Vostrá versus policajti z Hranic
Redaktorka Šárka Vostrá je jednou z nejlepších
investigativních novinářek. Známé jsou její ostré reportáže o Okamurovi a
Schwarzenbergovi. Politiků se nebála, ale její kariéra byla ohrožena
blízkým setkáním třetího druhu. Napsala totiž reportáž o policajtech a
to ji stálo místo.
Ve své bohaté novinářské
praxi Vostrá prošla všemi bulvárními deníky. Odevšad ji po právu
vyhodili. Bylo to z toho důvodu, že často pila a pod vlivem si vymýšlela
novinářské kachny. Na tom je bulvár založen, to by až tak nevadilo.
Z posledního místa dostala padáka, protože napsala pravdu o policajtech
z Hranic na Moravě. Šéfredaktor Vostrou podezíral, že musela mít alespoň
tři promile, když něco takového zplodila. Je to paradox a je to
nespravedlivé.
Ta její reportáž se týkala incidentu, kdy opilá žena, zadržená hranickými muži zákona jim ze služebny nejen utekla, ale stačila přitom ještě vzít klíčky od auta a ze stanice odjela jejich služebním autem. Stalo se to v ten moment, kdy hraničtí honili dalšího delikventa na útěku. Ten před nimi prchal pro změnu na mopedu. Věřili byste tomu? To si sami nevymyslíte. Přesto je to pravda a ten neschopný policajt později skončil před soudem. Jenže to již bylo pro Vostrou pozdě.
Problém byl v tom, že těch zadržených bylo moc. Přesně řečeno – dva. Policajti je nedokázali spočítat, a proto je nedokázali uhlídat. Zjistil to plk. Skříčil, když si nechal vypracovat poučení z krizového vývoje v Hranicích. Místo Generální inspekce bezpečnostních sborů tak do Hranic nastoupila Česká školní inspekce. Její hloubková kontrola zjistila katastrofální stav matematických vědomostí.
Policajti poznali jen několik číslic. Jednička = pendrek. Dvojku neznali, někteří tvrdili, že je to teplem dvakrát zdeformovaný obušek. Trojka jedněm připomínala zadek, druhým prsa. Docházelo k informačním šumům. U čtverky si byli jistí ale všichni - to je přece stolička. Pětka – moc složité. Pletla se jim i šestka s devítkou. Jedna z nich je podezřelá, že si přisvojila identitu druhé nebo požila a převrátila se na záda. Sedmička některým připomínala opět zdeformovaný pendrek, jiní odmítli vypovídat, aby si nepřivodili trestní stíhání. Osmička, to je nejlehčí, to je přece sněhulák. Sněhuláka poznal každý.
Číslo nula pro policajty neexistuje. Jak může existovat něco, co znamená nic? To je přece blbost. Nula proto není. „To dá zdravý rozum,“ podpořil jejich zdůvodnění jeden známý olomoucký prokurátor. Plukovník Skříčil byl zděšen. Policajti bezpečně poznali jen tři čísla: pendrek, stoličku a sněhuláka.
Přináší to na moravských služebnách spoustu potíží a nejednoznačností. Podle služebního zákona musí být ale jen jedno vysvětlení. Pokud jsou možná dvě, nelze zahájit trestní řízení. Na otázku, kolik má člověk prstů na ruce, tak existují dvě správné odpovědi. Pendrek, pendrek, pendrek, pendrek, pendrek je správně. Ale stejně správně je i pendrek a stolička. Co s tím? Když se to nevyřeší, budou z Hranic delikventi neustále prchat, protože je nikdo nespočítá.
Na pomoc musel přispěchat známý matematik, Mgr. Karel Janeček, MBA, PhD., šéf „Nadačního fondu pro boj proti korupci“. Přestal se chvíli věnovat své velké lásce, korupci, osvěžil si řešení trojčlenky a přijel na místo činu. Vlny evoluce došplouchaly až do Olomouce.
Panu Skříčilovi vysvětlil, že když policajti bezpečně poznají jen tři číslice, je na místě použít trojkovou soustavu. Počítače používají soustavu dvojkovou, normální lidé desítkovou, Paroubkovi Marťané šestnáctkovou a hraničtí policajti budou mít tu trojkovou. Skříčil se rozplakal. Nic nechápal.
Karel Janeček proto navrhl jiné řešení. Když sněhulákovi do ruky strčíme pendrek, tak nejvyšší dosažitelné číslo činí 18. Pan Skříčil oponoval. Pokud je sněhulák zdravý a ne v invalidním důchodu, tak má přece pendrek a pendrek ruce. Potom by nejvyšší číslo bylo pendrek + pendrek + sněhulák = 10. „Ale mohlo by to být také jinak, “ pokračoval pan Skříčil. „Pendrek sněhulák pendrek dává číslo 181.“ Teď se zase rozplakal pan Janeček.
„Jardo, ty jsi již vytvořil číselnou kombinaci, složené číslo,“ pravil matematik Janeček. Pánové si totiž mezitím u třetího půllitru, metylem ředěného alkoholu, začali tykat. „To neřeš,“ pokračoval pan Janeček. Věděl, že problém je někde jinde. Jelikož policajti neuznávají nulu, nejde vytvořit ani devatenáctková soustava. V úvahu by připadala soustava osmnáctková, kde by roli nuly sehrálo číslo jedna, vlastně pendrek. Ale když by nula, byl i pendrek, jak by se říkalo obviněnému? Byla by to nula nebo pendrek? To by byl naprostý chaos. Nemluvě o tom, že některé kombinace by ani nešly při neexistenci dalších čísel vytvořit.
Byl to oříšek, na kterém ztroskotal i tento brilantní americký protikorupční matematik. Číselné řady by byly jako noty na buben. Tato úloha podle Mgr. Janečka nemá řešení. Proto vlny evoluce odšplouchaly zpět do Prahy a nechaly pana Skříčila na holičkách.
Ani pan Ivan Langer nevěděl, co s tím. Návrh, aby policajti počítali zadržené na logaritmickém pravítku, se panu Skříčilovi dvakrát nezamlouval. Nakonec řešení našel sám, zrodilo se mu přímo v hlavě. Však je to policejní ředitel celého kraje.
Vznikly tak „Skříčilovy univerzální a originální moravsko-slezské logaritmické tabulky pro policisty v činné službě“. Slovo logaritmické si vypůjčil od pana Ivana Langera, dodávají všemu vědecký punc. Ony to ani nejsou tabulky, ale jen jedna tabulka. V levém sloupci jsou arabské číslice, v pravém jsou siluety panáčků z WC. Tabulky jsou tedy dvojí. Zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Aby bylo úplně jasno. Každému číslu odpovídá potřebný počet panáčků, vlastně zadržených. Tabulka končí číslem dvacet. Víc delikventů se na služebnu stejně nevejde, ale hlavní důvod je jiný. Každý policajt má jen dvě ruce a dvě nohy a na nich celkem dvacet prstů - pendreků. Vyšší číslo, stejně jako nula neexistuje.
Práce s tabulkou je snadná, po krátkém kurzu ji zvládne i hranický policajt. Zadržení se postaví do řady, je nutné používat pouze jednostup a matematicky proškolený policajt s tabulkou v ruce hledá stejný počet panáčků v pravém sloupci jako je počet delikventů. Dojde-li ke shodě panáčků a sprostých podezřelých, policista znak z levého sloupce překreslí do protokolu. Jak prosté, Watsone. Zájem projevila i Evropská unie. Tabulky jsou totiž mezinárodní, vyzná se v nich každý policajt i mimo Českou republiku. Není je potřeba překládat do cizí řeči.
Skříčilovo řešení je geniální v tom, že policajti nemusí umět ani počítat ani psát. Stačí, když umí jen trochu kreslit. Tímto způsobem se ušetří spousta času, aby nám mohli pomáhat a chránit nás od všeho zlého. Amen.
POZN
Životopis Šárky Vostré, včetně jejího trestního rejstříku, bude publikován v nejbližším možném termínu. Pro případné zájemce o její investigativní činnost uvádím tyto odkazy:
Záhada spaní exministra Schwarzenberga vyřešena
Rozhovor s Okamurou se redaktorce Vostré vymkl z rukou
Ta její reportáž se týkala incidentu, kdy opilá žena, zadržená hranickými muži zákona jim ze služebny nejen utekla, ale stačila přitom ještě vzít klíčky od auta a ze stanice odjela jejich služebním autem. Stalo se to v ten moment, kdy hraničtí honili dalšího delikventa na útěku. Ten před nimi prchal pro změnu na mopedu. Věřili byste tomu? To si sami nevymyslíte. Přesto je to pravda a ten neschopný policajt později skončil před soudem. Jenže to již bylo pro Vostrou pozdě.
Problém byl v tom, že těch zadržených bylo moc. Přesně řečeno – dva. Policajti je nedokázali spočítat, a proto je nedokázali uhlídat. Zjistil to plk. Skříčil, když si nechal vypracovat poučení z krizového vývoje v Hranicích. Místo Generální inspekce bezpečnostních sborů tak do Hranic nastoupila Česká školní inspekce. Její hloubková kontrola zjistila katastrofální stav matematických vědomostí.
Policajti poznali jen několik číslic. Jednička = pendrek. Dvojku neznali, někteří tvrdili, že je to teplem dvakrát zdeformovaný obušek. Trojka jedněm připomínala zadek, druhým prsa. Docházelo k informačním šumům. U čtverky si byli jistí ale všichni - to je přece stolička. Pětka – moc složité. Pletla se jim i šestka s devítkou. Jedna z nich je podezřelá, že si přisvojila identitu druhé nebo požila a převrátila se na záda. Sedmička některým připomínala opět zdeformovaný pendrek, jiní odmítli vypovídat, aby si nepřivodili trestní stíhání. Osmička, to je nejlehčí, to je přece sněhulák. Sněhuláka poznal každý.
Číslo nula pro policajty neexistuje. Jak může existovat něco, co znamená nic? To je přece blbost. Nula proto není. „To dá zdravý rozum,“ podpořil jejich zdůvodnění jeden známý olomoucký prokurátor. Plukovník Skříčil byl zděšen. Policajti bezpečně poznali jen tři čísla: pendrek, stoličku a sněhuláka.
Přináší to na moravských služebnách spoustu potíží a nejednoznačností. Podle služebního zákona musí být ale jen jedno vysvětlení. Pokud jsou možná dvě, nelze zahájit trestní řízení. Na otázku, kolik má člověk prstů na ruce, tak existují dvě správné odpovědi. Pendrek, pendrek, pendrek, pendrek, pendrek je správně. Ale stejně správně je i pendrek a stolička. Co s tím? Když se to nevyřeší, budou z Hranic delikventi neustále prchat, protože je nikdo nespočítá.
Na pomoc musel přispěchat známý matematik, Mgr. Karel Janeček, MBA, PhD., šéf „Nadačního fondu pro boj proti korupci“. Přestal se chvíli věnovat své velké lásce, korupci, osvěžil si řešení trojčlenky a přijel na místo činu. Vlny evoluce došplouchaly až do Olomouce.
Panu Skříčilovi vysvětlil, že když policajti bezpečně poznají jen tři číslice, je na místě použít trojkovou soustavu. Počítače používají soustavu dvojkovou, normální lidé desítkovou, Paroubkovi Marťané šestnáctkovou a hraničtí policajti budou mít tu trojkovou. Skříčil se rozplakal. Nic nechápal.
Karel Janeček proto navrhl jiné řešení. Když sněhulákovi do ruky strčíme pendrek, tak nejvyšší dosažitelné číslo činí 18. Pan Skříčil oponoval. Pokud je sněhulák zdravý a ne v invalidním důchodu, tak má přece pendrek a pendrek ruce. Potom by nejvyšší číslo bylo pendrek + pendrek + sněhulák = 10. „Ale mohlo by to být také jinak, “ pokračoval pan Skříčil. „Pendrek sněhulák pendrek dává číslo 181.“ Teď se zase rozplakal pan Janeček.
„Jardo, ty jsi již vytvořil číselnou kombinaci, složené číslo,“ pravil matematik Janeček. Pánové si totiž mezitím u třetího půllitru, metylem ředěného alkoholu, začali tykat. „To neřeš,“ pokračoval pan Janeček. Věděl, že problém je někde jinde. Jelikož policajti neuznávají nulu, nejde vytvořit ani devatenáctková soustava. V úvahu by připadala soustava osmnáctková, kde by roli nuly sehrálo číslo jedna, vlastně pendrek. Ale když by nula, byl i pendrek, jak by se říkalo obviněnému? Byla by to nula nebo pendrek? To by byl naprostý chaos. Nemluvě o tom, že některé kombinace by ani nešly při neexistenci dalších čísel vytvořit.
Byl to oříšek, na kterém ztroskotal i tento brilantní americký protikorupční matematik. Číselné řady by byly jako noty na buben. Tato úloha podle Mgr. Janečka nemá řešení. Proto vlny evoluce odšplouchaly zpět do Prahy a nechaly pana Skříčila na holičkách.
Ani pan Ivan Langer nevěděl, co s tím. Návrh, aby policajti počítali zadržené na logaritmickém pravítku, se panu Skříčilovi dvakrát nezamlouval. Nakonec řešení našel sám, zrodilo se mu přímo v hlavě. Však je to policejní ředitel celého kraje.
Vznikly tak „Skříčilovy univerzální a originální moravsko-slezské logaritmické tabulky pro policisty v činné službě“. Slovo logaritmické si vypůjčil od pana Ivana Langera, dodávají všemu vědecký punc. Ony to ani nejsou tabulky, ale jen jedna tabulka. V levém sloupci jsou arabské číslice, v pravém jsou siluety panáčků z WC. Tabulky jsou tedy dvojí. Zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Aby bylo úplně jasno. Každému číslu odpovídá potřebný počet panáčků, vlastně zadržených. Tabulka končí číslem dvacet. Víc delikventů se na služebnu stejně nevejde, ale hlavní důvod je jiný. Každý policajt má jen dvě ruce a dvě nohy a na nich celkem dvacet prstů - pendreků. Vyšší číslo, stejně jako nula neexistuje.
Práce s tabulkou je snadná, po krátkém kurzu ji zvládne i hranický policajt. Zadržení se postaví do řady, je nutné používat pouze jednostup a matematicky proškolený policajt s tabulkou v ruce hledá stejný počet panáčků v pravém sloupci jako je počet delikventů. Dojde-li ke shodě panáčků a sprostých podezřelých, policista znak z levého sloupce překreslí do protokolu. Jak prosté, Watsone. Zájem projevila i Evropská unie. Tabulky jsou totiž mezinárodní, vyzná se v nich každý policajt i mimo Českou republiku. Není je potřeba překládat do cizí řeči.
Skříčilovo řešení je geniální v tom, že policajti nemusí umět ani počítat ani psát. Stačí, když umí jen trochu kreslit. Tímto způsobem se ušetří spousta času, aby nám mohli pomáhat a chránit nás od všeho zlého. Amen.
POZN
Životopis Šárky Vostré, včetně jejího trestního rejstříku, bude publikován v nejbližším možném termínu. Pro případné zájemce o její investigativní činnost uvádím tyto odkazy:
Záhada spaní exministra Schwarzenberga vyřešena
Rozhovor s Okamurou se redaktorce Vostré vymkl z rukou
Žádné komentáře:
Okomentovat