. Všeobecně se to dělá takto: umístíte na Facebook libovolný hnus. K tomu připojíte odsuzující komentář, že je to hnus a vy s tím nesouhlasíte. A máte klid. Ten příklad s vystřeleným mozkem nebo něčím podobným se diskutuje a objevuje velmi často. Zkuste ale publikovat bradavku nebo satirickou fotku Okamury a narazíte.

Pokusme se najít nějaké kompromisní řešení. Bradavka je TABU, „Okamurovy holé zadky“ jsou TABU. Vystřelený mozek není TABU, pokud napíšete slovo hnus. Takže jediné řešení je umístit pod každou karikaturu pana Okamury slovo HNUS. S tím musí být cenzor Facebooku naprosto spokojen. Právě z tohoto důvodu je u první fotografie přidán přísně odsuzující komentář: „Fuj! Hnus! Hanba! To je odporné a nechutné! S tím absolutně nesouhlasím!“ Takto jakoukoliv fotografii-koláž pana Okamury dostanete na úroveň vyhřezlého mozku, což je pro Facebook naprosto korektní. A vy můžete s dobrým pocitem a s klidem usínat, protože víte, že jste dodrželi pravidla Facebooku a nebudete zákeřně odpojeni. Pro ty nejopatrnější alibisty bych doporučoval používat výše uvedený Univerzální Odsuzující Komentář (UOK) pod každým příspěvkem. Pro jistotu.

Možná je Facebook opravdu nemocný. Američtí výzkumníci z Princetonské univerzity to komentovali takto: „Sociální síť Facebook je jako nakažlivá nemoc zaznamenávající vrchol před začátkem ústupu. Myšlenky, stejně jako nemoci, se šíří infekčním způsobem mezi lidmi, než nakonec odumřou. Už byly úspěšně popsány na základě epidemiologických modelů." Ten propad má být obrovský, podle té samé studie Facebook ztratí osmdesát procent uživatelů do roku 2017.

Škoda ho nebude, protože to, co dnes předvádí, je jeho úmyslná politika. Žádné programové nedotaženi nebo organizační nezvládnutí. Facebooku vyhovuje současný stav, kdy může bez kontroly a pravidel vytvářet dennodenně „svá pravidla“ která jsou výhodná jen pro něj. Otázkou je, čím bude nahrazen. A nikdo předem nemůže tvrdit, že to, co Facebook vystřídá, bude lepší ohledně sledování a cenzury. Spíš takové snahy budou ještě větší.