Logo budoucího vítěze voleb

1. 1. 2014 vznikla nová politická strana

Nebyla založena U Kaštanu, ale pod rozkvetlou japonskou sakurou v Praze Břevnově. Jak již plyne z jejího názvu „Der Sturm und Paběda“, jedná se o demokratické hnutí, široce rozkročené zprava doleva. Tak široce, že již nikde nezbyl žádný volný prostor.

Tato národní fronta je určena opravdu pro každého. Konečně dojte ke kolektivizaci všech roztříštěných politických subjektů. A bude to pro blaho nás občanů. Na dobu, kdy zemi vládly slabé koalice, budeme vzpomínat jako na zlou noční můru.

Toto nové hnutí používá zkratku DSUP – FF, což znamená „Der Sturm Und Paběda – Fšechno Fšem“. Jak vidět, hnutí je mezinárodní, ale současně navazuje na tradici Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, je tedy i české. Krédem vzpomínané strany byla zásada: Řekněte, co vám nabízí politická konkurence a my slíbíme víc. Zní to rozumně a je to logické. Proto jsme tento princip plně převzali tak, jak nám to doporučil pan Tvrdík z ČSSD, který nám s programem pomáhal.

Do této jedné věty je zhuštěn veškerý program DSUP - FF. Víc ani není potřeba, protože je tam opravdu fšechno. Tři Okamurovy věty, které mele stále dokola, jsou proti tomu pokleslým románem. I kdyby politická konkurence přišla s úplně něčím novým a neotřelým, má smůlu. My vždy slíbíme z principu víc. Tomu nejde čelit. Politolog a bakalář Kydal z institutu CEVRO našemu hnutí ve volbách předpověděl úspěch začínající minimálně na 99 procentech.

Člena strany DSUP - FF na veřejnosti poznáte snadno již z dálky. Vždy je široce rozkročen. Když se přiblížíte blíž, zjistíte, že na klopě hrdě nosí náš odznak. Vždy má při sobě průkazku s evidenčním číslem, tzv. pinem člena. Je doporučováno průkazku i PIN držet odděleně. Takto lze spolehlivě rozlišit pravého dsupáka od falešného. I takoví vetřelci se snažili do naší strany infiltrovat, protože čichali koryta. Demokratičtí komisaři se s tím ale dokázali rázně vypořádat, aby byl klid na poctivou práci.

Dalším poznávacím znakem, s ohledem na ono široké rozkročení je, že pravověrný dsupák nikdy neopustí domov bez pořádného suspenzoru. Žel, tato ochrana se ukázala v praxi nedostatečnou. Proto pan Tvrdík přišel s dalším užitečným nápadem. Ty mu nikdy nechyběly. Je to tzv. Tvrdíkův pás politické cudnosti. Velmi levně vyráběný v Číně z nerez oceli.

Nejenže chrání před fyzickým útokem, ale je účinnější než jakýkoliv kodex cti člena strany. Ke každému pásu existuje totiž sedm originálních klíčů. Jeden vlastní předseda, tj. má osoba, další klíče vlastní šest místopředsedů. Tímto je jednoduše a prakticky zabráněno tzv. politickému turismu nebo chcete-li přeběhlictví. Žádné směnky, smlouvy, sliby, podpisy, atd. Stačí sedm klíčů. Možnost selhání politika či korupce je tak sedmkráte snížena. Díky pane Tvrdíku. Je to jen dočasné opatření. Až vyhrajeme volby, nebude kam utíkat a mimo mnoho dalšího zrušíme i tyto Tvrdíkovy pásy cudnosti.

Důležitým tmelem stranické příslušnosti je i vlastní oslovení mezi členy strany. Jelikož slova soudruh, přítel, bratr, soukmenovec jsou již registrována, zvolilo naše hnutí oslovení „kmotr“, u žen mazlivě „kmotřička“. Pohoršovat se nad tím je zbytečné. Registrovaný kmotr je pod neustálým dohledem a snadno řiditelný. Díky legalizaci a očištění tohoto slova je tak naše financování zcela transparentní.

Myslíme i na budoucnost. Nezletilí kmotři jsou polovojensky organizováni v odnoži DSUP - FF, ve sdružení Mladí kmotři, které slouží jako inkubátor stranických kádrů. Pro ty nejlepší z nich byla založena VŠMK (Vysoká Škola Mladých Kmotrů) v Plzni. Po tříměsíčním intenzivním studiu smí každý absolvent používat titul KMTr.

Strana je demokraticky otevřená opravdu všem. Členy se staly i takové celebrity jako je batole Čenda nebo ještě populárnější důchodce Karl. Starší lidé jsou často podceňováni. To se jim u nás nestane. Mají přece spoustu životních zkušeností. Např. při soustředění krajských gauleiterů ve vojenském prostoru Libavá (kursy politického teambuildingu) byl Karl nejlepším při střelbě z pancéřové pěsti na pohyblivý cíl. Těžko říct, čím to. Buď to již někdy dělal nebo to má v genech.

Vraťme se k názvu strany Der Sturm Und Paběda – Fšechno Fšem (DSUP - FF). Slova mají nesmírnou sílu. Při lanaření nových členů z ostatních politických stran zkratka FF (Fšechno Fšem) působila přímo jako feromon. Pravdoláskařům připomínala staré zlaté časy, kdy OF (Občanské Fórum) bylo na vrcholu. Strany, jako Bobošíkovci, SPOZ či Svobodní zkratku špatně pochopily. Vysvětlovaly si ji svérázně a po svém jako Furt F pr…., takže jim změna partaje přišla naprosto přirozená, nečekaly nic nového, co by je zneklidňovalo.

Stát se členem naší (mojí) strany je snadné. Žádná kritéria nejsou. Bereme opravdu fšechny. Jakmile podepíšete vázací dokument, je vám přidělen řídící důstojník a nasazen Tvrdíkův pás politické cudnosti. A máte to na furt. Vstupní poplatek je nulový a i RPSN (roční procentní sazba nákladů) je příznivá. Stranické poplatky jsou citlivě nastaveny podle sociální situace. Aby si nikdo nestěžoval, je fšem zabaven fšechen majetek. Je to přísně demokratické. Nikdo potom nemůže tvrdit, že bohatý člověk je na tom ve straně lépe, než ten chudší.

Každý člen strany má jen jeden úkol a tím je absolvovat krátké, ale intenzivní školení. Politická školení dsupáků byla s ohledem na masový nábor členů z konspiračních bytů přesunuta do konspiračních paneláků. Zde, pod dozorem zkušených instruktorů proděláte základní výcvik. Je to docela jednoduché, žádné obavy.  Trénuje se vložení volebního lístku strany DSUP – FF do obálky a vhození této do volební urny. Stokrát, tisíckrát. Stále dokola. Musí se vám to dostat pod kůži. Po školení to většinou zvládne i absolvent základní školy. I Karl se to konečně naučil.

Každý si položí otázku, proč by měl volit zrovna DSUP – FF. Odpověď je nasnadě. Ostatní, rádoby demokratické strany, vás každé čtyři roky obtěžují a nutí jít k volbám. To vám u nás vůbec nehrozí. Garantujeme, že když budete volit naši stranu, budete volit naposledy. K tomu všemu si jako bonus připočtěte náš atraktivní volební program – Fšechno Fšem. Jelikož zrušíme úplně fšechno, je logické, že budou zrušeny i ty věci, které vás dnes bolí a rozčilují. Která jiná strana vám to může nabídnout? Přemýšlejte. DSUP - FF je tu pro vás.  Myslíme to upřímně i poctivě. DSUP - FF zdar.

Šokující odhalení. Víme, proč padla Nečasova vláda

 

U policie pracuje spousta zvídavých lidí. Mají skvělé nápady, někteří z nich jsou úplní policejní Edisoni. Občas se ale přihodí, že i ten nejgeniálnější vynález, který měl sloužit lidstvu, je zneužit proti němu. A tak to bylo i s pádem Nečasovy vlády.

Přitom vše začalo úplně nenápadně. Policejní génius Kubice měl již řadu let neotřelý nápad. Z dob, kdy taxikařil, si uvědomoval důležitost spojení. Myslím rádiového spojení. Bez spojení není velení a bez spojení není rito. Byl to jen nápad, který si hýčkal, v duchu se k němu vracel a neustále ho vylepšoval. To řešení bylo tak nekonvenční, že i sám Kubice věděl, že předběhl dobu. Tušil, že společnost na to není připravena.

A tak musel čekat na svou příležitost. Dočkal se, až se stal ministrem vnitra. Ale i to bylo málo. Muselo dojít k další dějinné události. A tou bylo, když nejlepší ministr financí Evropy seškrtal rozpočet policie. Najednou nebylo na benzín do služebních aut, policajti se místo teplé vody museli osvěžovat vodou studenou. Nebylo na počítače, mobily ani vysílačky. Nastal čas Kubiců.

Posledním kaménkem do naší pochmurné mozaiky bylo jmenování paní Peake na osm dní do pozice ministryně obrany. Vše najednou Kubicemu hrálo do ruky. První věcí, kterou udělal, bylo, že Ministerstvo vnitra si od Ministerstva obrany zakoupilo 1000 funkčních sovětských elektronkových radiostanic MIR 1968. Cena 49,90 Kč za kus byla více než příznivá. Jedinou nectností těchto přístrojů bylo, že neměly mikrofon a sloužily pouze pro telegrafický provoz s využitím Morseho abecedy.

Ale to bylo součástí Kubiceho starého plánu. Hitler popsal, co udělá s Evropou v knize Mein Kampf. Kubice popsal, co udělá s Českem v tzv. Kubiceho zprávě. Je pouze chybou Ivana Langera a lidovce Severy, že nevynesli zrovna tuto nejcitlivější pasáž.

Součástí oné čtivé publikace bylo i technické řešení komunikace policejních orgánů. Kubice, v duchu své zprávy, navrhl geniální a přitom jednoduché řešení. Policie začne při svém provozu používat Morseho abecedu. Aby byla ztížena možnost odposlechu, Kubice tuto zastaralou abecedu inovoval. Jak je známo, morseovka používá pro vysílání pouze tečku a čárku. Tečka je krátký signál, čárka je dlouhý. Kombinací těchto znaků je vytvořeno každé písmeno.

Kubice tuto abecedu rozšířil o středník (;). Je to logické, jednoduché a geniální. Tečka (.) je moc krátká, čárka (-) moc dlouhá. Něco tomu chybělo. A to byl ten Kubiceho středník (;). Díky třetímu znaku se lépe dařilo slovní košatost policejních protokolů převádět do elektronické podoby a i počet kombinací byl tak závratný, že se rovnal šifrovacímu stroji Enigma z druhé světové války.

Systém umožňoval i rozšiřování do budoucna. Pro komunikaci mezi ministerstvem vnitra a policejním prezidiem se uvažovalo pro zvýšení bezpečnosti o zavedení čtvrtého znaku, tzv. Kubiceho vykřičníku (!). Pravda je, že i za tímto vynálezem bylo nejen množství poctivé dřiny, ale i jistá policejní řevnivost. Pan Kubice trochu záviděl moravskému policejnímu vynálezci plk. Skříčilovi. Díky „Skříčilovým univerzálním a originálním moravsko-slezským logaritmickým tabulkám pro policisty v činné službě“ se policajti z Hranic na Moravě konečně naučili počítat do dvou, ale to bylo úplné nic proti Kubiceho středníku.

Když se expremiér Nečas od zneklidnělých kmotrů dozvěděl o podezřelém přesunu tak nebezpečných přístrojů z obrany na vnitro, okamžitě Peake odvolal. Bohužel, pro demokracii bylo již pozdě. Obchod byl uzavřen.   

Ty ruské vysílačky a vylepšená morseovka byly jen dílky v Kubiceho celkovém plánu. Tím hlavním pilířem reformy policie měly být úderné operační jednotky (ÚOJ). Jednotky nezávislé nejen na politicích a zdravém rozumu, ale i na přírodních zákonech. Zde se Kubice nechal inspirovat největším vojevůdcem všech dob. Nebyl to napoleonský Vít Bárta, nýbrž Alexandr Veliký. Alexandr Veliký s vynálezem svého otce, falangou, dobyl celý tehdy známý svět. Kubice se svým druhým vynálezem, „pentakubou“, se chystal dobýt celou Českou republiku. Cílem měla být totální bezpečnost. Dítě (nejspíš z Klokánku) mělo dle Kubiceho snu projít celou republiku, od Zlína až po Šumavu s vládním dluhopisem v ruce, aniž by bylo okradeno.

Zde je na místě popsat organizaci pentakuby, tohoto stroje na smrt veškeré zločinnosti. Pentakuba se skládala z pěti mužů. Všichni prošli speciálním výběrem. Jejich IQ muselo být vyšší než 75, což byl velký problém. Kubice byl ale nesmlouvavý, a tak se nakonec pár takových našlo. V čele pentakuby běžel policajt – velitel. Ten byl mozkem celé skupiny. Určoval, koho budou dělat a koho ne a kudy půjdou. Mimo praporku, kterým výstražně mával, byl vybaven i silnou lupou, aby hlídka neztratila stopu.   

Za velitelem, v sevřeném šiku, kráčeli tři policajti. Ten prostřední, policajt – zpravodajec, měl na zádech to nejcennější, sovětskou radiostanici MIR 1968, váha 23 kg. Prutovou anténu měl upevněnu na speciální, kovové a izolované helmě integrované se sluchátky. Signál z vysílačky byl tak silný, že při testech docházelo ke grilování mozku policisty. Proto kovová přilba jako stínění. Muž po jeho levici nesl batůžek s automobilovým akumulátorem vymontovaným ze služebního auta, kterým byla vysílačka napájena. Kalousek nedal peníze na benzín, a tak se auta využila alespoň takto. Policajt po pravici zpravodajce v rukách třímal místo telegrafního klíče tzv. Kubiceho jiskřiště, které Kubice popsal ve své odborné stati, již citované Kubiceho zprávě.

Pod pojmem jiskřiště nehledejte nic přísně technického. V podstatě se jednalo o dva holé, neizolované dráty. Kubicemu to poradili zloději aut. Proto musel mít policajt klíčař nasazeny ochranné gumové rukavice. Dotykem drátů docházelo k výboji, kterým byl modulován radiový signál (tzv. AM modulace).  Pokud by na hlídku zaútočil delikvent z chodníku, byl by paralyzován elektrickým výbojem z Kubiceho jiskřiště. Využití tedy bylo dvojí a klíčařova pozice tak byla vždy vpravo. I do takových detailů se šlo.

Pentakubu uzavíral pátý policajt. Ten šel za hlídkou vzadu. Jeho úkol byl jediný. Chránit muže před čorkaři, kteří by mohli batůžky či radiostanici zezadu vykrást. Taková funkční ruská elektronka má na černém trhu nesmírnou hodnotu. Znalci jsou za ni schopni utratit astronomické sumy a mohlo by se stát, že zkušený lapka by radiostanici za pochodu hlídky úplně rozebral, aniž by si toho policajti všimli.

Úderné jednotky pentakuby byly naprosto soběstačné. Stejně jako atomové ponorky byly schopny operovat několik měsíců, aniž by se policajti vynořili. Jak toho bylo dosaženo? Klíčař, který nesl jen jiskřiště, totiž plnil i funkci provianťáka. Zde se Kubice inspiroval starými českými filmy o partyzánech. Tam to vypadalo tak, že do hor (nejlépe ve sněhové vánici) stoupal oddíl partyzánů o síle asi sta mužů. A ten poslední měl vždy na zádech malý batůžek, ve kterém byly zásoby pro všechny ostatní.

Když to jde ve filmu, tak to bude pravda, uvažoval správně Kubice. Proto klíčař – provianťák měl na zádech přesně stejný batůžek. Co v něm bylo ve filmech, nikdo neví. Co v něm měli Kubiceho muži ovšem známe. Byly to pruhy sušeného masa, chléb knekenbroad (ze starých zásob Veřejné bezpečnosti) a energetické nápoje (dar sponzora). Na vodu prostor nezbyl. V zimě posloužil sníh, v létě ranní rosa, případně si hlídka pití vyžebrala.

Pentakuba byla i energeticky soběstačná. Dobíjení akumulátoru za pochodu gumovým pendrekem se příliš neosvědčilo. Jenže Kubice byl ve škole pozorným žákem, a tak si z hodin fyziky pamatoval, že třením ebonitového pendreku o liščí ocas vzniká elektrická energie. To již fungovalo. Proto každá úderná jednotka pentakuba disponovala alespoň jedním ebonitovým pendrekem. Lišku si ale museli Kubiceho muži vždy v terénu chytit sami.

Díky takové výbavě byla pentakuba úplně samostatná a připravená na dlouhé mise. Když hlídky vyrazily do akce, nešlo je již nijak zastavit či odvolat, protože radiostanice MIR 1968 nefungovaly, ani když byly nové. Muselo se tedy čekat „až jak to dopadne“, přesně tak, jak to česká policie umí.

Výsledky byly pro demokracii naprosto fatální. Všech sto Kubiceho pentakub (to máme celkem 500 ostrých policajtů) špatně pochopilo rozkaz. Rozkaz byl přitom jasný. Krycí název cvičení zněl: „Jde se na Vláďu“. Dodnes není jasné, zda se šlo na Vláďu Špidlu nebo na Vláďu Železného. Díky informačnímu šumu to policajti pochopili tak, že se jde na vládu.

Dál to všichni již znáte. Zatčení Nagyové, tří exposlanců a lidí z Vojenského zpravodajství, pád vlády, předčasné volby, atd. A to vše kvůli huhlání řídícího důstojníka. Pochopitelně dodnes se neví, zda to bylo jen tím huhláním nebo zda se jednalo o akci zpravodajských služeb. Nepodařilo se totiž ani zjistit, kdo tím řídícím důstojníkem byl a jestli opravdu huhlal.

Zveřejněním těchto šokujících informací budou jednou provždy rehabilitováni nejen olomoučtí prokurátoři, ale i pan Šlachta. To ne oni. To Kubice a jeho zpackané cvičení z řetězu puštěných skupin pentakuba. Opravdu to byla jen zpackaná akce? U všech zlomových událostí v historii se vždy vyrojí spousta konspiračních teorií. S jednou z nich přišla i známá investigativní reportérka Šárka Vostrá. Ta zjistila, že pár týdnů před tím nešťastným 13. 6. 2013 na Kubiceho ministerstvo vnitra přišla velká zásilka videokazet a cédéček. Všechny filmy se týkaly generála Pinocheta a chilské junty… A zálibu pana exministra inspirovat se ve starých filmech všichni známe…

ODS + TOP 009 = sňatky z rozumu

Novomanželům to sluší. Svědek vzadu je dojatý

Jeden takhle jel na sáních, do nosu ho cvrnkly tři oříšky a byla z toho pohádka. Druhý takhle jel autem, slyšel zprávy v rádiu a byla z toho politická opereta. V hlavní roli zdánlivě bohaté nevěsty vystupuje politický princ Jiří. Půlku TOP 009 Jiřímu neslíbil král, ale přímo samo kníže. V roli vdavekchtivého ženicha vystupuje další princ Miroslav. Fraška může začít.

Co na tom, že jsou oba stejného pohlaví. Je to moderní pohádka, vlastně moderní telenovela. A v moderní pohádce, stejně jako v české politice, jsou věci nenormální brány jako normální. Jestli tento sňatek z rozumu nerozrýpou nepřejícníci z koalice, tak všechno dobře dopadne. Z řad závistivců již zazněly řeči, že to nebylo z čisté lásky, že se prý nevěsta vdávat musela. Ale to budou jen sprosté pomluvy. Lidé jsou zlí. Ženich s nevěstou, TOP 009 s restartovanou ODS, budou spolu v Evropském parlamentu šťastně a spokojeně žít až do své politické smrti. Náklady v Štrasburku a Bruselu budou platit s-Kartou, kterou zamilovaným novomanželům společně věnovali svědci J. Drábek a V. Šiška. Ten druhý na svatební fotografii chybí, hned po obřadu byl převezen zpět do vazby.

Nejvíc na tom vydělá prostý lid. Konečně si v zemi krále Miroslava budeme moci dupnout a svobodně zazpívat z plna hrdla. Třeba populární lidovku Vlastíkovců: „Dobrý den, radare, já ti tleskám.“ Budeme se všichni mít jak na zámku. Nikdo nebude sprostě mluvit, lidé se nebudou mezi sebou fackovat, nikdo nebude opilý volat do televize. Kromě televizních moderátorů si oddechnou nejvíc policajti. Nikdo je už nebude svlékat z uniforem. Zvednou se i počty zájemců o toto čestné povolání. Kdo by dnes chtěl u policie dělat? Jen blázen. Ráno jdete do služby ve vyžehlené uniformě, v plné polní a s naleštěným pendrekem, odpoledne se vrátíte jako nezaměstnaný v podvlékačkách. A tomu všemu bude konec. Ať to trvá věčně Já už se tak těším.

Tak si asi splynutí či spolupráci dvou pravicových stran pan Fiala z ODS nepředstavoval. Tento článek je opravdu reakcí na zprávu, kterou jsem dnes zaslechl v autě z rádia. Jiří Pospíšil prý hodlá v květnových volbách do Evropského parlamentu kandidovat za TOP 009. Kníže ani Pospíšil tuto možnost nevyloučili. Celkem mě ta zpráva pobavila. Uražený princ Jiří „vykroužkovaný“ na posledním sletu v Olomouci svou situaci neustál. Ponížené ego bylo silnější, než rozum i politický instinkt.

Ono by to nebylo až tak vtipné, kdyby tomuto pravicovému incestu či spíše kanibalismu nepředcházelo mediální mlžení. Pospíšil se napřed durdil a dušoval, že s TOP 009 vůbec ne. Paní Heda nebo paní Lenka asi dospěly k opačnému názoru... I v TOP 009 v ten čas zaznívaly rozumné hlasy, že s Pospíšilem by to žádná výhra nebyla. Schwarzenberg i Kalousek angažmá Jiřího popírali. To byla první etapa: s Pospíšilem nikdy.

Jak je vidět, nyní jsme ve druhém stádiu: možná, není to vyloučeno. Potom nastoupí stádium třetí: hurá do Evropy, do Evropského parlamentu. Pokud ovšem voliči neřeknou STOP. S tím asi političtí pleticháři a přeběhlíci nepočítají. Volič je v jejich očích idiot, budu-li parafrázovat slova našeho ženicha Kalouska. Nad tím vším zůstává zdravý rozum stát. Jsem zvědavý, pokud tedy skutečně dojde k Pospíšilově kandidatuře, kdo ho bude volit? Ódéesáci, kteří ho již nechtěli? Nebo topkaři, kteří ho předem odmítali?

Levice a populisté nemusí dělat vůbec nic. Jim stačí jen nečinně a pobaveně přihlížet. Ona se takzvaná pravice zlikviduje sama mezi sebou. A bude vůbec škoda takové „pravice“? Uvolněné místo po těchto reliktech minulosti by stoprocentně zabrala jiná nebo nová pravicová strana. Poptávka je, chybí jen zajímavá nabídka.

To vše má pouze jeden pozitivní moment. ODS se pomalu začíná čistit od starých struktur. I proti vůli či přání Fialy. Pokud ještě z ODS odejdou lidé jako Langer, Knobloch, Kuba, Blažek, Benda, Stanjura, Černochová, Němcová a další, potom, možná, nastane skutečný restart. Jenže k tomu asi nedojde, protože toto nebylo spontánní čištění ODS, ale reakce uraženého Jiříčka. Čili nic systémového.