Než mě Okamurovi fanoušci roznesou na kopytech, chtěl bych jen říct, že pan Okamura je celkem sympatický člověk, kterému nikdo neupírá jeho charizma, výřečnost, optimismus. Exotickým zjevem se liší od některých švejkovských tatíčkovských politiků. Je extrémně komunikativní. Má tedy všechny vlastnosti, které musí mít správný populista. Ne nadarmo ho novináři před jeho vstupem do politiky titulovali přezdívkou „mluvící hlava“. Ať se ho zeptáte na cokoliv, vždy skončí u přímé demokracie a všelidového referenda bez výjimky. Předchozí tři věty jsem uvedl, abych pana Okamuru zase moc nepřechválil. I jeho odpůrci si chtějí přijít na své. Každý článek by měl být vyvážený. Vzorem nám budiž zpravodajství České televize. Proto i já budu stejně vyvážený jako ČT.
To, co možná funguje ve Švýcarsku, nebude a nemůže fungovat v Česku. Ono to nefunguje totiž ani v jiné zemi. Kdyby ano, tak by pan Okamura neomílal jen ono Švýcarsko, ale argumentoval by i dalšími státy jako Utopie, Tramtárie, apod. Zatím jsem od něj nic jiného neslyšel. A pokud to opravdu ve Švýcarsku funguje, tvrdí to hlavně pan Okamura, nelze to přenést k nám. Ta země má úplně jinou historii, úplně jiné tradice, úplně jinou kulturu a hlavně jinou morálku. Švýcarsko je jiné i než ostatní standardní západní státy.
Kdyby to bylo tak úžasné a tak jednoduché, v celém euro-atlantickém demokratickém světě by to bylo dávno zavedeno. Není tomu tak. Za stovky let, kdy přízní osudu tyto země žily v demokratických systémech, nepřišel nikdo na nic lepšího, než je standardní demokracie. Kromě komunistů a fašistů. Myšleno pochopitelně ironicky.
Připadá mi to jako oblíbená třetí cesta. Češi si v tom libují, třeba „socialismus s lidskou tváří“ je tomu zářným příkladem. Nikdo ho neměl, jen my. Jelikož jsem elektrotechnik, mohu uvést i technický příklad „české cesty“ z pravěku počítačů za socialismu. Celý svět kráčel trasou, kterou již dříve vyšlapaly miliony asijských nohou. Jen socialistické Československo na truc dělalo vše po svém. Konektory byly jiné, sběrnice byly jiné, systémy byly jiné. Nic nebylo kompatibilní se západem. Ale bylo to naše. Vlastně ani nebylo, protože nejen že to bylo jiné, ono to ani nešlo sehnat. Když to nešlo sehnat, nikdo nemohl přijít na to, že je to jiné než západní standard. Úplný dialektický materialismus.
A že někde (Úsvit uvádí např. Kalifornii) občas mají nějaké referendum, také není pořádný argument. Nevím o žádném státě (rád se nechám poučit), Švýcarsko nechme Švýcarskem, kde by bylo zavedeno referendum v tak velkém rozsahu, jak si přeje Úsvit. Takové „konečné řešení“ referenda nemají nikde.
Z přímé volby prezidenta jsme se dosud pořádně nevzpamatovali. I pan Okamura dodnes možná přepočítává své volební hlasy a třídí je na platné a neplatné. Možná pro vysněné Okamurovo referendum bude potřeba hlasy notářsky ověřit. Lobby notářů si mne ruce. Nebudou-li podpisy ověřovány, mnou si ruce kmotři, kteří si hlasy lidí koupí. I padělatelé podpisů se již těší. Třeba až pan Okamura hlasy z prezidentské volby dopočítá, přijde s další třetí cestou. Ani notář, ani nenotář. On má na všechno odpověď. Něco vymyslí. Nechejme se překvapit. Jeho příznivci mu již dnes doslova visí na rtech. A bude to neotřelé. A bude to zase naše, tak nějak po česku. S jedinou jistotou – pořádně fungovat nebude ani toto.
Hnutí Úsvit je politicky bisexuální. Ani homo, ani hetero. Dá (hlasy v Parlamentu) každému, ať je zleva nebo zprava. Jen když je podpoří v zavedení referenda. Možná by to šlo pojmenovat i ostřeji – politickou prostitucí. Úsvit se k tomu alespoň veřejně hlásí. Některé nejmenované strany to provozují pokoutně celé roky, role kuplířů u nich hrají kmotři.
Můj dojem je tedy takový, že pan Okamura nabízí na svých předváděcích akcích lákavé švýcarské hrnce. Zabalené v atraktivním barevném obalu. V těch hrncích se vařila a bude dál vařit výborná předvolební a volební bramboračka. Hrnce to jsou švýcarské, samy vaří, samy pečou, samy se umyjí, samy zalezou do police. A navíc nespotřebují žádnou energii. O nic se nemusíte starat. Stačí jen volit Úsvit a přijde Spasitel Okamura a způsobí kouzlo. Vše bude zalité životadárným úsvitem. V referendu odvolaní zkorumpovaní politici se dají na charitu, kmotři vstoupí do Skauta.
Problém může nastat, když zjistíte, že se vám hrnce nelíbí, že nefungují, jak bylo slibováno a budete je chtít reklamovat. Nebude u koho. Romové mezitím vystěhují pana Okamuru i s jeho voliči do jeho vlastního státu (jistěže referendovského) nebo tam odkud přišel. Rozhodnou o tom totiž ve všelidovém referendu bez výjimky.  Udělají to z pudu sebezáchovy. Z obavy, že příště pan Okamura navrhne demokracii otrokářskou. Bude argumentovat antickým Řeckem i Římem. Tam to přece také fungovalo. A jak. Ten Řím se mi líbí víc. Mám ho rád. A navíc již máme i prvního císaře, Caesara, který vznikl jako produkt nedomyšleného všelidového referenda. Ave Zeman!
Ten populismus je opravdu silně nakažlivý. Přímo toxický. Jen si představte ten slastný pocit rozhodovat ve všelidovém referendu o odvolání Caesara Zemana. To by, nyní už většině národa, „systém Okamura“ přišel velmi vhod. Nemá ten Tomio nakonec pravdu?