Víme dříve než Kmenta, Kroupa a Slonková: Brigádní generál Martin Červíček bude zatčen Ištvanem! 

Na Policejním prezidiu hrozí policajtské schizma, tj., že budou ve funkci dva policejní prezidenti. Oba legální, oba prakticky neodvolatelní. Jediné řešení, jak docílit zvrácení tohoto drahého špásu je rozumná dohoda. Ta ale zatím nehrozí. Oba pánové, tím druhým je Petr Lessy, jsou tvrdohlaví a ješitní. Roli v tom jistě hrají i peníze. Ani jeden z kohoutů toto policejní hnojiště (platí doslova) bez boje neopustí. Potom ale jako jediné řešení se nabízí jiná forma dohody – tzv. trafika.

Lessy se jen třese touhou vrátit se na Policejní prezidium jako anděl pomsty s mečem plamenným. Bílku, Bílku z GIBSu. Ty jednou špatně skončíš.

Nechoď, Bílku, s Íčkem na led, mnohý příklad známe, že ODS sklouzne a policajt si za ně nohu zláme.

(Snad mi K. H. Borovský i pan Bílek i pan Íčko odpustí)

Možná by bylo vhodné, kdyby si Lessy místo pomsty zametl před vlastním prahem. Sám má ve skříni kostlivce, jak je popisováno v článku: Lessy "mučedníkem" policie
Tak, či onak, čas olomouckého prokurátora a inkvizitora v jedné osobě znovu přichází.  Ivo Ištvan, slyše slovo trafika, zbystří pozornost a začne vidět rudě. Jeho další velká chvíle je tu. Pokud se tedy naplní, co se zdá v tuto chvíli téměř jisté.
U Červíčka mu to soudy ještě nezatrhly, takže Ivo Ištvan může nějakou dobu dál beztrestně právně experimentovat. Je to naprosto stejná situace jako s exposlanci a jejich trafikami. Generál Červíček má dostat trafiku v Bratislavě, aby uvolnil místo policejnímu exprezidentu Lessymu. Pokud se tak stane a vše tomu nasvědčuje, bude agonie policie dál pokračovat. Ale to teď neřešme. Tím, že Červíček z jednoho postu odejde na druhý, nutně dojde, dle Ištvana, k naplnění „trestného činu trafiky“.
Červíček dostane úplatek. Ten, kdo ho nabídne, bude nejspíš dočasný ministr vnitra Pecina. Že trestní zákoník trestný čin trafiky nezná, Ištvanovi nevadí. Jsou tam i jiné paragrafy. Samy o sobě dost pokroucené. Realizaci tak už nic nemůže zabránit. A nebude to ledasjaká realizace, ale super-realizace.
Hlavní podezřelí jsou opět tři. Jak symbolické. Lessy, Červíček, Pecina. Nesmíme ale zapomenout na jejich sekretářky. Hodil by se i nějaký agent. Možná něco dohodí Láska či Randák. Nebo CIA. A co když, nedej bože, tu trafiku na Slovensku zprostředkuje sám pan prezident Zeman nebo jeho (Rusnokův) ministr? Hrdlo se mi svírá úzkostí, když si představím, co by je čekalo v pařátech české justice.
O tom, že Červíček něco chystá, se policajti a státní zástupci dozvědí z tajemných zdrojů, které nebudou smět uvést. Jinými slovy, bude toho plný internet. Proto bude akce přísně utajená. Červíček na svém Facebookovém profilu (jestli ho nemá, fanynky mu ho založí) uvede, že se chystá vycestovat z Bratislavy do zahraničí. Na Moravu, do Prostějova, kde se Lessy narodil. Je policajt, všechno prokecne a tak uvede, že tam bude shánět další kompro materiály na Lessyho, když to ani napodruhé  Kubicemu nevyšlo.
Aby nevycestoval do ciziny, bude nutno ihned konat. Speciální tým je však již dlouho připraven. Bude to komando jako z filmu Predátor. Však také jejich cílem je policajtský predátor a Íčkův žabák vjednom. Státní zástupci a policajti v polních uniformách a maskáčích budou po zuby ozbrojeni.  Nikdo nemůže vědět, co je v bratislavské džungli může potkat.
Policejní vrtulník, plný odhodlaných mužů zákona, odstartuje z utajeného polního letiště poblíž Olomouce. Ne z Prahy! To by se dozvěděl Rampula a nejspíš by to prozradil Rittigovi (je přece jeho obhájce) a kmotři by zase věděli víc, než policie.
Před startem jeden každý policajt složí Ivo Ištvanovi slib věrnosti až za hrob. Ten stvrdí přísahou na Občanský zákoník, který zatím neplatí. Poté již nic nebude bránit realizaci a vrtulník nabere kurz směr východ. Spříznění slovenští prokurátoři se slovenskými žandáry zapálí silnou vatru (signální oheň), aby vrtulník v cíli bezpečně přistál. Akce bude mezinárodní, Ištvan do své činnosti zapojí i Interpol.
Červíčka sbalí ve čtyři hodiny ráno, když bude ospalý a nebude schopen použít služební revolver, který vždy mívá pod polštářem. O tom ale rozvážný Moravák Ištvan dobře ví. Prozradil to po ostrém výslechu Lessy. Výslech prováděl přímo Comandante en Jefe (vrchní velitel) Ivo Ištvan. Ač to zní po zkušenostech s Policií České republiky neuvěřitelně, akce se povede. Červíček bude zatčen a v železech dovlečen do Prahy.
Média o tom budou spekulovat 24 hodin. Státní zástupci vše národu sdělí až druhý den, na odpolední tiskovce. Na ní se stejně nikdo nic nedozví. Jen, že jde o zločin srovnatelný s Klausovou amnestii, velezradou a vlastizradou. Ale o chlup horší. Čmuchalové z ÚOOZ jsou však padouchům na stopě. Je toho moc. Jsou v tom i kmotři (ti nesmí nikdy chybět). Prý budou i další domovní prohlídky. Prý se bude dál realizovat. Prý je v tom zlato a peníze v hotovosti. Prý, prý, prý,… Prý to budou dlouho, dlouho rozplétat.
A budeme to tu mít znovu. Tím Ištvan ukáže národu, že jeho místo je nepostradatelné a bude měsíce bádat, co se s tím dá dělat. Než mu to nějaký soud opět zatrhne. Ale během onoho mezičasu Ištvan vymyslí další, v pořadí již třetí realizaci, do které se pustí s ještě větší vervou. A tak to asi půjde pořád dokola.
Jediný, komu se to bude líbit, bude prezident Zeman. Pozve si Ištvana zase na Hrad. Tentokrát ho nepoplácá chlapsky po ramenou, ale pohladí mu rovnou vlásky. Bude se mu to náramně hodit. Prohlásí, že volby jsou neplatné. Je přece prezidentem dolních deseti milionů. A tolik hlasů nedostaly všechny strany dohromady, ani když započítáme obří zisk teroristické organizace „Ruce vzhůru!“
Z toho důvodu Zeman rozpustí i současnou vládu. Ištvan mu na to najde v ústavě skulinku, která to inovativním způsobem zlegalizuje. A dokud Ištvan všechno důkladně nevyšetří, povede zemi opět dočasný (Rusové tu byli dočasně 20 let) Rusnokův kabinet.
Volby nevolby, všechno jedno. Je to prezident nás všech, tak si může dělat, co ho napadne. To dá zdravý rozum, dodává k tomu rozšafný Moravák Ivo Ištvan. Sobotka, Babiš a Bělohrádek ostrouhají mrkvičku a vrátí se ke svým původním povoláním. Jen Sobotka se nebude mít kam vrátit, protože nikdy nic v životě nedělal. Pouze politiku. Nezbude mu, než založit nové hnutí, stranu NE 2013.
Jestli Ištvan nezatkne ony tři výše uvedené ctihodné muže, včetně všech jejich kompliců, milenek, manželek, sekretářek, agentů atd., mělo by se na něj podat trestní oznámení, protože vědomě pomohl zamést pod koberec hrdelní trestný čin trafiky. To dá zdravý rozum.

Psáno pro ePortal.cz

 

Je MF DNES opravdu nezávislá na Babišovi?

Není a ani být nemůže. Všechny řeči o nezávislosti jsou jen slova, slova, slova. Existují tři typy novinářů. Ti první si v hlavě automaticky přehodili výhybku a budou psát pro kohokoliv cokoliv. Ti druzí, aby nepřišli o zaměstnání, mají svůj názor, ale autocenzurou ho budou korigovat. Ti třetí, v čele s bývalým šéfredaktorem MF DNES Robertem Čásenským noviny opustili, protože cítili, že MF DNES přestává, či přestane být nezávislou.

Žádný novinářský kodex to nevylepší. Paradoxní je, že tento kodex sepsal novinář usvědčený z plagiátorství (sám se později přiznal), který opsal věty z německého tisku, aniž uvedl zdroj.
V MF DNES probíhá něco, co bych jazykem soudruhů z dob normalizace nazval „plíživou kontrarevolucí“. Uvedu dva příklady. Oba se týkají hnutí ANO.
V jednom ze svých článků jsem uvedl větu „Nakonec i to, že poslanci ANO se obklopují asistenty z Věcí veřejných, nevěstí nic dobrého.“ Toto bylo čtenáři s kritickým duchem hodnoceno pozitivně. Byla to jen jedna věta, mohl bych téma rozvíjet dál. Oni nejenže to dělají, oni jsou ještě horší, než Věci veřejné. Ti alespoň sehráli šaškárnu pro „plebs“ a na první zasedání vlády přijeli tramvají.
Poslanci ANO, zejména poslankyně, byli natolik drzí a oprsklí, že na dotazy MF DNES reagovali dost arogantně. A to ani nevkročili do Poslanecké sněmovny. Bylo to před složením poslaneckého slibu. Jinak řečeno, již předem pochytili papalášské manýry, dříve než začali vůbec pracovat. Co z nich asi vyroste - paroduji rodičovskou otázku. Již teď jsou po této stránce otřesnější, než exšašci z VV. Řečnická otázka: Proč je MF DNES břitce nepranýřovala? U ODS či TOP 09 by provedla mediální popravy.
Další věc je složitější. Proto „expertům“ na deprivaci, kteří údajně četli všechny knihy profesora Koukolíka, aniž by je pochopili, doporučuji tento úsek přeskočit, protože tomu neporozumí.  Musím na to jít od lesa, jak by řekl rozšafný Moravan Ivo Ištvan.
Jsem dlouholetý čtenář MF DNES. Měl jsem své oblíbené novináře, které jsem měl „přečtené“. Podle toho jak psali, šlo vysledovat jejich názorovou platformu. Kupodivu i pan Martin Komárek patřil mezi ně. Měl jsem zejména rád jeho ironické a mystifikační články z rubriky „Objev týdne“. Vím, jak neměl rád tzv. obrození, jak si utahoval z Aloise Jiráska, atd. Svým vstupem do ANO na sebe ale strhl pozornost a najevo vyplynuly nepěkné věci o jeho charakteru. Jsou sumarizovány zde. A i já o něm napsal článek.
Dalším pilířem MF DNES býval pan Karel Steigerwald. Profiloval se antikomunistickými názory. Občas jsem si říkal, že to až přehání a zveličuje. Byl kritický, byl nějaký, na rozdíl od různých rozplizlých pisálků, byl svůj.
Proto mě překvapil jeho článek ze dne 26. 11. 2013 „Nové větry, nové proudy, staronové problémy“ Je to takové „vyvážené“ jako z dílny Moravce a jeho OVM. Skrytě probabišovské. Je veleben kandidát ANO na funkci ministra vnitra, pan Ondráčka z Transparency International. Podle Steigerwalda je Ondráčka superprofesionálem už teď. Hmmm. Údajně má dobrou pověst. To nevím, protože pana Ondráčka neznám. Ale Transparency International dobrou pověst nemá. Něco naleznete zde a mohu i z osobní zkušenosti potvrdit, že jejich boj s korupcí je virtuální.
Horší ale je, že se Steigerwald skrytě a nenápadně zastává údajného estébáctví pana Babiše. A na závěr to korunuje tvrzením, že existuje estébák, který ví, že Babišův spis je padělek. Oni budou asi estébáci hodní a zlí. Ti hodní svědčí pro Babiše, ti zlí pochopitelně proti. Ti zlí by se měli dle Steigerwalda stíhat za hanobení Babiše a za padělání podpisů. On to sice míní ironicky, ale cíl je jasný. Estébáctví už nesmrdí. Celý článek vyzněl jako tzv. „komunální satira“ za komunistů, kdy se mohly „kritizovat“ jen prkotiny. Pamětníci budou vědět, co tím míním.
Kde je sakra ten starý Steigerwald? To kladivo na komunisty a estébáky. Nastat tato situace před rokem, kdy noviny ještě Babišovi nepatřily, roznesl by takového politika na kopytech. Možná by to dokonce bylo v duchu starého Komárkova článku „Miliardář Babiš prská jako Pepa z hospody“. Teď je zglajchšaltován a je z něj Moravec MF DNES.  
To jsou věci, které mi na MF DNES vadí. Při psaní článku o deprivantech jsem narazil na zajímavý citát profesora Koukolíka. Autorem nebyl přímo on, šlo o parafrázi někoho jiného. Koukolík dostal otázku, zda lze vůbec definovat zlo. Odpověděl takto: „Na definici bych si netroufl. Vypůjčím si s dovolením výrok jednoho ze soudců Nejvyššího soudu USA, který měl rozhodnout, co je pornografie. Řekl: "Obecnou definici neznám, ale když se na to podívám, tak to poznám."
Podobně cítím i já, že MF DNES ztrácí svou nezávislost. Když se na to podívám, tak to poznám. Nakonec i Robert Čásenský, bývalý šéfredaktor MF DNES o problematice nezávislosti novinářů hovořil v pořadu HYDE PARK dne 15. 11. 2013 v podobném duchu jako píši v perexu.
Problém je v tom, že pokud bych chtěl například napsat kritický článek o panu Babišovi, získal jsem zajímavé podklady z „ciziny“, ze Slovenska, budu i já ovlivněn „autocenzurou“. iDNES mi na svém blogu poskytuje prostor, propagaci, atd… Můžu řezat do živého? Nejsem Komárek. Vůbec si nedokáži představit, že by na stránkách iDNES mohla probíhat skutečná kritika poslanců ANO, či skutečná kritika celého hnutí ANO. To prostě nejde. Možná by to byla jen „kritika“.
Nicméně, i kdybych byl silně kritický (ne vulgární), MF DNES by článek stěží mohla smazat či zrušit můj blog. Pokud by to udělala, byla by to ta nejlepší reklama pro autora. Pochopitelně bych to pragmaticky a masívně využil. Nejen já, ale i třeba jiný autor. Tady bych nebezpečí neviděl. Jenže takový kritický článek bych nemohl napsat, měl bych výčitky svědomí. To se prostě nedělá.
A bude hůř. Mám dojem, že poslanci ANO budou ještě horší než ti z VV. Mají dobrý základ, to již ukázali a dobré instruktory. A o tom budu pochopitelně psát. Vidím jediné řešení, založit jiný blog na jiném portálu. Více nezávislém. Nebo psát pro různé redakce, nemít žádný svůj blog a být tak úplně svobodný, bez jakýchkoli výčitek, že používám čísi služby a přitom do něj „tepu“.
Na iDNES existuje jakási uzavřená komunita lidí, zmiňoval se o tom i někdo z adminů. Snadno jsem si ověřil, že článek, který má čtenost na iDNES 1000, na jiných portálech dosahuje bez potíží hodnot 3 až 5000. A to dokonce na portálech méně známých, než je iDNES. Jelikož občas provokuji, byl jsem jedním šéfredaktorem varován, že jsem světonázorově úplně jinde, než jejich čtenářská základna a že se v tom případě musím připravit na bouřlivé reakce. Na ty jsem zvyklý. Kupodivu bouře se nekonala a článek byl v ten den nejčtenější. I to je pro mě další důvod k úvahám o iDNES.
Někdy čtenáři nabydou mylného dojmu, jako u posledního článku, „Místo, aby si prostřelil hlavu, tak ji ještě strčí do televize“, že jsem si zasedl na nějakou stranu nebo politika. V tomto případě to byl Zeman. Jelikož ODS je KO, nikdo si „nepovšiml“, že podobný příklad deprivace byl uváděn i u poslance Bendy z ODS. Příklad možná ještě odpudivější.
Dokonce i jedna z provokativních, ironických verzí titulku článku zněla: „Poslanec Benda z ODS je prý deprivant. Může za to špatné dětství, hyperaktivita či zneužívání?“ Nakonec byla vybrána mírnější varianta, která naopak rozlítila Zemanovce. Abych to řekl jednoznačně, Benda i Zeman jsou mi úplně stejně ukradení.
Své čtenáře mám rád. Dokonce i ty „nezdárné“, kteří mi spílají. Některé nadávky jsou tak originální, legrační až půvabné, že je určitě shrnu a publikuji. Možná před Silvestrem. Když si utahuji z druhých, musím si umět dělat legraci i sám ze sebe. Opravdu jdou najít úplné skvosty, zejména na jiných portálech, než je iDNES. Je to pořád lepší, než neschopnost formulovat věty a neschopnost logicky argumentovat skrývaná za sérii smajlíků.
Jsem rád, že se článek o deprivantech „chytil“, o čemž svědčí negativní reakce potrefených hus, které lze charakterizovat sloganem profesora Koukolíka: „Destruktivita je někdy jejich základní životní program.“

Místo, aby si prostřelil hlavu, tak ji ještě strčí do televize

Deprivanti se vyskytují v každé společenské struktuře, v každé lidské skupině, dokonce i u zvířat. Podle různých pramenů jsou v populaci zastoupeni 4-10%. U politiků bude toto procento ale mnohonásobně vyšší. Proč? Protože politika je jednou z oblastí, kde se tito deprivanti mohou nejvíce realizovat.

Tento blog navazuje na předchozí článek „Kalné vody, to je jeho silná stránka“. Když jsem ve svých poznámkách hledal zajímavé postřehy jednoho známého psychologa o deprivantech v politice, jak už to bývá, papírek jsem nenašel. Podle Murphyho zákonů se objeví až po publikování blogu. Proto jsem se musel obrátit na internet. Původně to měla být jen okrajová poznámka. Ty informace byly ale natolik zajímavé, že z okrajové glosy se stal námět pro článek.
O těchto podivných lidech toho jde najít spoustu. Pokusím se vše zhustit, vytáhnout ty nejzajímavější věci a uvést i několik odkazů. Možná s překvapením zjistíte, že deprivanti nepůsobí jen v politice, ale i vy máte svého deprivanta souseda, hned za rohem. Nebo vašeho šéfa. Například i v mé blízkosti žijí dvě rodiny vykazující chování, které dále popíši. Já si původně myslel, že jsou „jen takoví trochu divní“ a oni to deprivanti.
Strohá definice deprivace zní: Strádání z nedostatku smyslových podnětů. Dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb, dlouhodobý nedostatek mateřské lásky atp. Obecně řečeno, jde o ztrátu a nedostatek něčeho… To je dost povšechné, člověk si pod tím může představit cokoli a působí to téměř politováníhodně. Proto jsem hledal dál.
Jednu z nejvýstižnějších definic jsem posléze nalezl zde. Oproti obecným nebo odborně znějícím popisům je snadno srozumitelná:
Deprivanti jsou lidé bez citu a svědomí. Mají společné vlastnosti. Například podvádějí a lžou. Druhé lidi zneužívají. A když někomu ublíží, výčitky svědomí ani pocit viny nemají. Skvěle manipulují emocemi druhých lidí ve jménu nějakého druhu vlastního zisku - hmotného, mocenského nebo sexuálního. Jsou nezodpovědní a nespolehliví, nedrží dané slovo. Zákony jsou jim lhostejné, takže se často chovají kriminálně. Nedokáží se vcítit do druhého člověka tak, aby odpověděli na jeho potřeby a pocity, pokud nejsou stejné jako jejich vlastní. Rádi vstupují do bojů o moc. Víte-li o někom, kdo je nositelem alespoň tří těchto vlastností, pak jste se setkali s nositelem antisociální poruchy osobnosti neboli sociopatem.
Otázku, proč jsou takoví, zkoumají psychologové již delší dobu. Příčin je několik: špatné geny, poškození mozku, špatné dětství, hyperaktivita, zneužívání, vliv společenských poměrů jako je chudoba apod. Většinou se jedná o kombinace více příčin. Vyskytují se ve všech rodinách, neplatí, že jen v těch sociálně slabých. Jinými slovy, jsou přítomni ve všech sociálních vrstvách.
Mezi kriminálníky zavřenými za násilnou trestnou činnost, tvoří jejich podíl 20-50% (studie z USA). U žen je tato porucha asi pětkrát méně častá, než u mužů.  Deprivanti se vyskytují zejména mezi politiky, policisty, v armádě, v soudnictví i v církvi, prostě všude. IQ mívají lidé z těchto profesí vysoké. Bývají vzdělaní a nepostrádají šarm a kouzlo osobnosti. Snaží se dosáhnout mocenské a politické špičky. Bývají zdatní rétoři, umí hrát a předstírat, ale zejména lhát a manipulovat s lidmi.
Mají velkou touhu něco ničit. Deprivant je neúplný psychopat a hlavně touží po moci. Je to pro ně droga, udělají pro ni všechno. Jsou schopni žít třeba i asketicky – jen když tu moc mají. Bývají atraktivní, přitažliví, není to na nich na první pohled vidět. Jen dobrý pozorovatel si všimne, že tam něco nehraje, že něco není v pořádku.
Kmotr Mrázek v policejních odposleších mluvil o současném prezidentu Zemanovi (nazýval ho Mlha – asi podle dýmu cigaret): "Mlhovi peníze nic neříkají. Mlha tak akorát chleba se sádlem a tři okurky, a aby ho lidi měli rádi." Zeman se tím zejména v prezidentské kampani chlubil. Opravdu je to důvod k chlubení? Existuje zde totiž podezření, že se jedná o psychologickou klasifikaci deprivanta tak, jak uvádí předcházející odstavec.
Stejně zajímavé jsou i postavy, kterými se Zeman odjakživa obklopuje. Dříve Šlouf, nyní Mynář, Nejedlý a další kontroverzní lidé z podnikatelského prostředí. Jako by mu na tom nezáleželo nebo úplně ztratil empatii, jak je to normálním okolím vnímáno. Což je také jeden z rysů charakterizujících jednání deprivanta.
Známý psychiatr profesor Voráček prohlásil: "Proti psychopatovi existuje jediná obrana. Utečte!"
Další kapacita, profesor Koukolík, bude ještě o něm řeč, zase varoval: "Deprivanti mívají tendenci sdružovat se do koalic!"
Deprivanti, jak vyplývá z předchozích charakteristik, nejsou schopni empatie. Zde nelze nevzpomenout na slova ombudsmana Varvařovského, který v jednom z rozhovorů vládu Nečase označil za nejvíce asociální. Poznal to jednoduše. Po schválení „prolidových“ zákonů a opatření vždy prudce vzrostl počet lidí, kteří se dostali do životních potíží a obraceli se na jeho úřad. Takže vláda deprivantů? Jedním z nejhorších byl exministr Drábek z TOP 09. Hrdinských činů spolu s trestně stíhaným náměstkem Šiškou vykonal spoustu, máme je ještě v čerstvé paměti.
Deprivantům se dobře daří nejen v Česku ale i v ostatních postkomunistických zemích východní Evropy. Ta slova o koalicích deprivantů nejsou planá, méně úspěšný deprivant se jako poradce pověsí na úspěšnějšího kolegu deprivanta. V jedné internetové diskuzi byl za tento typ deprivanta označen poslanec Benda z ODS. Zkuste si sami odpovědět, s kým to tento skoro JUDr. z Plzně pekl…
Podle profesora Koukolíka je nejčastější příčinou deprivantství trauma způsobené tím, že dítěti chybí v kritickém věku kolem deseti měsíců kontakt s matkou. Někdo se jako deprivant narodí, někdo se jím souhrou nepříznivých okolností stane. Nejde o nemoc v pravém slova smyslu, ale o defekt, který se odchyluje od běžné společenské normy.
MUDr. Koukolík dělí deprivanty na dva typy: defenzivní deprivanti (jsou vlastně obětí společenského systému a až tolik za to nemůžou) a ofenzivní deprivanti (ti dokáží v každé situaci dosáhnout svého, druhý člověk pro ně není partnerem, ale pouze prostředkem, jak dosáhnou vlastních cílů).
Boj s deprivanty je těžký. Bojí se jen jedné věci a tou je, že přijdou o moc a následně o peníze a majetek. Že o nich média negativně píší, pranýřují jejich nemravnost a nezákonné konání, to jim nevadí. Kolik takových deprivantů bylo již médii vláčeno? Kolik ostudných kauz bylo zveřejněno? Mraky. Normální člověk by si řekl, že to není možné ustát. Ale oni znovu lezou na veřejnost místo toho, aby chodili kanály…  Zde máte vysvětlení. Toto deprivanta absolutně nerozhodí, toho se nebojí. Je to jeho povahový rys a současně jej lze i podle toho identifikovat. Místo, aby si prostřelil hlavu, tak ji ještě strčí do televize a dělá, jakože nic.
Profesor Koukolík dále pokračuje ve své klasifikaci: „Přibližně čtvrtina lidí s antisociální poruchou osobnosti jsou psychopati v úzkém anglosaském slova smyslu. Existuji dva druhy psychopatů. Úspěšní a neúspěšní. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní sedí v čele správních rad.“
V jednom rozhovoru MUDr. Koukolík (MOZEK JAKO DŮKAZ) stručně popisuje strukturu lidského mozku takto:“ … lidský mozek, zejména jeho kůra, je nejen nejsložitější systém ve známém vesmíru, ale také nejplastičtější. Pod vlivem vnitřních a zevních podnětů se celoživotně staví, dostavuje a přestavuje. Už skutečnost, že si tu povídáme, staví ve vašich mozcích stovky milionů nových spojení - vznikají metaforicky řečeno nové neuronální mapy. Máme za to, že tyto "neuronální mapy" - stovky miliard spojů mezi nervovými buňkami - jsou v mozku milovaného dítěte zcela jiné, než v mozku dítěte nemilovaného nebo zneužívaného. Jestliže se tyto mapy udrží, žijí svým vlastním životem. Jejich nositel se pak na základě jejich činnosti nějak chová. Samozřejmě, že se uplatňuje dědičnost i další, velmi složité vlivy.“
Prostě a jednoduše řečeno: existují padesát let staré modely, které jasně ukazují, co se může stát s dětmi poškozenými v raném vývoji. Část z nich se během života bude stahovat do sebe a část z nich bude agresivnější, než je průměr. To znamená, že neuronální mapy a neuronální systémy v hlavách těchto dětí jsou postaveny odchylně. Jejich "přestavba" je obtížná.
Deprivanti jsou lidé, kteří z biologických, psychologických nebo sociokulturních důvodů nedosáhli lidské normality nebo o ni přišli. Projevuje se to výrazněji v citové, než v intelektuální oblasti. Ve vztahu k normalitě jsou lidé v různém rozsahu "nepovedení" nebo "zmrzačení", nikoli nemocní.
Tito lidé, zvláště jejich ofenzivní typy, mají tendenci vrhat veškeré své úsilí na získání moci a majetku a na manipulaci jinými lidmi. Deprivanti mívají tendenci sdružovat se do koalic. Ničí vyšší, diferencovanější citové a morální hodnoty. Destruktivita je někdy jejich základní životní program.
Otázka: Jak je možné, že někteří lidé nevědí, co je strach? Je to tím, že jim nefunguje část mozku, kde se tvoří emoce?
Odpověď: Krajní sociopatické osobnosti, jako jsou chladnokrevní vrazi, vypadají, že vůbec neprožívají. Tito lidé jsou vlastně bio-psycho-sociálně odlišní. Předpokládá se, že jejich neschopnost prožívat strach a výčitky svědomí souvisí s odchylnou stavbou a funkcí čelních laloků a dalších částí mozku.
Jak je z popisu profesora Koukolíka zřejmé, jde o poruchy a neopravitelná poškození mozku. Teď si představte, že jeden politický deprivant potřebuje vyřídit druhého. Kam až může být schopen zajít? Má-li dost silný motiv, nezastaví se před ničím.
Z tohoto úhlu pohledu je „povolání politik“ nebezpečnější, než „povolání kaskadér“. Nebo víte o tom, že by se kaskadéři mezi sebou navzájem a ve velkém stříleli? U socanů se z toho pomalu stává tradice. Proto tolik usilují o ministerstvo vnitra?
Další otázkou zůstává, kolika poctivým politikům se podaří překonat bariéru základních organizací a postoupit ve stranické hierarchii výše. Moc jich asi nebude, deprivanti je dál nepustí.  A i kdyby, potom na ně číhá další nebezpečí – sláva jim stoupne do hlavy a začnou se chovat podobně jako deprivanti, o kterých je tento článek. Ať zvolíte, koho chcete, dříve nebo později z něj stejně bude deprivant. Nebo se tak bude chovat. Řečeno s nadsázkou, žádný poctivý politik v Česku existovat ani nemůže. A pokud si to o sobě myslí, je to jen proto, že nepadl do zorného hledáčku prokurátora Ivo Ištvana…

MUDr. František Koukolík, DrSc., primář patologie Fakultní nemocnice v Praze-Krči a vědec, který se přes třicet let věnuje výzkumu lidského mozku.
Na těchto stránkách naleznete videa přednášek profesora Koukolíka a další odkazy. Jsou to věci zajímavé, bohužel časově náročné:
Vzpoura deprivantů (video; délka 1:15:04) - http://www.youtube.com/watch?v=vZSjJ4QKjls
Esej o stupiditě (video; délka 1:24:05) - http://www.youtube.com/watch?v=Cvy5lJSHE5Q
Psáno pro ePortal.cz

Kalné vody, to je jeho silná stránka

Česká politika je v krizi. To není žádný objev ale holá skutečnost. Viníkem jsou dvě hlavní strany: ČSSD a ODS. Tyto se prezentovaly jako „levice“ a „pravice“, ale bylo to jen naoko. Levice dělala pravicovou politiku a takzvaná pravice schvalovala levicové zákony. Rozdíly se stíraly, až došlo k levo-pravicovému rozpliznutí. Opoziční smlouva byla vyvrcholením těchto procesů. Společný měly i počet kmotrů na 1000 voličů. I když ne tak úplně. V tomto boji o koryta vede počtem zastřelených kmotrů ČSSD nad ODS. Styďte se „ódéesáci“. Takto se nechat zahanbit nějakými socany.

Inspirací pro napsání tohoto blogu byla diskuze pod starším článkem „S Kalouskem bych koně krást nešel“. Pan Otakar Sekl se v debatě vyjádřil tak výstižně, že bych to musel opisovat jinými slovy a bylo by to zbytečné. Cituji tedy pana Sekla:

Ten Afganistan nebo možná lépe Kocourkov tu bude tak dlouho, dokud nevzniknou nebo se neobnoví, dvě normální, řádné strany. Jedna trochu vlevo, druhá symetricky vpravo. Tak, jak je to obvyklé v civilizovaném světě. Ne takové směsky, hnutí či pastrany, jako u nás.
Mám dlouholetého kamaráda, léta žije v Austrálii. Když jsem se ho ptal, jak u nich, kdo je u vlády, řekl: „Počkej, musím kouknout na net, ani nevím. Ono je to plus mínus stejné.“
Šťastná to země. 
           
Celkem výstižné. Z vývoje událostí před a po předčasných volbách je jasné, že tento model dvou stran u nás pořádně nefungoval a nefunguje ani teď. A nejspíš dlouho fungovat nebude. Abych byl přesný, částečně jsme se k tomu blížili v první polovině devadesátých let.
Okamurovo hnutí Úsvit je zmiňováno jako pastrana a řešením není. ANO 2011 je směskou, která bude podrobena dvojí zkoušce. Pokud se prokáže Babišovo aktivní členství v StB, část lidí to nepřekousne a odejde. Např. Ivan Pilný, dříve ředitel české pobočky Microsoftu, to již avizoval. Kdo to stráví s chutí, bude pan Martin Komárek, ale ten hnutí ANO spíše škodí.
Druhá zkouška ohněm přijde, až se budou projednávat a schvalovat v Parlamentu zákony. S jistotou 100% lze tvrdit, že „vstanou noví přeběhlíci“. Bylo to tak vždy. Jak u ČSSD, tak u ODS, ale i dalších vládních stran. Bude to i u ANO. „Rebelové“, stejně jako komunisté, jsou v každé partaji. To by pan Babiš musel mít na kandidátkách pověstné Paroubkovy Marťany nebo vodňanská kuřata. Bohužel, měl tam standardní české politiky – amatéry.
To Babišovi nelze mít za zlé. Jak měl v té rychlosti předčasných voleb selektovat politické prostituty. K tomu prostě dojde, jen není jasné, kdy a kdo to bude. Je zbytečné o tom debatovat. Nakonec i to, že poslanci ANO se obklopují asistenty z Věcí veřejných, nevěstí nic dobrého. To vodňanské kuře bude pro voliče ještě pěkně vypečené. Takový  Okamura je mnohem větší sekáč. Jako vždy to vzal totálně, bez výjimky a naverboval rovnou exlovce dinosaurů, exposlance VV. Co by se páral s asistenty.
Je tedy otázkou, jak tato dvě úskalí ANO překoná a jak se bude dál vyvíjet. Já nad nimi nelámu hůl, je možné, že se vyprofilují jako pravicová strana. Nakonec i Kalouskův projekt TOP 09 se jaksi uchytil a přežil dvoje volby. Dosud ale ANO klasickou stranou není, je to ona zmiňovaná směska. Taková ušlechtilejší a kultivovanější verze hnutí Bobošíkové. Míním tím velký rozptyl názorových skupin.
Takže zatím je politická situace maximálně nestabilní. Aby to bylo ještě víc komplikované, ČSSD je na kraji propasti. Hašek, Tejc a Škromach nespí, jen čekají na svou příležitost. A ona přijde. Sobotka je slabý. Ač to zní krutě, měl všechny výše uvedené pány „dorazit“. Měl se v této záležitosti poradit s Tvrdíkem.
Proč s Tvrdíkem? Když jsem jednou parodoval Tvrdíkovy psí kusy, uvedl jsem, že pan Tvrdík dával ve škole pozor. Mimochodem, lze ho vůbec parodovat? Když popíšete jeho činy, tak zjistíte, že to moc práce nedá. Vzpomínáte na jeho veselé odcházení z funkce ministra obrany? Ráno byl ministr, v poledne už ne a večer jsme měli staronového Tvrdíka opět ve funkci. Aby další ráno znovu odstoupil. To není potřeba parodovat, to se píše samo. On zdařile zesměšňuje sám sebe.
Ale ve škole Tvrdík pozor dával, takže by Sobotkovi připomenul, jak to bylo, když Přemyslovci vyvraždili Slavníkovce. Neudělat to, provedli by to Slavníkovci jim. Jenže Sobotka tak neučinil, takže z něj nebude „Přemyslovec české politiky“, ale poražený Bohuslav. I to je jen otázka času. Socani, vítejte v politickém pekle…
Vypadá to, že na pořadu budou další předčasné volby. Těch třecích ploch je mnoho. Teď se to politici bojí říct přímo. Voliče by otrávili. Spíš budou probíhat nějaké rituální tanečky. A až bude vyvolána taková neřešitelná situace, že voliči ty volby budou alespoň akceptovat, tak se do toho půjde.
Možná by tomu mohl napomoci i Ivo Ištvan zveřejněním další „šokující informace“, rozumějte špičkové dezinformace. Vítězem, pokud teď bude dobře manévrovat, se stane ANO. ODS a TOP 09 mírně posílí, protože voliči budou zapomínat na jejich úlety a tito dva hříšníci teď nejsou tak na očích. Navíc jako opozice můžou kritizovat jakýkoliv krok či jednání nové vlády (pokud nějaká vznikne a vydrží) a získávat tak body a hlasy.
Pro ČSSD to bude katastrofa a asi skončí jako dnes ODS a TOP 09. Jediný, kdo se bude smát, je Babiš a prezident Zeman. Zeman bude mít pravé žně. Kalné vody, to je jeho silná stránka. Těšme se na jeho státotvorné kroky, na to, jak bude nenápadně přilévat olej do ohně.
Takže i kdyby nás skutečně čekaly další předčasné volby, vůbec nic se tím nevyřeší. Nedojde k oné kýžené polarizaci na dvě hlavní strany. V současné konstelaci je to vyloučeno. Jde o patovou situaci a dlouhodobou agonii. Možná na bonmotu „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by byly zakázané“ bude něco pravdy.
Pokud někdo vidí „světlo na konci tunelu“, sem s ním. Všichni čtenáři a hlavně politici budou jistě nadšeni, když jim bude nabídnuta cesta, jak ven z této politické šlamastiky. Knížecí rady, vstupme všichni do politických stran, jsou nereálné. Ty doby, kdy partaje měly stovky tisíc členů (dnes jsou to maximálně desítky tisíc) jsou nenávratně pryč. Pro občany je politika synonymem špinavosti, takže se do politických stran nepohrnou za tím účelem, aby je kultivovaly.
Já netvrdím, že tyto pesimistické scénáře se úplně naplní, ale je to vysoce pravděpodobné. Nakonec i renomovaní „politologové“ a „prognostici“ se také mnohokrát mýlili ve svých „zaručených“ předpovědích.
Když jsem hledal podklady pro tento článek, přišel jsem na zajímavé souvislosti. Jistěže ani já nemám řešení, jak z krize ven, ale alespoň jsem pochopil hlavní důvody, proč k takové situaci došlo. A o tom bude další blog.
Při bloudění internetem jsem narazil na zajímavý citát T. G. Masaryka. A ač ho „příliš nemusím“, ten citát je na svou dobu výborný a hodí se i do současnosti:
„Demokracii bychom měli. Ještě ty demokraty.“
Psáno pro ePortal.cz

Páchat dobro se nevyplácí

Stalo se v pravé poledne, ne na západě, ale poblíž přerovského Tesca. Za jednoho z těch šílených veder z letošního léta, kdy se teploty blížily až ke čtyřicítce. Manželka se v ten tropický den rozhodla, že zachrání bezbranného a opuštěného „pejska“, který byl přivázaný u stromu vedle parkoviště marketu. Pes vypadl smutně, žíznivě vyplazoval jazyk, zrychleně dýchal a i jinak se tvářil zkroušeně.

To stvoření se podobalo kříženci dobrmana, boxera a krokodýla, velikostí připomínalo obtloustlé tele. I tak manželka té obludě říkala pejsek. Nevraživě jsme se se psiskem pozorovali. Nějakým šestým smyslem musel vycítit, že ho nemám rád, že se mi nelíbí. Pes díky nám získal publikum, sklíčenost ho přešla a posměšně na mě začal pomrkávat. Ruku do ohně bych dal za to, že se mi psím způsobem poškleboval.
Když jsme se za více než dvě hodiny vrátili z nákupu, situace byla stejná. Pes byl stále uvázaný u stromu, jen drzost ho již vlivem parna přešla. Opravdu to vypadalo, že se ho chtěl někdo zbavit. Ženě se pejska zželelo a zahájila jednu ze svých záchranných operací. Ty někdy končí tím, že v domácnosti přibude další zvířecí bezdomovec.
Tentokrát akci zahájila tak, že se vrátila do Tesca a spěšně nakoupila věci pro psí humanitární misi. Přinesla mu láhev balené vody, speciálně koupenou misku, sáček rohlíků a dva buřty. Tu misku koupila v sadě, protože nikdo s sebou pochopitelně nevozí nádobí, aby napájel psy, na které cestou narazí.
Hafan dostal napřed napít, měl opravdu velkou žízeň, asi jako Kalousek při povodních a poté začal očichávat buřty a pytlík s rohlíky.  Dočkal se. Žena se ujala role krmiče. Buřty slupl jak malinu a pak z nouze došlo na rohlíky. Ty v čoklovi postupně mizely, jeden za druhým. Nadhazoval si je jako krokodýl, když do sebe souká kořist. Během krmení ho nezajímalo nic jiného, než žrádlo, takže na mě přestal ironicky pomrkávat.
Pomrkávat jsem ale začal já, když jsem viděl jeho spotřebu pečiva. Na mě nezbylo nic. Já věděl, proč mi ten pes byl od začátku podezřelý a nesympatický. Jakmile byl sáček prázdný, hafan usoudil, že má již dost a lehl si do stínu stromu.
Manželka byla spokojená, jak zachránila pejska před žízní i hladem, ale to jí bylo málo. Kdyby psisko vědělo, co mu žena chystá, siesta by ho raz dva přešla. Má paní se rozhodla, že psa zachrání totálně. Energicky pravila, že jakmile půjde kolem služebny městské policie, nahlásí jim opuštěného psa. Ať ho odvezou do útulku. Pomyslel jsem si, že na místě takové obludy by spíš byla vhodnější polepšovna, ale nechal jsem si tento nápad pro sebe. Jak manželka řekla, tak vykonala a křepkým krokem se vydala do centra. Další nákupy hodlala završit dobrým skutkem.
Já a pes jsme zůstali na parkovišti osamoceni. Hafan o mně ztratil zájem a věnoval se svým psím záležitostem. Já se z hladu, všechny rohlíky sežralo to psí monstrum, začetl do MF DNES (admin to jistě ocení). Můj vztah se psem se přes vzájemné antipatie dal v tu chvíli nazvat ozbrojenou neutralitou. Já četl v autě noviny, psisko mě nepokrytě ignorovalo a odpočívalo. Občas jsem psa sjel pohledem, zda se i v tom stínu neupekl.
Nejspíš jsem se musel pořádně zahloubat do čtení, protože jsem náhle zjistil, že pes je pryč. Vůbec jsem si tak nevšiml, kdo a kdy psa odvedl. Tak byla ta MF DNES poutavá (admin to jistě ocení). Protože mě zajímalo, kdo je majitelem takového baziliška, začal jsem se rozhlížet po okolí. Nikde nikdo.
Až ve vchodu dost vzdáleného paneláku jsem to spatřil. Jakýsi malý pán zrovna mizel s psiskem za dveřmi. Vypadal, že si psa pořídil jako zbraň, podle zásady, čím menší člověk, tím větší raťafák. Ale je také možné, že si toho malého pánečka pořídil onen pes, aby zlegalizoval svůj pobyt mezi lidmi.
Vysvětlení anabáze kolem „opuštěného pejska“ tak bylo nabíledni. Jeho majitel ho z rozpáleného paneláku dal ochladit do stínu stromu. Tím zabil dvě mouchy jednou ranou. Pes se vyvenčil a současně i poobědval. Vše  vjednom. Je možné, že si ho majitel i pohledem z okna kontroloval. Krádež „pejska“ byla vyloučena. Při jeho velikosti by bylo nutné použít narkotizační pušku. Pes byl zcela v bezpečí.
Nezbylo mi, než manželku v jejím bohulibém konání zastavit. Zavolal jsem jí mobilem. Naštěstí jsem to stihl dřív, než zašla na služebnu policie. Manželka informaci přijala s ulehčením. Pak mi nařídila, ať misku vezmu do auta. To mě mírně popudilo, psiska jsem už dnes měl dost. A nařizování nemám rád. Ty ženské jsou někdy hrozné - dlouhé vlasy, krátký rozum. Aby dámy nebyly dotčeny mužským šovinismem – je to vtip. Pro ty největší intelektuálky své tvrzení ještě víc koriguji – je to pokus o vtip.
Na mé argumenty, že miska je špinavá a uslintaná a že ji tam nechám, má paní ohled nebrala. Manželka je rozumná žena a proto hovor raději ukončila. A toto mě popudilo ještě víc. Někdy bývám prchlivý. Musel jsem si zapálit cigaretu. To mi připomnělo, jak mi bývalý pracovník BIS, pan Hučín, jednou předváděl, jak prokurátor Obst během domovní prohlídky u Hučínů hystericky běhal kolem plotu jeho vily a kouřil jednu cigaretu za druhou. Asi z obavy, jaké kompro materiály ohledně údajné spolupráce Obsta s StB, se tam najdou. Takže chvíli jsem v autě kouřil jako Obst za plotem.
Buď vlivem nikotinu, nebo přirozené hanácké chamtivosti jsem začal pomalu ze svých zásad ustupovat. Začal jsem uvažovat, že tam tu misku asi opravdu nenechám. Stála přece nějaké peníze. Rozhodl jsem se proto onen uslintaný předmět vzít na milost. Na tomto místě, při psaní, mě napadlo, jako Moraváka, v jeho nejotřesnější formě Hanáka, že bych si mohl rýpnout do Pražáků. To je svatou povinností každého správného Moravana. Škodit Čechům, zejména těm z Prahy. Bohužel mě nic jedovatého nenapadlo, tak to nechám na příště. Ale to potom uvidíte…
Chopil jsem se tedy již přečtených novin (poznámka pro admina, byla to MF DNES), zabalil do nich uslintaný předmět doličný a dal ho do kufru auta. S tím adminem je to legrace, která se může krutě vymstít. Představte si, že admin bude konzervativní. Co je to za móresy použít MF DNES na zabalení vlhké misky? S MF DNES se musí jako s archivním vínem – založit, archivovat a zachovat pro příští generace.
Jen mě napadlo, jak by všechno mohlo skončit, kdyby se manželka rozhodla psa zachránit tím, že se o něj postaráme a odvezeme ho do útulku, případně domů sami. Pes, při jeho drzosti, by chtěl nepochybně řídit auto sám. A pokud by se během strkanice o volant dostavil majitel pejska, mohl by nabýt nesprávného dojmu, že mu psa chceme ukrást. Potom by možná místo městské policie musela zasahovat policie státní a mírnými donucovacími prostředky pacifikovat všechny účastníky záchrany pejska, včetně jeho samého.
Nakonec jsem byl spokojený i já. Když jsem si představil, že místo mírného klimatického pásu, bych žil někde v tropech, mohl jsem při činorodosti mé manželky mít doma místo sedmi zachráněných koček sedm malých, milých „krokodýlků“. S manželkou a jejími zvířátky se opravdu nenudím.

Idioti všech zemí spojte se

O amerických idiotech. Tak zněl původní titulek, který se měl týkat pouze idiotů rodilých. Jenže potom mě napadlo, že státní zástupci Zeman, Ištvan, Bradáčová a vyvážený Moravec z ČT by se mohli takového titulku leknout.  Nebo nedej bože, vztáhnout to na sebe. Abych tedy neurazil majestát státního zastupitelství a objektivních médií, autocenzurou jsem stvořil titulek nadčasový. Tak si všichni idioti přijdou na své a nikdo se nemůže cítit dotčen.

Ronald Reagan (americký prezident 1981 – 1989) mezi ně určitě nepatřil. Byl to jeden z posledních opravdových „bílých otců ve Washingtonu“. Poslední velký americký „faraon“. Po něm nastoupila slabší generace. Nejotřesnější byli oba Buschové, kterým se dokonale podařilo to, o co se léta marně snažil Sovětský svaz. Nadnárodně, internacionálně rozdrbat celý svět.
V článku jsou mnohé narážky na nedávnou historii. Mám „důvodné podezření“ (jak nám ti Ištvani obohacují slovník), že mladší generace mnohé reálie nebude znát. Bude-li tomu tak, navrhuji návrat tělesných trestů do základních škol. Ne pro žáky, ale pro učitele. Abych si nepopudil pedagogickou mafii, prohlašuji, že proti učitelům vůbec nic nemám. Nakonec moje manželka je učitelka a šíří vzdělání na základním stupni.
Reagan byl člověk, kterého si vážím. Prezident, který mírovou cestou, uzbrojením nepřítele (program hvězdných válek) docílil pádu „říše zla“, Sovětského svazu. Dokázal to, co nesvedl ani Napoleon ani Hitler. Bez jediného výstřelu.
Tehdejší komunisté z něho měli nahnáno a byl jejich noční můrou. Ideologicky se s tím chtěli vypořádat na všech úrovních. Vzpomínám, jak na „semináře marxismu-leninismu“ (v té době nutné zlo všech fakult) docházel komunistický pedagog, soudruh a fanatik Freml. Marně se několik let snažil v našich řadách vyvolat „třídní nenávist“ k „americkým imperialistům a západoněmeckým revanšistům“. Svým způsobem byl tragikomický. On tomu všemu věřil, a když jsem ho po létech jednou potkal, bylo mi ho líto. Vypadal jako Tom Hanks z filmu Trosečník. Tento soudruh si opravdu nenahrabal.
On kvůli Reaganovi snad ani nespal. Semináře zahajoval slovy: „Soudruzi, Rígn, ten narkomn vylil opět kýbl špíny na Sovětský svaz.“ A dále pokračoval výčtem toho, co zase za ten týden Rígn v USA natropil. Jednou Rígn zbaběle přepadl socialistickou Grenááádu a svrhl pokrokovou vojenskou vládu. Podruhé si Rígn v Oválné pracovně slepil kit rakety a Freml nás hned varoval, že Rígn znovu harašil raketami a chystá se rozpoutat třetí světovou válku atd. Soudruh Freml byl takový marx-leninský kropič.
Poté už to taková sranda nebyla. Ani se soudruhem Fremlem, ani s následujícími americkými prezidenty. To, že oba Bushové byli hlupáci, není urážka, ale skutečnost, ke které nakonec dospěla i americká média. Byli sice zbožní, ale to je na takový úřad málo, mdlého ducha to nevykompenzovalo. Chyběl jim mezinárodní nadhled a rozhled Reagana.
Ke své škodě ani neznali českého Tvrdíka z ČSSD. V jednom ze svých ironických článků jsem psal, jak Tvrdík, když svého času testoval Kalouskovy padáky s plochou drahou letu, obletěl celou Zemi a v noci se orientoval pouze svým politickým instinktem. A to je to, co měl Tvrdík oproti oběma Bushům navíc – nesmírný politický talent kombinovaný s politickým čichem. Pro opozici smrtící kombinace.
Mít to ti Američané, nikdy by nešli do Afganistánu.  Neuspěli tam Britové, Rusové ani oni. Neuspějí tam ani Arabové. Možná Číňané, protože mají jinou filosofii. Takže nyní USA a NATO podporují zkorumpovaného prezidenta Karzáího, který po odchodu posledních euro-amerických vojáků bude popraven, jak je tamějším dobrým zvykem. Bude popraven i s celou smečkou svých příbuzných, kterým rozdělil vliv v zemi a zahraniční peníze. Slovo vliv je přehnané, on ho nemá ani v Kábulu.
Jen politický idiot si může myslet, že v takových zemích jako je Afganistán, Irák nebo Irán může být někdy nastolena demokratická společnost. Asi těžko, když zejména v Afganistánu vládnou rodinné klany jak ve středověku. A demokracie je navíc v přímém rozporu s islámem. Někdo může oponovat, že v Indii se to povedlo. Ale. Je tam jiné převažující náboženství a hlavně, Britové Indii kolonizovali několik století, takže ty kořeny jsou hlubší.  I tak je to stále demokracie trochu jiná, než ji chápeme my. Nedávno Indie poslala sondu k Marsu. Potká-li cestou sondu jinou, nejspíš ji znásilní a poté zničí.  Venuše je naštěstí na opačné straně letu.
Operace „Pouštní bouře“ trvá v Iráku dodnes. Atentáty, atentáty, atentáty. Pro normální lidi to tam musí být ještě horší, než za Saddáma.  Synek Bush dokončil to, co nestihl tatík Bush. Za odměnu by mělo být celé Bushovo příbuzenstvo přesídleno na předměstí Bagdádu, ať poznají americkou demokracii iráckého typu. To přesídlení není vyloučeno, pokud by Okamura uspěl i v USA se svým všelidovým, totálním referendem bez výjimek. Bushovi, jako nepřizpůsobiví, by byli stoprocentně odsunuti na ono předměstí. A ještě by jim Okamura na cestu poradil, že si tam tu demokracii můžou uspořádat podle svého.
Ti Američané jsou opravdu nepoučitelní. Po humanitárním bombardování Jugoslávie během války v Kosovu se jim málem povedl další husarský kousek. Obama se vyhnul maléru v Sýrii jen o chlup a to díky rozumným „protiamerickým“ silám. Ty úvahy (i západní země) o podpoře opozice či „rebelů“ v Sýrii byly šílené. Jsou tam různé frakce, největší vliv má Al Kajda a oni jim chtěli dodávat zbraně. Pánové, vám chybí opravdu ten Tvrdíkům nadhled z větší výšky. Možná byste také měli obletět Zemi na Kalouskově padáku.
Když se někdo posmívá naším politikům, neví, o čem mluví. Musím se českých zákonodárců zastat. Jak v USA, tak i v Bruselu sedí ještě větší pitomci, než jsme si mysleli.
Možná se stanu euroskeptikem. Dříve naši politici neměli na výběr a lezli do zadku jen Sovětskému svazu. Dnes máme výběr pestřejší. Asi díky neviditelné ruce trhu. Můžeme si vybrat zadky dva. Ten americký, kde jsou jako doma státní zástupci a „nezávislá“ média, nebo ten bruselský. Anální horolezci tak musejí řešit dilema, kde jim bude tepleji. Jsem si naprosto jistý, že někteří zvládnou obojí a ještě budou pošilhávat po tom ruském. To kdyby se poměry změnily. Určitě se stanu euroskeptikem.
Psáno pro ParlamentniListy.cz

Autorem známého Jakešova projevu o Zagorové je babišovec Komárek!

Invaze v Normandii byla zahájena 6. 6. 1944. Nad kanálem La Manche bylo od začátku června nepříznivé počasí. Hrozilo odložení akce a tím i její prozrazení. Byl by ztracen moment překvapení. Hlavní meteorolog Eisenhowerova štábu přišel s tím, že dle předpovědi jeho podřízených, britských meteorologů, se počasí na několik hodin utiší, což umožní zahájení akce. To se zcela vyplnilo a invaze, Den D, mohla, byla zahájena.

Na tento moment z druhé světové války jsem si mnohokrát vzpomněl, když našim meteorologům předpověď vyšla tak, jak obvykle. Představoval jsem si, jak by to asi dopadlo, kdyby o invazi rozhodovali čeští odborníci. Ti bezchybně, nevím jak je to možné, vždy bezpečně předpoví, jak bylo včera. Nejspíš je to tím super drahým, super výkonným počítačem, který si, není to tak dávno, pořídili.
Invaze po česku by byla zahájena podle předpovědi přesně v tom nejbouřlivějším počasí. Co by se cestou nepotopilo, to by bylo ve Francii Němci zajato, protože jak je to v Česku zvykem, všechno by bylo předem prokecnuto nebo prodáno. A kdyby tomu navíc veleli čeští generálové z Ministerstva obrany, není vyloučeno, že by proběhla invaze inverzní, to je z Francie do Anglie. Říkáte, že je to blbost a není to možné? Ale je. Když by tomu velela Parkanová nebo Peake bylo by to úplně jisté.
Podobně jako čeští meteorologové jsou na tom i novináři - komentátoři. Jedním z nejbystřejších politických prognostiků je nyní již poslanec hnutí ANO 2011 pan Martin Komárek. Na ePortálu o něm pan Ladislav Jakl napsal skvělý článek. Krátký, vtipný, plný informací. Odkaz na něj najdete zde.
Obrazně řečeno, povedlo se mu perfektně popsat všechna vývojová stádia Komárka. Od vajíčka přes larvu, kuklu až po dospělého jedince – Martina Komárka. Zapomněl jen dodat, že pravý komár je obdivuhodný malý predátor. Pozor na něj.
A pan Martin Komárek, to je ta politická rosnička, o které je zase tento článek.
Nechci nosit dříví do lesa, tak se zaměřím jen na část „problematiky Komárek.“ Médii byly připomenuty dva zásadní a průkopnické články tohoto novináře – chameleona.  První se jmenoval Miliardář Babiš prská jako Pepa z hospody. Byla to kritika Babiše za jeho podezřelé a neprůhledné zbohatnutí.
V tom článku Komárek Babiše nazval i bohatcem. Kde já už to jen slyšel? V hlavě mi zní rudý song Kupředu levá! A vybavují se mi slova Mír chýším! Válku palácům! Vy vrazi z Wall Streetu! Sakra ten Komárek je inspirativní i úderný. Skutečný dialektický materialista. To jsem se dnes rozjel a zavzpomínal na staré zlaté časy, kdy bohatci byli zavíráni. Ale hlavně, že jsem si vzpomněl.
Panu Komárkovi se ani nelíbilo, že Babiš uzavírá obchody za stamiliony! Mně se to také nelíbí. Zabavit majetky bohatcům. Šup s nimi do katru nebo do dolů. S těmi lumpy je potřeba zatočit. A další závan starých časů, známý Jakešův projev o hodné holce Zagorové: „… no ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další, ne 600, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní.“
Martin Komárek přispíval v MF DNES do rubriky „Objev dnes“. I já něco objevil. Ten Jakešův projev musí pocházet z dílny pana Komárka. Shodli se na tom i mou osobou kontaktovaní historici, znalci literatury a detektivové z ÚOOZ. Agenti kdesi vyčenichali, že od Komárkova komplice Gottwalda vedou stopy až k Jakešovi. Bylo to snadné, pachatel byl odhalen pomocí pachových stop. Ištvan s tím vyrukuje na tiskovce, po které bude okamžitě následovat realizace hnutí ANO 2011.
Pan Ivo Ištvan nebude perzekuovat Komárka, pravého pachatele Jakešova projevu. To by si myslel jen prosťáček. Byl snad potrestán Rittig nebo Janoušek? Nebyl. Olomoučtí prokurátoři na to jdou od lesa. Skutečným cílem je miliardář Babiš, který se znelíbil. Komu? Na to se zeptejte Ištvana. Stejně je to jedno. Už je rozhodnuto. Bude sejmut Babiš a Jourová.
Ištvan totiž svrhl dvě vlády a teď se chystá na třetí. Že není ustavena, mu nevadí. Obejde to dalším novátorským výkladem zákonů. I jeho američtí přátelé budou zírat. I Fidel Castro bude zírat, jak to Ištvan s Komárem a Komárkem rozjedou. Krycí jméno akce zní Moskyt. Tentokrát bude nasazeno 1000 mužů, samí policejní kropiči. Moravec má již dopředu napsaný projev, kterým to národu oznámí. Veselý a optimistický projev, jak bylo zlo potlačeno v samém zárodku. Na ČT24 pan Komárek chválil Zemana z Nejvyššího státního zastupitelství, tak mu to bude klapat i s Ištvanem.
Miliardáře Babiše čekají zlé časy. Co mu nezestátní Komárek, apoštol Gottwalda, to mu zkonfiskuje Ištvan se Šlachtou. A ještě ho strčí do vazby. O majetek se postará Ištvanem jmenovaný státní správce – ano, bude to pan Komárek. Žádné obavy. Koblihy i kuřata bude dodávat národní podnik.
Jinak to dopadnout nemůže. Komárek v článku Magnetismus tvůrčí osobnosti z Mladé fronty z roku 1986 velebil bývalého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Bylo to parodováno v Liberci popisem: Gottwald taky makal.
Pan Komárek je takový major Těrazky české žurnalistiky i politiky: „Čo bolo, to bolo, těrazky som babišovcom.“ Jen nevím, jak pana Babiše oslovuje: „Súdruh general – Herr General – Vaše Vysokoprevoschoditělstvo.“ Má v tom trochu zmatek a i já „som z toho celý zmetěný.“
Až pan Babiš uslyší slova svého emisara: „Vracím se z Hradu. Pan prezident všechny mé požadavky přijal“ bude už na emigraci pozdě. Jednou na Hradě bude i Komárek. Potom bude nutné na prezidentskou vlajku zlatým písmem vyšít nápis "Kam vítr, tam plášť".
Anebo je všechno jinak a korouhvička znovu otočila? I to je možné. Teď z něj bude kapitalista nejkapitalistovatější a babiš nejbabišovatější.
Ať je pan Komárek jaký je, všechno mu musíme odpustit. Proč? Protože je génius a géniové takoví bývají. To my, prostí lidé, nechápeme. On nejenže odhalil Babiše do morku kostí, nejenže pochopil velikost Klementa Gottwalda, on i napsal, že Karolinu Peake čeká velká politická budoucnost.
To bylo v dobách, kdy Peake řádila ve vládě. Je to relativně dávno, ale blíže časově to upřesnit nejde, protože ona tam řádila neustále. Já si tenkrát myslel, že Komárkův výrok je blbost. Proto si to tak dobře pamatuji. Ono mě to tenkrát dokonce rozčílilo. A jen díky tehdejšímu pohnutí mysli jsem na to nezapomněl. Ten výrok je skutečný – žádná moje ironie.
A vidíte. Došlo na jeho slova. Karoliny je plný mediální prostor. Bez ní se neobejde žádná tiskovka, ke všemu se vyjadřuje a má tisíce nápadů. Vidíme to dnes a denně. I mluvící hlava Okamura jen závidí a ze vzteku si okusuje nehty. Karolína zase všechny převezla. Komárek se nemýlil.
A já mu tenkrát nevěřil. Čas dal za pravdu Komárkovi. S takovým politickým prognostikem se ANO neztratí a nemá se čeho obávat. Díky jemu budou vědět předem, jak vše dopadne a tím politickou konkurenci pokaždé převálcují. A jejich morálku jim můžou závidět i křesťané z KDU-ČSL.
Já si myslel, že Ivana Langera a Marka Bendu z ODS nikdo nemůže překonat a i v tom jsem se spletl. Jen mi pořád není jasné, kdo má to máslo na hlavě. Babiš nebo Komárek?
Psáno pro ePortal.cz

Protikorupční organizace by měla vyšetřit Protikorupční policie

Titulek obsahuje dva paradoxy. Protikorupční organizace mají samy problémy se svým financováním. Protikorupční policie je zase zmítána svými skandály. Takže by to šetřil ten pravý. Zloděj by volal, chyťte zloděje. Řešením by byla, jak je zde pomalu dobrým zvykem, švýcarská prokuratura. Nebo Ivo Ištvan. Ten by zavřel všechny a byl by pokoj.

Včerejší blog se týkal role Ivo Ištvana a Pavla Zemana v kauze Nečas-Nagyová. K napsání dnešního článku mě inspirovala diskuze pod tímto článkem, konkrétně paní Míčková, svou poznámkou o tom, jak pan Láska a pan Randák opakovaně vyráběli kauzy.
V rámci svého „boje proti korupci“ mám osobní zkušenost nejen s oběma pány, ale i s dalšími protikorupčními bijci, kteří se sdružují do podivných spolků, sdružení a organizací. Myslím, že by to mohlo zaujmout i ostatní.
Pan Mgr. Láska je bývalý policista, pracoval u ABL (za Víta Bárty), spolupracoval s  Transparency International (velmi zajímavé informace o této „sektě“ zde). Práva studoval v Plzni. Od Advokátní komory dostal pokutu 200 tisíc korun (nejvyšší pokuta, která kdy byla udělena), hrozilo mu až vyloučení. Do oka si padl i s Nadačním fondem proti korupci pana Janečka. Zde dochází k propojení s osobou pana Randáka. Pro boj s korupcí má tedy ty nejlepší předpoklady.
Václav Láska byl hlavním auditorem, který kontroloval velké zakázky v Dopravním podniku hl. m. Prahy. Náklady na audit činily téměř jeden milion korun. Město Praha zvažovalo, že po exprimátoru Svobodovi (údajně překročil své pravomoci, když audit zadal Láskovi) bude tuto sumu vymáhat zpět. Láska ovšem tvrdil, že město dostalo služby velmi levně, za ceny nižší, než je zvykem. Jak je vidět, boj proti korupci něco stojí, ale také se i finančně vyplácí. Jak vymáhání milionu dopadlo, jsem už dál nesledoval. Ale nepochybuji, že pravda a Láska zvítězili nad lží a nenávistí. Jako obvykle.
Poprvé jsem pana Lásku blíže zaregistroval v publicistickém pořadu HYDE PARK dne 30. 08. 2012, kde byl hostem. Dštil oheň a síru proti GIBS. Vypadal mocně protikorupčně. Jeho étos byl působivý. Nabyl jsem dojmu, že jen s Láskou má svět naději. To se potvrdilo i později, když do téhož pořadu dne 20. 09. 2012 pozvali plk. Bílka, ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
K nemilému překvapení plk. Bílka byl do studia přepojen telefonický hovor moderátora s Mgr. Láskou. Padl tam i dotaz, jak to vypadá s trestním oznámením, kterým Bílek hrozil Láskovi. Trapas pro plk. Bílka. Koktal, mlžil, vytáčel se, kroutil se jako had. Žádné oznámení tenkrát pochopitelně nepodal, a troufám si tvrdit, že ho nepodal ani dodnes. Asi ještě zvažuje právní kroky… Láska i tehdy vyšel z toho střetu názorů s Bílkem jako vítěz.
V letech 2010 až 2013 se mi podařilo prokázat, že místní policajti jednoznačně porušovali zákon. Když jsem se obrátil na GIBS, tak místo toho, aby lumpárny šetřili, věc vrátili k vyřízení policii. Tedy těm lidem, na které jsem poukazoval. U nás to funguje tak, že nikoho pravda nezajímá. I když ji máte, můžete si ji strčit za klobouk. Musíte mít důkazy. Ale i to je pořád málo, protože policajti se dokáží vykroutit i z toho. Lhaním, překrucováním, lavírováním, ignorováním fakt. Celkem výstižně charakter některých policistů vystihuje citát z jedné internetové diskuze s Mgr. Láskou:
„… Policista je osoba charakterově značně pokroucená, závistivá, mstivá a schopná udělat takřka cokoliv. Pracuji mnoho let v justici, a mohu Vám říci pane Lásko jednu věc, chování a charakter převážné většiny pánů v uniformách, se kterými bohužel v rámci své profese přicházím do kontaktu víc, než je mi milé, je mnohdy mnohem horší než u lidí, kteří stojí před soudem v rámci trestního řízení.“
A právě na takové týpky jsem GIBS upozornil. Dále mě napadlo, že Mgr. Láska by se mi mohl hodit. Statečně brojil proti Bílkovi a GIBS, dokonce to vypadalo, že Bílek z něj má strach. Uvažoval jsem, že „nepřítel mého nepřítele“ by mohl být můj „přítel“, se kterým by šlo společně postupovat. Alespoň tak vypadala a možná i dnes vypadá rétorika pana Lásky.
Takže jsem dne 23. 09. 2012 poslal e-mail přímo Láskovi a vysvětlil jsem mu, o co se jedná, jak to GIBS zametla pod koberec a zeptal se na možnost spolupráce a koordinovaného postupu. Když se asi týden nic nedělo, zavolal jsem Láskovi do kanceláře. Byl přítomný, ale měl nějaké jednání. U sekretářky jsem se odvolal na onen e-mail. Bylo mi slíbeno, že se pan Láska hned po jednání určitě ozve, nechal jsem jí své číslo telefonu. Pochopitelně se neozval.
Asi za tři dny jsem výše uvedený postup opakoval a proběhlo to naprosto přesně stejně. Po třetí jsem již nevolal. Nemusím snad říkat, že ani na e-mail pan Láska dodnes nereagoval. Je škoda, že takových mediálních bojovníků proti korupci nemáme víc. To bychom s ní zatočili pěkně zostra
Domnívám se, že pan Láska zůstal stále v skrytu duše policajtem, který nepůjde proti bývalým kolegům. Možná i obviněné policajty obhajuje, ale své řeči o protikorupčních aktivitách si může schovat pro pana Moravce z OVM. Tam se nejlíp s korupcí bojuje.
Já se na něj nezlobím, dívám se na něj shovívavě. Že šlo opravdu o porušení zákona ze strany policie, mám potvrzeno od Vrchního státního zastupitelství v Praze a to je úplně jiná váhová kategorie, než pan Láska. Chtěl jsem jen upozornit na jednoho zbytečného protikorupčního mluvku.
V pokračování článku bych popsal zkušenost s panem Randákem a dalšími „protikorupčními“ organizacemi. Například u Nadačního fondu proti korupci se zmíním i o tom, jak jím byla „řešena“ prokazatelná korupce na Ministerstvu zahraničních věcí.
Kdyby řádně fungoval stát, orgány činné v trestním řízení, atd., nebylo by vůbec potřeba takových, teď použiji slovo ze slovníku prezidenta Zemana a Kalouska, idiotských protikorupčních organizací.
Obracet se na ně je mrhání časem a energií. Nepomůžou nikomu, chtějí se jen mediálně zviditelnit, něco vydělat a prosazovat své záměry, které jsou od boje s korupcí na míle vzdálené. Maximálně si vyberou jednu či dvě velké kauzy a ty neustále omílají dokola, aby bylo vidět nějakou aktivitu. A není to jen má zkušenost. Takhle jim naletěli i další lidé.
Majákem těchto jurodivých organizací je Transparency International. Touto organizací se nikdo z novinářů příliš nezabýval, proto doporučuji již jednou uvedený odkaz. Včetně souvisejících zpráv. V tom článku je zmiňována analýza Transparency International. Podle ní je toto sdružení prodlouženou rukou cizích vlád, je financováno nejbohatšími státy, velkými bankami a bohatými jednotlivci. Z hlediska zahraničních investic poškozuje Českou republiku tím, že odrazuje investory.
Jakmile si dáme do souvislosti všechna fakta, dojdeme znovu ke státním zástupcům jako je Ištvan se Zemanem. Budu to publikovat v dalším pokračování.

SOS - Ivo Ištvan znovu překročil hranice republiky

Mám pro vás tři zprávy. Dvě dobré, jednu špatnou. Začnu špatnou. Ivo Ištvana dobře znají i na Slovensku. Ta první dobrá zpráva je, že blogy iDNES jsou čteny i u našich sousedů. A ta třetí dobrá zpráva zní, že tam čtou i můj blog. Ó, jak jsem skromný.

K mému článku „Petr Nečas - politická Iveta Bartošová“ jsem dostal ze Slovenska tento e-mail od paní Marty. K. Dovolil jsem si ho „přeložit“ do češtiny:

Dobrý večer p. Navrátil. Sleduji českou i slovenskou politiku od roku 1989. Plně souhlasím s Vaším článkem. Vystihl jste situaci.
Trapná tiskovka prokurátora Ištvana a p. Šlachty (13. 7.?, už si přesně nepamatuji), člověk si myslel, že vykradli ČNB, anebo jiné zločiny, pád vlády a nic, jak se česky říká „skutek-utek“ a dnes jen hon na čarodějnice. Dodnes nevysvětlili čí je všechno zlato a čí jsou ty peníze, které zabavili a co mají vůbec na ty „kmotry“ a jejich propojení s p. Nečasem.
Na to velké „nic“ potřebovali 450 těžkooděnců. Pan Ištvan asi sleduje hodně filmů o italské mafii. I na Slovensku máme něco podobného, bývalého policejní ředitele, který si říká „slovenský Cattani“. To, jak to zasáhlo do lidských životů a hlavně pana Nečase je neadekvátní a nespravedlivé. Jsem ráda, že se najde někdo, kdo o tom píše objektivně.
Děkuji
S pozdravem Marta K.

Paní uvedla i své příjmení, pochopitelně znám i její e-mail. Nebylo by vhodné uvádět kontakt na její osobu. Úplně bude stačit, když se příznivci a zastánci prokurátora Ivo Ištvana a jeho nohsledů vyběsní na mně. Podobné typy jako pan Ištvan, model 2013, jsou zřejmě internacionální. Možná by nebylo od věci uspořádat pro ně mezinárodní setkání národních komisařů Cattani. Připomínalo by to srazy imitátorů Elvise Presleyho. Ištvani všech zemí spojte se.
Je to zajímavý pohled, jak Ištvana a jeho partu vnímají v jazykově blízkém „zahraničí.“ K dopisu není třeba můj komentář, čtenáři si jistě udělají svůj názor sami.
To, co v současnosti sledujeme, to, čeho si povšimla i paní Marta, ty Ištvanovy erupce spravedlnosti jsou výsledkem zakonzervování institutu státního zastupitelství po roce 1989. Staré „prokurátorské struktury“ tam zůstaly, ti noví se to rychle naučili. Podle Paretova pravidla odhaduji, že tam pracuje 80% neschopných. Těch zbývajících 20% drží státní zastupitelství nad vodou.
Toto souručenství starých brachů se navzájem kryje. Nezapomínají přitom ani na své kamarády a známé. Pokud se v paměti ohlédnu, nedokáži si vybavit, mimo jednu nešťastnici z Prachatic, že by nějaký státní zástupce byl trestně stíhaný. Vlastně ani o ní nevím, jestli vůbec skončila před soudem. Za tu dobu ale před soudem stály desítky policistů, včetně policejních papalášů. Byli souzeni a odsouzeni i soudci. A ne málo.
Ale státní zástupce? Nevzpomínám si ani na jednoho. Není to zvláštní? Asi je to tam sám Mirek Dušín a Mirka Dušínová. Něco tam bude špatně. Neodpovídá to profilu české společnosti. Tolik slušňáků v jedné „firmě“? Jistě, nemůžu znát vše, takže budu jen rád, když někdo v diskuzi přijde s lumpem státním zástupcem. Ale odsouzeným. Těmi neodsouzenými bychom nejspíš zablokovali stránky iDNES.
Tomu, že policie rok a půl někoho sleduje, potom to veřejně ohlásí a „nerealizuje“ ho, tak tomu by nevěřil snad ani Václav Moravec. A nám jsou takové bulíky věšeny na nos. To si ti policajti a státní zástupci myslí, že lidé jsou tak pitomí? Nebo jsou pitomí oni?
Proč, když měli Nečase a spol. na lopatě, proč nečekali, až se do údajných sítí zamotá Rittig a Janoušek? Proč dál všechny neodposlouchávali, aby měli stoprocentní důkazy? Klidně mohli počkat až do jara 2014, tedy do termínu řádných parlamentních voleb. A jak je možné, že během roku a půl „intenzivní práce“ nezískali něco hmatatelného na ony neustále vzpomínané kmotry? Tak, jak je nám to prezentováno, je to celé nesmysl. Nesmysl, při kterém byly použity masivní represivní a sledovací prostředky.
Nástupem Pavla Zemana na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně nedošlo k nějakému zásadnímu posunu. Ano, Rampula je pryč, podařilo se vyštípat olomouckou státní zástupkyni Kodytkovou, ale to je tak všechno. Při vší úctě k JUDr. Bradáčové i ten její Rath je malá ryba. A Ištvan, ten nemá v rukách nic.  Na okresech a krajích prokurátoři prudí stejně vesele jako za Vesecké. Tam je status quo.
Ta organizace je tak prolezlá rakovinou, že je demokratickými prostředky v podstatě nereformovatelná. Rakovinu nejde vyléčit zaříkáváním, ale chemoterapií nebo radikálním řezem, operací. Zaříkávač Zeman z Brna provedl jen drobné kosmetické úpravy. Je to podobné, jako by si stará prostitutka nasadila na hlavu nejnovější klobouk a nalíčila se. Pod líčidly i kloboukem to bude stále ta sama prostitutka, žádná nová, moderní a poctivá mladice.
Já chápu, že státní zástupce musí být chráněný před vlivem politiků řízených „politickými podnikateli“. Kdyby byl snadno odvolatelný, kmotři by měli žně při kosení těch státních zástupců, kteří jsou doopravdy dobří a nepředstírali by jen, že jdou kmotrům po krku. Bohužel, pan Ištvan a spol. do této kategorie nepatří. Je to dilema. Jak oddělit zrno od plev. Zatím to vypadá, že nedotknutelnost státních zástupců je zneužívána. Potom se nemůžeme divit, že se někteří z nich chovají jako utržení z řetězu.
Vypadá to, že „orgány“ si to na Rathovi vyzkoušeli, tak říkajíc rozcvičili se. Jenže hlavní úder nebyl potom veden proti Janouškovi, Rittigovi či Bémovi, ale proti Nečasově vládě. Já osobně jsem její odchod uvítal. To byl pro mě pozitivní krok. Ale ta metoda, jakou to bylo provedeno, byla špinavá.
Komedie skončila. Je čas odejít. Nebo předat věci švýcarské prokuratuře – míněno ironicky. V opačném případě nás bude pan Ištvan až do svého důchodového věku krmit informacemi, že případ nevzdává a je kmotrům na stopě. Případně dodá, že: „Někteří podezřelí jsou už nyní poměrně nervózní.“ (Hospodářské noviny; 6. 11. 2013). Ištvan asi vzal doslova bonmot, že nevinní lidé neexistují, jsou jen lidé špatně vyšetření.
Chtěl bych panu Ištvanovi a panu Komárovi jménem českého lidu za jejich výkony poděkovat. Když už na ně nezbyla na Hradu nějaká medaile, posílám jim alespoň zdravici. A jak jinak poděkovat, než slovy jejich chráněnce: „Díky chlapi. Bylo to takové neformální“.

Přiznání: Lhal jsem Policii České republiky

Po létech se ve mně hnulo svědomí a já se kaju a dobrovolně přiznávám, že jsem lhal policii. Udělal jsem to z mladické nerozvážnosti. Z nabubřelé pýchy jsem tuto organizaci uvedl v omyl. Vím, jaké nedozírné následky to přivodilo a svého činu upřímně lituji. Doufám, že stále platí, že přiznání je polehčující okolnost.

Dne 21. 10. 2010 jsem byl předvolán k podání vysvětlení na OOP Lipník nad Bečvou Byl jsem „vytěžován“, se kterou advokátní kanceláří spolupracuji. Nic jiného policii nezajímalo. Při onom „podání vysvětlení“ jsem byl v pozici oznamovatele, tedy ne v roli špinavého podezřelého inspektora Trachty. Když se mě na tu kancelář zeptali, hrklo ve mně a zatmělo se mi před očima. Byl jsem tím nezvyklým dotazem zaskočen. Lekl jsem se, že je to dotaz od mafie a ne od státního úřadu. K čemu jim taková informace byla?
Vyšetřující policista byl jako římský bůh Janus. Také měl dvě tváře. Chvíli byl hodný polda, potom se z něj stal ten zlý. Tyto polohy měnil šedesátkrát za minutu a tím mě dokonale znejistěl. Hlavou se mi honilo, jak se mám vykroutit, abych neprozradil svůj právní zdroj. Přijít o něj, to by byl můj konec. Kdo mi bude radit jak tunelovat, krátit daně, odklánět peníze a podobné užitečné věci? Sami uznejte, že bez takových právních rad dnes nejde žít. Ani živořit. Chvíli jsem myslel, že jsem došel na konečnou. Zkolaboval jsem.
Řízný waterboarding mě ale postavil na nohy. Potom už stačilo jen pár táhlých úderů, kterými mi místní Janus promluvil do duše a já začal zpívat. Ale právě zde jsem selhal a zalhal. Ta hrůza, že budu muset žít poctivě, byla silnější, než lekce waterboardingu. Oklamal jsem státní orgán. Lhal jsem podle, lhal jsem sprostě, lhal jsem tak, jak to dovedou jen policajti z Lipníku nad Bečvou a Přerova. Když lžou ráno, v poledne a večer, přijde jim lhaní druhého normální. Proto mi na to skočili. Plácl jsem tedy náhodně jméno jedné právní kanceláře z Přerova. Tak. A je to venku. Ani nevíte, jak se mi tím přiznáním ulevilo.
Skutečnost je ovšem taková, že mi v právních záležitostech radí naše kočka domácí. Jmenuje se Fifina Navrátil a bydlí s námi pod jednou střechou. Familiárně ji říkáme Fifuš. Práva absolvovala na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni spolu s paní Řápkovou a panem Bendou. Fifuš se často, když to přežene s mlékem, rozpovídá a chlubí se, že s nimi byla v jednom ročníku. Někdy se chvástá, že ji studiem provázel bývalý proděkan fakulty Milan Kindl.  Ale to asi kecá.
Zprvu jsem jí to nevěřil.  Proto jsem jí položil stejných devět právnických otázek, kterými paní Tachecí v roce 2010 zkoušela vědomosti Mgr. Řápkové. Fifuš, stejně jako Řápková, nevěděla, ve kterých městech sídlí vrchní soudy a jaká je lhůta pro odvolání v trestní věci. Neznala odpověď ani na další otázky. Z toho mi vyplynulo, že opravdu studovala v Plzni.
Když jsem se jí zeptal: „Fifuš, ukážeš mi index?“ Fifina se začala drbat za ušima a něco nesrozumitelně mrmlala. Slova jí rozumět nebylo. Však je to kočka. Usoudil jsem tedy, že Fifuš index nevlastní a to byl další pádný důkaz o jejím právním vzdělání z Plzně.
V testování jsem ale šel dál. Chtěl jsem vidět její diplomovou práci. Na to mi Fifina nedokázala rozumně odpovědět. Prý je to dávno a neví, kde ji má. Později přišla s verzí, že diplomku zapomněla ve vlaku z Plzně. A nakonec si vymyslela, že její diplomku ukradl pan Benda z ODS. Stalo se tak, když vlak projížděl tunelem.
Policii prý krádež nehlásila. Chyběly jí přímé důkazy, měla jen ty nepřímé. Fifuš má totiž problémy s gramatikou. Na pár řádcích je schopna udělal tolik chyb, že by si zasloužila poslat zpět do základní školy. Benda by se hájil tím, že je na tom úplně stejně. Měl by pravdu, takže je to jen nepřímý důkaz. Stejně by policajti nikoho nechytili a ještě by Fifuš měla opletačky s advokáty pana Bendy. Kdyby ho totiž zastupovali brilantní právníci Langer, Gross a Řápková, byl by to právní masakr. Fifině by hrozilo vyloučení z advokátní komory a musela by se potom vrátit k chytání myší. Bylo vidět, že poctivá práce jí moc nevoní. To pochytila také od toho Bendy.
Její diplomka byla psaná ručně, jako když kocour škrábe. Fifuš tvrdí, že je konzervativní a odmítá psát na počítači. Neposílá tak ani e-maily, nemá profil na Facebooku, nepoužívá mobil. Já si ale myslím, že konzervativní není, že jen lže, aby zakryla svou neznalost informačních technologií. Nicméně i tak to byl výjimečný text, obsahově mimořádný. Řešil legislativní otázky a právní aspekty nelegální migrace myší v Schengenském prostoru s ohledem na celní předpisy Evropské unie. Skvělá rigorózní práce. Možná, aby zakryl nelegálně získaný plagiát, použil pan Benda obří písmo s velkým prokladem. Takto zneužil dizertační práci naší Fifiny a dokonale zamaskoval stopy zločinu. Vědecká práce naší Fifuš posloužila někomu jinému.  Přece jen se v té Plzni pan Benda něco naučil.
Po všech svých otázkách jsem jí řekl: „Fifuš, neumíš odpovědět ani na jeden právní dotaz. Index nemáš, diplomku nemáš. Nemáš ani znalosti studenta prvního ročníku práv. Jsi ostuda celé akademické obce! Ty jsi opravdu JUDr. z Plzně!“ Těch důkazů pro má tvrzení je celá série. Fifina je opravdový odborník. Od té doby jí na slovo věřím a řídím se jejími radami. A dobře dělám. Ať tak, či onak, Fifina o titul JUDr. přijít nemůže, nikdy ho totiž nedostala, stejně jako Marek Benda. To jsou paradoxy.
Jistěže jsem na policii nebyl mučen. To byla ironie. Jádro této policejní frašky, ono „vytěžování“, je ale naprosto pravdivé a je zcela vážně popsáno zde. Policie se chovala jako mafie a ne jako státní instituce. A ač jsem o tom informoval veškeré nadřízené složky, všem to přišlo úplně normální. Stejně normální jim připadalo i sprosté lhaní místních policajtů… Systémovou chybu nemůže přece řešit ten, kdo je sám součástí systému.
Pro vysvětlení: Kočka Fifina opravdu existuje. Ze čtyř koťat byla nejmenší, nedonošená. Měla předkus, oči se jí rozcházely a i chodidla měla jakási dlouhá. O všechno musela se sourozenci bojovat. Dodnes je sice nejmenší, manželka má sedm koček, ale je to velká bojovnice s velkým srdcem. Z fotky „po promoci“ je vidět, jak se zpravila.

A pokud se týká jejího titulu JUDr., opravdu jí tak s manželkou v legraci říkáme. Bylo to na základě oné plzeňské kauzy, kdy jsem prohlásil, že to by dokázala i naše kočka. A proč zrovna Fifina je JUDr.? Jak jsem psal, byla od mládí trošku zvláštní a pomalejší. Když se ostatní kočky na dvoře snažily ulovit nějakého ptáčka, Fifina jen postávala opodál a tvářila se přísně. Asi na to měla odlišný právní názor. Byla opatrná, bála se, že se dopustí nezákonného jednání. Prostě právník.

Petr Nečas – politická Iveta Bartošová

Po zhlédnutí zpravodajství všech televizních kanálů ze včerejška, tj. 14. 11. 2013, se musím Petra Nečase zastat. Je to paradox, protože téměř ve všech svých článcích jsem ho spolu s Kalouskem po právu proklínal až do třetího kolena. Jenže to, co se děje teď, je opravdu mediální hon na čarodějnice.

Médii je nám předhazována stokrát ohlodaná kost, kauza Nečas-Nagyová. Skuteční kmotři si v klidu a pokoji debužírují pod ochranným štítem českých orgánů „nečinných“ v trestním řízení a takzvaná „nezávislá“ médií jim u toho ochotně asistují.
Toto vše je režírováno právně zastydlým olomouckým prokurátorem Ivo Ištvanem. Prokurátorem urválkovského typu s prvky fanatického učení jezuitského bratrstva.
Tvrdík z ČSSD, jak jsem ironicky glosoval ve svém posledním článku, dával velký pozor ve fyzice. Pan Ištvan zato vůbec nedával pozor v přírodopisu. Rád mu proto připomenu sociální chování vlků. Když v jejich smečce dojde k boji o to, kdo bude vůdcem a alfa samcem a slabší kus prohraje, tak si lehne na záda, zvedne tlapy a odkryje břicho, nejzranitelnější část těla. Tím dává najevo, že je poražený. A ani ten nejzuřivější vlk mu břicho nerozpáře.
Petr Nečas má „tlapy“ nahoře již hodně dlouho, ale zavilý Ištvan by páral a trhal až by chlupy létaly. Nemilosrdně, bez spravedlnosti. Je horší, než ten vlk. Je to nečestné a zbabělé, nerytířské, podlé a podvraťácké. S právem a zákonem to nemá nic společného. Bohužel, média mu na toto právní ukájení skočila. A celkem ráda. Iveta Bartošová poslední dobou příliš nezlobí, takže není komu okopávat kotníky a zvyšovat tak sledovanost či čtenost.
Nečas není Mirek Dušín a Nagyová není matka Tereza. V žádném případě jim nebudu dělat advokáta a hlásat, že nic neprovedli. Kdo četl některé mé články, ví, že jsem velký a zarputilý kritik ODS a především Nečase. Na něm jsem nenechal niť suchou. Ale to, co se kolem nich děje, je už příliš. Opravdu mi toho Nečase bylo včera líto. Byl uštvaný víc, než by si zasloužil. Normální člověk by se měl zastat slabšího. V tomto stojím za Nečasem. Je to politická a mediální štvanice. Nečas je pasován do role nepřítele státu. Skuteční nepřátelé státu jsou ale někteří státní zástupci. Nechci rozvíjet žádné komické konspirační teorie, ale všechny okolnosti tohoto „skandálu“ jsou opravdu dost zvláštní.
Část vysvětlení může být ovšem celkem banální. Psal jsem o tom v tomto článku. Ambiciózní Ištvan posedlý bludem své velikosti, bludem lapení velké ryby chtěl hrát první ligu a přitom jeho schopnosti jsou podle výsledů tak na úrovni okresního přeboru. Situace se mu vymkla z rukou. Teď bojuje o holé přežití a odklání kauzu, stejně jako Kocourek odkláněl miliony od své manželky. Rittig s Janouškem jsou proto v absolutním bezpečí, dokud vyšetřování povede pan Ivo Ištvan a jemu podobní z Olomouckého Vrchního státního zastupitelství!
„Objektivní“ média, zejména Česká televize mu v tom silně pomáhají. Malý příklad. Nedávno, v Otázkách Václava Moravce vystupoval Ivo Ištvan. Moravec, jako vždy, když měl před sebou „papaláše“, nezklamal. Tenkrát ani nekoulel divoce očima, nešustil papíry a netetelil se blahem nad tím, že položí další otázku „na tělo“, aniž počká na dokončení odpovědi. To, co popisuji, se dělo, když Moravec nedávno griloval policistu Šlachtu. Šlachtu si tenkrát opravdu vychutnal. Doslova si na něm zgustl.
K Ištvanovi byl Moravec servilní. Oba tam seděli jak dvě pecky a hovořili moudře, téměř státotvorně. Řešili, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Jinými slovy, řešili, jak to vůbec bylo s tím sledováním či nesledováním paní Nečasové. Podružné detaily v podružné kauze. Mediální inkvizitor Moravec byl jak pěna. Kam se poděl ten „investigativec“ politických kauz? Moravec se ani nezeptal, v jakém stádiu je to, co údajně odstartovalo tento politický skandál. Ani jednou, zdůrazňuji, ani jedinkrát nepoložil Ištvanovi otázku, třeba kdy bude lapen Rittin s Janouškem a kdyže budou vrženi do želez. Tato jména tam nepadla. Moravcovi otázky byly neslané a nemastné. Takový impotentní pořad o ničem a k ničemu. Ztráta času to sledovat. Bylo to opravdu zvláštní a „vyvážené“.
Jsem ale rád, že všechny novátorské konstrukce Ivo Ištvana se začínají hroutit jako domeček z karet. Jsem rád, že čím dál tím více lidí si uvědomuje Ištvanovo pokrytectví.  V onom mém zmiňovaném článku píši také o tom, že Ištvana hodil přes palubu i exministr spravedlnosti Pospíšil, který ho do funkce vrchního státního zástupce instaloval. Asi toho dnes lituje. Těch hlasů přibývá. Odkazuji na rozsáhlý článek v MF DNES ze dne ze dne 12. 11. 2013 „Sliby a ústupky“. Autorem byl šéfredaktor týdeníku EURO, Pavel Páral. V samém závěru článku kultivovaně tvrdí to, co já říkám jinými slovy, drsně, bez servítků a naplno. Budu citovat: „… je potřeba výrazných změn a vyvozování odpovědnosti za kauzy, v nichž se jejich strůjci sice mediálně prezentují, ale své často velmi represivní kroky nedokážou ani dostat před soud, natož aby přinesli důkazy umožňující odsouzení.“
Budu parafrázovat jeden dobrý český film: „Je nutno odstranit Ištvana“. Není to tak složité, ve skříni má své kostlivce. Pokud by byl z případu odvolán, bude taktika jeho obrany nejspíš průhledná: Já, Velký Ištvan, prokurátor všech prokurátorů, jsem chtěl s korupcí zatočit. Ale ONI tomu nechtěli. Kmotři mě dostali. Stačil by mi již jen jeden, jediný týden a spustil bych superrealizaci, která by opět otřásla celou politickou scénou. Už, už, jsem měl kmotry na lopatě, ale… Dosaďte si další a libovolné protikorupční bláboly.
Aby tomu bylo předejito, mám lepší řešení. Jako důvod odvolání Ištvana stačí, když bude řádně vyšetřen jeho postup v kauze Krobot.  V té popisované záležitosti není ani špetka politiky. Jde o kauzu ryze kriminální a civilní. Kauzu, ve které není ani jeden člověk politicky aktivní. Zde se pan Ištvan nemůže vymlouvat na „politické tlaky“.
Když Petr Nečas včera zapochyboval o nestrannosti vyšetřovatelů, reagoval olomoucký státní zástupce Petr Komár slovy: „Po krátké úvaze jsem se rozhodl neudělit mu za to pořádkovou pokutu.“ Je to převzato z médií, takže není jasné, zda se Nečas nechoval vzpurně či agresívně. Pokud je to pouze tak, jak je odcitováno, potom kontruji: „Po ještě kratší úvaze jsem dospěl k názoru, že pan Komár by si měl najít jinou práci.“ Sakra, kam jsme to dospěli, když je jakési blahorodí ze státního zastupitelství dotčeno tím, že někdo pouze vyslovil pochybnost o nestrannosti!!! Že je česká spravedlnost nestranná, tomu asi „věří“ jen Komár s Ištvanem. Pěkně to tam spolu vedou.
Pavel Páral, v úplném závěru zmiňovaného článku z MF DNES, zdůrazňuje, jak je důležité, kdo bude ministrem vnitra a spravedlnosti. Svatá slova. Můžu potvrdit z vlastní praxe. Jak Blažek, tak Benešová, ministři spravedlnosti, ač formálně z různých stran, byli žábami na prameni. Počkejme, kdo tedy tento důležitý post obsadí nyní. Nebude-li to klon Blažka nebo Benešové, jistě vyvodí z řádění olomouckých státních zástupců patřičné důsledky.
Pokud se týká role ministra vnitra, pot mě obléval, když to vypadalo, že ze stínového ministra vnitra Tejce z ČSSD se stane ministr skutečný. Trend těch Grossů, Íček, Johnů, Pecinů by tak byl završen loutkou řízenou Nejedlým (skutečný šéf SPOZ). Vzpomínáte ještě na tu schůzku/neschůzku v hotelu Augustine? Pánové tam pod taktovkou Nejedlého „ladili noty“.
Já neobhajuji Nečase a Nagyovou-Nečasovou tím, že tvrdím, že nic nespáchali. Vina, či pochybení tam nejspíš bude. To musí ale rozhodnout soud a ne osvícený Ištvan, snažící se jim přišít všechny hříchy politické scény Česka. Mediální štvanice přenechme historii a všem těm Urválkům a Goebbelsům. Dnes se píše rok 2013.
To, co předvádí prokurátor Ivo Ištvan, překročilo hranice běžného vyšetřování. Když mu soud zatrhl jeho novátorské trafiky, vybíjí se na Nečasovi, aby odvedl pozornost od pravých kmotrů a od své neschopnosti. Je to chorobná umanutost spojená s vendetou a ne postup nezávislého státního orgánu. Ta kouřová clona, maskující Ištvanovo fiasko v kauze skutečných kmotrů a prošustrovaných miliard mu nesmí projít.
Doporučuji tomuto pilíři prokuratury zaměřit se na kauzu Krobot. Tam bude, možná poprvé v životě, stoprocentně úspěšný.

S Kalouskem bych koně krást nešel

Nedávno jsem zcela vážně přemýšlel o hnutí Úsvit. Napadlo mě, porovnat ideologii této strany s osobností pana Okamury. Došel jsem k překvapujícímu a rozpornému závěru. A paradoxně jsem nakonec skončil u Kalouska.

Opravdu, na počátku tohoto článku byly seriózní úvahy o Úsvitu. V závěru se to ale nějak zvrtlo. Nevím proč, ale jakmile začnu psát o těchto dvou pánech, vždy to skončí fraškou. Není na tom nic špatného, jedná se pouze o politickou karikaturu.
Pan Okamura bude nejspíš velký knihomol. Mimo Hitlerovy kuchařky Mein Kampf si musel přečíst i Marxův Kapitál. Později se zřejmě inspiroval sektou mesiáše Parsifala Imanuela a jeho Hnutím grálu. Stopy toho všeho lze nalézt v jeho rétorice i v soustavě jeho názorů. Výsledkem takového ideologického mixu je fakt, že „Česko obchází strašidlo, strašidlo Úsvitu“.
Okamura je nejen charizmatický, ale i inteligentní. Z toho plyne, že neexistuje sebemenší možnost, že by tomu, co hlásá, věřil sám osobně. Je to podobné jako s doktorem Rathem a jeho krabicí s „vínem“. U Ratha je to projevem jeho osobnosti a současně způsobem jeho obhajoby – on se nikdy nepřizná. U pana Okamury je to metoda, jak uplatnit svůj vliv v politice. Našel si svoji parketu a na ní všechno staví. A také nikdy nepřizná svou skutečnou motivaci.
Přesto, jako člověk, není protivný. Klidně si dokáži představit, že bych s ním zašel do hospody na pivo či sklenici saké. Už slyším v tomto místě ryk rozzuřených okamurovců: „Ty nulo, ty ubožáku… ty jeden… (nejde to napsat)… S tebou by pan Okamura nikam nešel a rovnou tě odsunul, ty (píp)… Na pana Okamuru nám nesahej!“… a podobně. Tímto jsme si odbyli část diskuze na blogu a můžeme pokračovat dál.
Závěr mé úvahy tedy zněl: S Okamurou bych klidně na to pivo šel. Pak jsem si položil otázku. A co s Kalouskem? Odpovědí byl titulek tohoto článku a z něho se odvíjející další inspirace. A proč bych tedy s Kalouskem nešel krást koně?
Měl bych strach. Úředním jazykem, přímo důvodnou obavu, že pan Kalousek zavolá telefonem šerifovi. Při pokusu o krádež koní bych byl místní rukou zákona a jeho pomocníky zadržen. Během kontroly mého občanského průkazu a podávání vysvětlení by Kalousek v nestřeženém okamžiku odvedl celé stádo. Využil by těch několika minut, kdy by stádo nebylo hlídáno. Ideologicky kryt žalmem z Bible: „Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne.“, by spáchal dokonalou čorku.
Soudný čtenář si položí otázku, proč by to proboha pan Kalousek dělal. On, křesťan, lidovec, skoro komunista, topkař, abstinent, slušňák. Ten seznam profesí je úctyhodný a ukazuje na seriózního muže. Pro sebe by tak nekonal. Ale pro stranu! Když by měl stádo koní, každé topkařské kápo, i v tom nejzapadlejším okresu, by dostalo oře a TOP 09‰ by tak zase byla na koni. Tím by se jakékoliv koalici i opozici dostal pěkně na kobylku. Jeho motivace by tedy byla nezištná, ryze politická.
Tak dobře. Budu upřímný. Já bych měl strach ty koně ukrást z úplně jiných důvodů, než je nějaký šerif. Šerifa by vyřešil další Kalouskův telefonát. Já bych měl strach o život. A kdo by neměl? Jako nepohodlný svědek financování TOP 09‰ bych byl jednoho dne nalezen v lese, deset metrů od loveckého posedu. Dolámaný a neschopný výpovědi, jak to s těmi koňmi opravdu bylo.
Česká policií by vše důkladně vyšetřila a odložila jako nehodu na lovu. Že lovecký lístek, ani pušku nemám, by nevadilo. Byl jsem lovit a hotovo. Vzdálenost těla deset metrů od posedu by byla forenzními soudními znalci také uvěřitelně vysvětlena. Jeden odborník by tvrdil, že se jednalo o pokus o sebevraždu skokem do dálky. Další by oponoval, že při seskoku z posedu byl neodborně použit Kalouskův padák. Ať tak, či onak, vše by bylo vyloženo jako nešťastná souhra okolností. Někomu by ale mohlo vrtat hlavou, jak to, že nikde poblíž nebyl nalezen ten padák.
I zde je zcela prozaické vysvětlení. Padák se sám katapultoval a zmizel někde ve vesmíru. Kalouskovy padáky totiž nejsou obyčejné padáky. Jsou speciální a je jich několik typů. Jen hlupák se domnívá, že padák je určen pro dopravení parašutisty na zem. Možná ty obyčejné, ale ne Kalouskovy. Proto jsou také stokrát dražší.  Kalouskův padák typu TOP 09‰ je špičkový. Z toho důvodu má v názvu slovo top. Číslo 09‰ ve skutečnosti neurčuje hodnotu promile alkoholu v krvi topkařů, ale jen říká, kolikrát jsou tyto padáky rychlejší než zvuk. Devětkrát. Oni totiž fungují naopak. Po seskoku parašutista nepadá dolů, ale je spolu s padákem katapultován a rychlostí devíti machů se řítí nahoru. Devět machů je již hypersonická rychlost. Padáky proto vydávají i zvukový efekt - sonický třesk.
Není to technický nesmysl. Je to vychytávka, která zmate všechny nepřátele. Nad prvním letadlem s parašutisty se totiž ve stratosféře vznáší bojové letadlo CASA-Vlasta. Je opatřeno mohutným trychtýřem, plynule přecházejícím ve velký tunel, který končí dírou v břichu CASA-Vlasty. Na konci tunelu vždy parašutista vidí světlo, aby se mohl orientovat v prostoru. Na dodávce tunelů se podílela subdodavatelská firma ODS. Takto se všichni parašutisté z prvního letadla zcela bezpečně a nadzvukovou rychlostí dostanou na palubu CASA-Vlasty. Nepřítel je totálně zmaten. Byl proveden výsadek a parašutisté jsou přesto fuč. Než se nepřítel vzpamatuje, CASA-Vlasta pověstná dlouhým doletem přistane na druhém konci zeměkoule. Spodní letadlo, nyní již bez parašutistů a posádky, bude ponecháno svému osudu. Závazek vůči NATO bude splněn, útok proveden. Vzdušný blitzkrieg českých parašutistů na morálku Al Kajdy bude zdrcující.
Rád bych se zdržel ještě u dalšího typu Kalouskova padáku. Označen je jako TOP 09‰ TURBO. V podstatě se jedná o padák s plochou drahou letu. Je to novinka. Nikdo jiný ho nepoužívá, jen Česká armáda. Osobně jsem byl při jeho předvedení a musím potvrdit, že jde o špičkovou vojenskou technologii. Testování se ujal přímo zkušební pilot Tvrdík.
Po efektním startu, doprovázeném duněním a řevem raketových motorů, když se rozptýlil kouř, jsme na východním horizontu spatřili jen malou tečku. Tvrdíka. Tak je ten padák rychlý. Tvrdík to vzal tedy směrem na východ. Během letu se ve dne orientoval podle hvězd a sever určoval pomocí lišejníků na stromech. Lišejníky se i živil. Jsou chutné a obsahují spoustu minerálů. V noci se řídil svým politickým instinktem, proto další navigaci nepotřeboval. Cestou si pan Tvrdík něco obchodního vyřídil v Číně, dále mezikontinentálně pokračoval přes Mexický záliv a Kubu, při přeletu Afriky se pozdravil s Kakaovým Bobem z ČSSD a následně nabral kurz na rodnou hroudu, polní letiště v Ruzyni. Přiletěl pochopitelně od západu.
Svým statečným činem tento český Charles Lindbergh sociální demokracie potvrdil (však je to Tvrdík) hned tři teorie. Za prvé, že Země je kulatá. Tomu nikdo v ČSSD nebyl schopen dlouho uvěřit. Mezi námi, i Tvrdík si původně myslel, že Země je placka. Až později ze sebe udělal vizionáře, který šel za svým cílem. Za druhé se prokázalo, že se opravdu jedná o padák s plochou drahou letu, který kopíruje terén a letí nízko nad zemí. Důkazem byly banány, které Tvrdíkovi při přeletu tropických oblastí uvízly za ušima.
Když pan Tvrdík elegantně přistál, banány byly stykem s atmosférou rozžhaveny do běla a Tvrdíkovi se kouřilo z vlasů. Tím bylo, jako zatřetí, potvrzeno, že padák TOP 09‰ TURBO se dokáže pohybovat nadzvukovou rychlostí. Závistivci ze Sobotkova křídla Tvrdíka zpochybňovali. Remcali a tvrdili, že je to všechno podvod. Říkali, že Tvrdík v nedalekém supermarketu Hypernoha koupil v akci nahnilé banány a ty si vteřinovým lepidlem přilepil za uši. Nebylo to tak. Vše můžu dosvědčit. Tak rychle by to nestihl ani Tvrdík. Po vychladnutí banánů je pan Kalousek pokropil několika kapkami kubánského rumu ze své placatice. Kapesním nožíkem je pak nakrájel na tenké plátky a se všemi přítomnými se křesťansky podělil o tuto manu doslova spadlou z nebe. Banány byly výborně ugrilovány, odtud ta hnědá barva podezřelá sobotkovcům, a chutnaly přímo skvěle. Byly al dente. Jaký další důkaz chcete navíc.
Tvrdíkovým obletem Země tak bylo Sobotkovo tmářské křídlo politicky na hlavu poraženo. Do čela strany se vrátil Hašek, Tejc a Škromach. Tvrdík dostal stokrát hobla a medaili za chrabrost od prezidenta Zemana. Michal David, který byl z propagačních důvodů také pozván, hned na místě složil další hit „Létající Tvrdík, létá sem a tam“, kterého se chopila kutálka složená z očumujících letištních bezdomovců. Některé sociální demokratky si zatančily za zvuků této hymny i s panem Miroslavem Kalouskem. Tvrdík podepisoval své fotografie a i jinak sláva to byla veliká.
Stačilo pár kapek onoho lahodného kubánského moku a sociální demokraté se rozpovídali. Takže jsem se dozvěděl, jak to ve skutečnosti bylo s tím namoženým kolenem pana prezidenta Miloše Zemana. Pro pochopení se musíme vrátit retrospektivně do časů, kdy pilot Tvrdík šéfoval Českým aeroliniím a přivedl je téměř na buben.
Pan Tvrdík, jako člen strany hluboce ukotvené v době, kdy noha cválala parou, nikdy nevěřil, a nevěří dodnes, že něco co je těžší, než vzduch, může létat. Stejný názor mělo i celé širší vedení ČSSD. Proto po nástupu do ředitelského křesla pan Tvrdík rozhodl, že každý Boeing musí být před odletem přetlakován vzácným plynem heliem. Sto atmosfér se zdálo tak akorát. Pan Tvrdík dával ve fyzice dobrý pozor. Vše co dělal, mělo proto logiku. Pochopitelně letadlo při startu muselo také mávat křídly. Piloti si na to časem zvykli, po startu již letadlo jen plachtilo a oni si tak mohli odpočinout.
Dlouho to fungovalo a všichni byli spokojenosti. Až do doby, než cena helia na burze strmě vyletěla nahoru. ČSA začaly prodělávat. Ale nebyl by to šprt Tvrdík, kdyby na něco dalšího nepřišel. On opravdu ve fyzice dával pozor a tak se rozhodl nahradit helium vodíkem. Vodík byl mnohem levnější. A vše jelo opět dobře a nebýt toho maléru s prezidentem Zemanem, nikdo by si ničeho nevšimnul.
Tenkrát chtěl Zeman vládním letounem navštívit rodnou Vysočinu. Po startu a uvelebení se v křesle labužnicky vytáhl svou oblíbenou cigaretu značky Mars. Servilní Mynář přiskočil se zapalovačem v ruce a škrtl. Oba pánové nevěděli, že hyperaktivní Tvrdík tlakuje vodíkem všechna letadla. Výbuch to byl hrozný. Letoun se roztříštil na tisíce a tisíce drobných kousků. Nebýt toho, že všichni cestující měli Kalouskovy padáky, nikdo by nepřežil a čekali by nás další prezidentské volby. To bychom zase nepřežili my.
Nikomu se díky bohu téměř nic nestalo. Jen malé oděrky a boule, pár ožehnutých obličejů. Kalouskovy padáky všechny, včetně posádky, bezpečně dopravily na zem. Naštěstí v rámci úspor Kalousek dodal vládní letce verzi padáků LITE, která nebyla vybavena katapultem, jak již bylo popisováno. Fakturoval ovšem nejdražší verzi TURBO, jak později vyčmuchal Ištvan. Tušíte správně, vše dopadlo dobře, až na to Zemanovo nešťastné koleno.
Zprvu to vypadalo na teroristický útok Al Kajdy a atentát na prezidenta. Zeman proto ihned po dopadu na zem vyhlásil stanné právo a druhou akci čisté ruce.  Vyšetřováním tohoto hrůzného zločinu byl pověřen Velký Inkvizitor Ivo Ištvan.
Okamžitě měl výsledky. Nejpřekvapivějším zjištěním bylo, že Lukoil na fakturách všude místo levného vodíku uváděl drahé helium. Ale v letadle byl prokazatelně přítomen vodík. Ištvan totiž hned na místě katastrofy pomocí soupravy Malý chemik provedl analýzu a zjistil, že se opravdu jednalo o tento nebezpečný a třaskavý plyn. Byla to záhada. Nikdo nemohl rozlousknout, jak je to možné. Tvrdíkova asistentka situaci chtěla zachránit tvrzením, že se prý mohlo jednat o nějakou mutaci helia, jeho izoTOP-09, který je nestabilní. Stačil ale jeden pohrdavý pohled dalšího chemika, který byl na místě činu přítomen, inženýra chemie Kalouska a navždy zmlkla. Nepromluvila potom až do konce života. Tak pronikavý pohled to byl. Sám Tvrdík se zmohl jen na blekotání o tiskařském šotkovi nebo počítačovém viru ve fakturačním programu Lukoilu. Jako vždy jeho názory nikoho nezajímaly.
Ani Ivo Ištvan z toho nebyl příliš moudrý. Chtěl někoho stíhat, ale žádný viník nebyl po ruce. Proto se rozhodl řešit situaci jako obvykle. Nařídil zatknout premiéra země a několik ministrů. Domníval se, že šéfem vlády je stále Nečas. Někdy se mu to plete. Zavřel už tolik lidí, že v tom občas mívá chaos. Prezident Zeman se však rozlítil. Ministry ano, ale Rusnoka mu nikdo zatýkat nebude! A místo obvyklého poplácání po ramenou, tentokrát Ištvanovi uštědřil jednu za ucho. Mynář, vida pánův hněv, kopl Ištvana do kotníku a další herdu mu nadělil zákeřně zezadu. Tak byla veškerá realizace zmařena v samém zárodku. A v ten moment Zemana osvítil Duch Svatý a došlo mu, jak to bylo. Zrušil stanné právo, odvolal akci čisté ruce, všem udělil předem amnestii a na závěr objal nejbližší strom. Tímto byl zločin v ČSA vyšetřen a uzavřen. Ištvan byl náhle bez práce a kromě explozí ožehnutého Mynáře, který z šoku začal koktat a neustále mlel o tom, že mu při výbuchu shořely všechny originály bezpečnostní prověrky, se s ním na Hradě již nikdo dál nevybavoval.
Všichni tak byli na závěr spokojeni. Až na pana Ištvana. Byl prezidentem i Mynářem ponížen, ale nejvíc ho rozčílilo, že nemůže realizovat premiéra. Proto ihned po svém návratu do vlčího doupěte v Olomouci, aby si ulevil, osobně podepsal deset rozsudků smrti. Údajně se jednalo o devět žalobců z kauzy Čunek, kteří tenkrát nestáli na jeho straně. Desátou obětí měl být jakýsi Navrátil, údajně za jeho štvavé články. Musím psát rychle. Nevím, kolik času mi ještě zbývá. Lidé, bděte!