Smutný příběh Vlasty Parkanové

Paní Parkanová, trestně stíhaná, si za svůj úděl může z velké části sama. Je jen důkazem toho, jací lidé v Česku dělají vrcholovou politiku. Mimo vyložených gaunerů i lidé naivní. Já si myslím, že ona spadá právě do té druhé kategorie. Vidím ji jako oběť její naivity a touhy „dělat funkci“, na kterou neměla. Lákadlo trafiky je zřejmě neodolatelné.

Paní Parkanová, exministryně obrany, je obviněna ze dvou trestných činů a hrozí jí až deset let vězení. Podle policie byl nákup vojenských letadel CASA za více než 3,5 miliardy korun předražený o částku 658 milionů korun. A právě tuto škodu ji žaloba lidově řečeno přišila.

O nákupu letadel CASA rozhodla Topolánkova vláda v roce 2009. Od samého začátku to nejen odborníci, ale i média silně kritizovala. Jak později vyplynulo, za celým obchodem stál silný tlak vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Tito „odborníci“ vše protlačili i přes odpor některých armádních představitelů. A i když českou armádu považuji za stejně kompetentní jako českou policii, v tomto měli generálové pravdu. Máslo a trestní stíhání tak má na hlavě ministerstvo obrany.

Paní Parkanová vypadala spíš jako bílý kůň Kalouska. Vzpomínáte na jeho vášnivé projevy v Parlamentu, kdy mu hysterií přeskakoval jeho podmanivý a sametový baryton? Neustále si bral slovo a nebylo snad jediného mikrofonu, který by vztekle nepoprskal. Působilo to dojmem, že Kalousek nehájí Parkanovou, ale Kalouska. Vše marné. Stíhání Parkanové dál pokračuje.

Kalouskovo působení na ministerstvu obrany celou dobu doprovázely skandály. A nemyslím jen jeho slavné, ale nefunkční padáky. Těch podezřelých zakázek byla celá řada. Vyvrcholením byla sebevražda/nešťastná náhoda/vražda obchodníka se zbraněmi. Tento expert na skok do dálky z loveckého posedu vše přežil, jen „ztratil“ paměť.

Po pravdě řečeno, Kalouskovi se nikdy nic neprokázalo. Ovšem to znamená pouze jedno. Že se nic neprokázalo, neznamená to, že v tom podezřelý neměl prsty. Čin se stal, jen to nešlo dokázat. Takže jedinou mediálně známou obětí vojenských zakázek je zatím ta nešťastná paní Parkanová, která k tomu přišla jako slepý k houslím. Působí to dojmem, že právě takového zmateného člověka, který problematice nerozuměl, bylo potřeba do funkce instalovat. Za drátky ve skutečnosti tahali náměstci. To ale Parkanovou neomlouvá. Takto by se dokázal vykroutit každý, někam nastrčený člověk.

Vlasta Parkanová loni na svém webu zveřejnila záznamy výpovědí svědků i obviněných v oné kauze a zadělala si na další problém. Od vazby ji dělil jen krůček, naštěstí dostala pouze pokutu od Úřadu na ochranu osobních údajů. Píši naštěstí, protože v této Banánové, prokurátorsko-policejní republice, mohla skončit jako MUDr. Rath.

Nemusím snad připomínat rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že byla porušena Rathova základní práva neustálým prodlužováním vazby. Netvrdím, že je nevinný, ale takto se to dělat nemůže a nesmí páni prokurátoři. Po kolikáté již je musel nějaký soud klepnout přes prsty? Nebýt soudů, tak nás tu zaživa sežerou, respektive zašijí, až zčernáte. Jak v kauze Rath, tak v kauze Nagyová by zodpovědní státní zástupci měli za svá nezákonná rozhodnutí nést následky.

Nejde jen o zneužívání pravomocí ze strany prokurátorů a priori. Zajímavé je, jak se různě měří sociálním demokratům, ódéesákům a  kalouskovcům. Je to takové „nevyvážené“, jako od pana Moravce.

Zkusme se ale na celou záležitost podívat z té humornější stránky. V roce 2007 nám paní Parkanová společně s Janem Vyčítalem zazpívali krásnou americkou častušku „Dobrý den, radare, já ti tleskám.“ Hit na oslavu amerického radaru.  Údajně chtěla "… odlehčit tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o radaru provázela. A také chtěla věnovat panu prezidentu Bushovi netradiční dárek," děla tehdejší ministryně. A povedlo se. Bush byl nejspíš KO. Slova „Dobrý den radare, prostě welcome“ jsou něco jako národní stříbro. Ten originál byl poplatný své době, ale ne až tak pitomý.

Nelekejte se proto obrázku Vlasty Parkanové v Gagarinově skafandru. Tento článek nepojednává o výročí kosmonautiky. Prostě welcome. Paní Parkanová se podle fotografie chystá nejspíš k odletu na Měsíc, možná i přímo na Mars a trénuje. Není to vůbec nadsazené. Přistání na Marsu se již povedlo ódéesákům (odkaz naleznete níže), tak proč by to nedokázali topkaři? Nedávno jsem ty astronauty z ODS viděl v televizi, takže se nejspíš nejednalo o let bez možnosti návratu, který nabízí nizozemská společnost Mars One. Škoda. Nicméně Paroubkovi Marťané měli štěstí. Přistát tam okamurovci, tak nevím, nevím. Nejspíš by Marťany přestěhovali na Venuši nebo do Indie.

Mars je zatím posledním místem sluneční soustavy, kde je člověk relativně bezpečný před českou policií a prokurátory typu pana Ištvana. Jak dlouho, to se neví. Investigativní reportérka Šárka Vostrá odhalila, že olomoučtí prokurátoři bez výběrového řízení nakoupili tucet ruských skafandrů z druhé ruky. A údajně na raketodromu ve vojenském prostoru Libavá zkouší nějaké rakety s dlouhým doletem…

Stejně jako paní Parkanová, i já „… odlehčím tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o CASA letounech provází.“ Všichni, včetně policie, dobře víme, jak to bylo před a během nákupu této ničivé vojenské techniky. Ale jak to probíhalo po ukončení obchodu? O tom se již moc nepíše a právě to zjistíte zde.

Letouny CASA již byly doma, zbývalo pouze vyzkoušet, zda odpovídají požadavkům armády. Rýpalové tvrdili, že jsme koupili zajíce v pytli a prý parametry vůbec neodpovídají skutečným potřebám České armády. Těmto nepřejícníkům bylo potřeba zacpat ústa. Takže se začalo s testováním.

Zkoušky probíhaly tajně, nikdo si přece jen nebyl úplně jistý, zda kritici nemají pravdu. Každý letoun CASA byl proto maskován. Zde poradili švédští odborníci, a jak vidíte z dokumentární fotografie, každý by řekl, že to je paní Vlasta a přitom to byla CASA. Dokonale se podařilo zamaskovat i vrtule. Jen křídla byla moc velká a prozrazovala, že se nejedná o skutečnou Vlastu, ale o nebezpečný letecký bojový prostředek.

Vlastní zkušební let bitevníku CASA-Vlasta dopadl nad očekávání dobře. Z tohoto úhlu pohledu to není vidět, ale letoun je naložen třemi Pandury a šedesáti muži posádky. Tím byly vyvráceny veškeré klepy konkurence o malé nosnosti CASA-Vlasty. V zadní části letounu jsou navíc umístěny přídavné palivové nádrže. S nimi lze doletět do Kábulu a zpět do Prahy jen na jedno natankování. Další fáma tak padla. Pilot se usmívá, což značí jen jedno. Letadlo není plně vytíženo, není proto přetíženo a lehce se ovládá. I protiraketová obrana byla spolehlivá. Paní Vlasta každou střelu chytila a zničila vlastníma rukama.

V pravém dolním rohu fotografie, na krtinci, sedí pan Kalousek a modlí se. S obavami sleduje, jak si CASA-Vlasta vede. Má špatnou zkušenost s testy padáku. Nedivme se proto jeho obavám. Vše ale skončilo výborně. Přelet nad kukaččím hnízdem se vydařil, dokonce opakovaně. Je to nádherná zbraň.

Přitom začátky byly tak těžké. Jak je vidět z další archivní fotografie, i pan Kalousek se podílel na vzniku letounu CASA. Jeho první prototyp sice nelétal, jen jezdil, ale zato používal alternativní šlapací pohon. Později na něm pan exministr pravidelně cestoval do práce, do Strakovy akademie. Z konstrukčního řešení je zřejmé, že inženýru Kalouskovi s vývojem pomáhal Jan Tleskač. Výhod má takové provedení mnoho. Nemusím je ani uvádět. Velká škoda, že pan Kalousek věc nedotáhl až do konce a vše předal Švédům. Ti již tak dobří jako on nebyli. Kdyby byl totiž konstruktér Kalousek stejně úspěšný, jak na ministerstvu financí, mohlo se Česko pyšnit neviditelným bombardérem dřív, než USA. Nikdo by neviděl nejen bombardér, ale ani peníze a možná ani Miroslava. A zase by to odskákala Vlasta.

POZN
A zde je slíbený odkaz: „Podzimní hon na ptáky se vydařil“, který bilancuje nejen úspěšnou loveckou sezónu ODS, ale popisuje i přistání vyvolených ódéesáků na Marsu. Neuvěřitelné, ale pravdivé.

  

Zrod užitečné pomůcky

Nákup rohlíků je nyní hračka

V jedné ze svých reportáží redaktorka Vostrá doplatila na to, že napsala pravdu o policajtech z Hranic na Moravě. Napsala článek a stálo ji to místo. Skandál, který ve vyspělé Evropě nemá obdoby. Nicméně její oběť význam měla. Díky tomu vznikly tzv. „Skříčilovy univerzální a originální moravsko-slezské logaritmické tabulky pro policisty v činné službě“ (odkaz naleznete dole).

Ten název „EDIKT olomoucký“, jímž bylo nařízení uvedeno v praxi, je příliš skromný. Já bych to nazval rovnou Patentem, nebo ještě lépe, Zlatou bulou olomouckou. Skromnost zde vůbec není na místě.

Někteří čtenáři možná nabyli dojmu, že se policii moc pošklebuji. A mají pravdu. Jenže neznají můj skutečný důvod. Pošklebuji se proto, jelikož jsem ve skutečnosti mnohem hloupější, než oni. A s tím se nedokáži vyrovnat. Důkazem mé slabomyslnosti je i to, že píši blogy, místo dělání něčeho rozumnějšího.

Já měl dříve stejný problém, jako ti policajti. Oni nedokázali spočítat zadržené, já zase rohlíky. A všem nám skvěle posloužily Skříčilovy tabulky. Já se k nim dostal nelegálně, vlastně jen díky tomu, že policajti z Lipníku nad Bečvou se ničeho nebojí a vynáší informace dnes a denně. A čeho by se měli bát? Policejní prezident Martinů donášel Nečasovi, co by si nevynesli v Lipníku. Na tom přece není vůbec nic špatného. Mělo by se to rovnou dát do služebního zákona. Potom by remcalové neměli o čem remcat.

Tabulky jsem získal přes redaktorku Šárku Vostrou. A ta se k ní dostala na maškarním plese policistů. Všimla si jedné věci. Policajti při počítání vypitých panáků používali jakýsi laminovaný tahák, či tabulku, ve které byla čísla i piktogramy. Vše před Šárkou ostražitě schovávali. Ale ta s alkoholem umí pracovat. Ne nadarmo je pečená vařená na každé moravské záchytce. A navíc je investigativní.

Prostě si počkala, až se muži zákona uvolní a pak, když byli naměkko, je dojala vyprávěním o svém smutném dětství. Nebylo policajta, který by nezjihl, některé dojala až k slzám. Nakonec z nich to jejich služební tajemství vytáhla. Úplná Mata Hari. Vostrá ale ctí novinářskou etiku, nikdy by svůj zdroj informací nikomu neprozradila. Nadpraporčík Jaroslav Mamánek z Lipníku nad Bečvou se tak vůbec nemusí bát prozrazení. Jeho jméno nikde nepadne. I slib, že Skříčilovy tabulky nebudeme šířit dál, jsme splnili tím, že jsme je na Ulozto.cz zaheslovali. Heslem je slovo „heslo“ a to zná jen Vostrá a já.

S těmi rohlíky je to tak. Když jsem od manželky dostal pokyn koupit pečivo, měl jsem s tím vždycky problém. Celou noc jsem nespal a opakoval jsem si to slovo - číslo, které mi řekla. Cestou do obchodu jsem musel dávat pozor, abych nezakopl, nepřeřekl se a vše nepopletl. Byly to nervy.  V malých obchodech jsem problém neměl. Řekl jsem vždy to zvláštní slovo a dostal jsem rohlíky.

S nástupem supermarketů a zánikem malých krámků se vše zkomplikovalo. Po ruce nebyl prodavač. Ale i toto jsem obešel. Předstíral jsem vždy, že jsem doma zapomněl brýle, a požádal nějakého člověka, vesměs hodnou důchodkyni, aby mi rohlíky odpočítala do sáčku. Nikdy jsem nezapomněl slušně poděkovat.
Lidé byli ochotní, rádi vždy pomohou někomu, kdo je pitomější, než oni sami. Jen jednou jsem se obrátil na nevhodného člověka. Musel to být policajt v civilu. Protože místo toho, aby mi odpočítal rohlíky, obrátil se na hodnou důchodkyni s výmluvou, že zapomněl doma brýle. To známe.

Ale teď je všemu mému trápení konec. Díky „Skříčilovým univerzálním a originálním moravsko-slezským logaritmickým tabulkám pro policisty v činné službě“ chodím po supermarketu jako frajer. Konečně jsem pochopil hrdost Mr. Beana, který v obchodě machroval s kreditní kartou. Držel ji mezi dvěma prsty a všem ji ukazoval. Teď i já mám díky vynálezu plk. Skříčila stejný pocit nadřazenosti jako Mr. Bean. Konečně nejsem pro společnost přítěží.

Práce s tabulkou je opravdu snadná tak, jak bylo popisováno ve zmiňovaném článku. Manželka mi ráno kroužkem zatrhne kýžený počet rohlíků. Já si po příchodu do oddělení pečiva vyberu vhodný prostor. Tam srovnám větší počet rohlíků do jedné řady. Pro tyto účely nemusí být srovnány podle velikosti. Poté do levé ruky uchopím Skříčilovu tabulku. Ta obsahuje dva sloupce. V levém je vždy uvedena arabská číslice, v pravém sloupci jsou nakresleny postavičky zadržených. Původně byla tabulka určena pouze pro policejní potřeby. Jak ale vidíte, lze ji s úspěchem využívat i pro civilní praxi. Je jako udělána pro takové lidi, jako jsem já.

No a potom přebytečné rohlíky házím znovu do regálu. Postupuji shora dolů. A to tak dlouho, až mi počet panáčků v tabulce sedí s počtem rohlíků. A mám nakoupeno. Potom již zbývá jen zaplatit a s pocitem vítěze z marketu odejít. A to vše díky tomuto epochálnímu vynálezu. Nejen, že ulehčil nelehkou práci tisícům řadovým policistů, ale pomohl a ochránil i mě. Pomohl s nákupem a ochránil mě před pocitem méněcennosti z toho, že neumím napočítat ani do pěti.

Když jsem u toho marketu. Několikrát, v rámci mírné provokace v mezích zákona, mě napadla taková věc. Týká se to různých akcí, zejména těch na mléko. Nevím proč, ale když přerovský Kaufland prodává levné mléko, stojí tam obrovité fronty na nákupní vozíky. Horší, než za socialismu na banány. Divné je, že jsem si toho nevšimnul u dalších supermarketů. Cena mléka je v akci stejná, ale žádné fronty. Možná je to nějaké kauflanďácké super mléko z hor, mléko nad mléko, co já vím.

Stalo se mi to několikrát. Já si šel koupit jen cigarety, takže jsem musel obejít tu nervózní veleřadu tvořenou zejména důchodci. S podezřením a nevraživě mě pozorovali. Třeba si mysleli, že je všechny chci přelstít a nečekaje na vozík, vrátit se obtížen dvěma krabicemi mléka pod paží. Měl jsem pocit, že francouzské hole v jejich rukách jemně vibrují. Bylo to nebezpečné.

Z krimi zpráv známe případy agresivních důchodců umně využívajících při rvačkách vše, co mají po ruce, zejména hole. A takový rozzuřený důchodce, bránící zlevněné mléko, je nebezpečnější víc, než lvice chránící svá mláďata. Proto jsem ani neprovokoval. Vždy jsem si v takové situaci ale vzpomněl na slova z písničky „Reklama na ticho“ od Pavola Habery. Pochopitelně parafrázovaná:

Reklamu na mlieko dnes v Kauflandu dávajú… môžete ho zohnať len pod rukou… pred Kauflandom stojí rád dlhý pomalý v tlačenici musí stáť mlieko dostali… v konzervách a plechovkách od Coca Coly také čerstvé mlieko ach až to zabolí… výberové mlieko zo zárukou získa ho kto príde skôr… minulo sa mlieko nie sú zásoby… 

Napadlo mě, jak by asi reagovali. Hlavně na ten závěr… Pochopitelně tak přesně jsem text neznal, jen přibližně. Přesnou citaci jsem našel až na internetu. A bylo to ještě trefnější. On byl problém i v tom, že jsem s sebou neměl sparingpartnera, kterému bych to před nimi šetrně sdělil. A to je možná dobře. Kdybychom tak provokovali, možná bych už žádný blog nikdy nenapsal. Což by ale škoda také nebyla.

POZN
Jak a proč vznikla popisovaná tabulka a kdo v tom měl prsty, se dozvíte zde:
Vostrá versus policajti z Hranic

  

Právem rozhořčený čtenář

Nad dopisy čtenářů

Vlastně to nejsou přímo dopisy, ale komentáře k některým mým blogům. Autoři poznámek občas byli nápadití a dali si dost záležet. Z jejich šlehů prostě sálá optimismus. Satirou nešetřili. Je to nezvedená veselá cháska, která ke mně nebyla právě vstřícná.

Některé glosy se mi tak líbily, že jsem je začal sbírat. Vesměs jsou to komentáře z jiných portálů, kde převzali mé články. Čtenáři na iDNES by se měli nad sebou zamyslet, protože jim chybí ona zde uváděná razance. Je to téma mírně silvestrovské. Doufám, že se autoři těchto komentářů v novém roce napraví a budou ještě vtipnější. Z mé strany slibuji, že příležitost dostanou.

Blog jak Ištvan zatkl Červíčka: taku volovinu jsem dlouho nečetl




Blog o deprivantech:
Zajímalo by mě, kdy ti různí pisálci aspoň jednou vynechají pana Zemana ve svých blábolech, nemá to hlavu, ani patu, jenom ostouzení jim jde dobře. Naši novináři v převážné většině jsou ubožáci, kteří štěkají, jak pán poručí, je to hnus!
Máte stoprocentní pravdu, když nemá deprimant o čem psát, tak napíše vele obsáhlý článek o deprivaci.

Jsem deprimant, jen ostouzení mi jde dobře. Celý prezident Zeman, jen se mi zatím nepodařilo urazit tolik lidí, jako jemu. Ale snažím se.

Blog o komunistech, ne příliš lichotivý:
Volili jste zloděje, máte holé prdele. Meleš hovadiny, a proto ti nevěřím ani nos mezi očima cipe.
Autor přesvědčivě dokázal, že je dutý jak pařez!!! Kydy autora o srovnávání KSSS s NSDAP jsou přímou poukázkou do Bohnic !!! (mé srovnání bylo pravdivé)

Blogy o Okamurovi:
Autore, to je ubohost, že vás za takové bláboly vůbec platí. Toho Chocholouška byste potřeboval Vy. No ano, kde nic není, ani smrt nebere.
Že se nestydíte!
Kdo to psal... aha Navrátil. Tady by bylo dobré vědět, kdo ho za to platí. Další důkaz intelektuálního zmetku… řekl pán s vizáží milicionáře
Co dodat k článku a pisálkovi Navrátilovi, UBOHOST!
Gauner Navrátil. Navrátile Tobě a Tvé rodině je třeba rozbít HUBU za to, že zplodila IDIOTA COMMUNI. At žije Tomio Okamura.
A také si myslím, že nemáte dobré úmysly. Patrně kopete za "pravicové" darebáky…. Já si myslím, že neví vůbec za koho kope… připojil se další okamurovec
Bloger Dušan Navrátil je multikulti 3,14čus!... kritik zná Ludolfovo číslo


Blog o Schwarzenbergovi:
Cizopasníku, melete z cesty.

Blog o Nečasovi:
Milý blbý autore, Nečas si dosud ještě svou velezradu NEODPYKAL (podpis církevních restitucí, podpis amnestie, LHANÍ (!)...a další svinstva). Navíc je DRZÝ, jako by se mu křivdilo. Takže, milý blbý autore, držte hubu!
Navrátile, styďte se! Hloupý Navrátile, už raději nic nepiš… Poté začal hanět i Nečase, ale to již byly běžné nadávky, bez fantazie.

Na závěr část diskuse pod článkem o komunistech. Do tohoto mini sborníku nepatří, uvádím to jen jako vtipnou improvizaci, ke které došlo díky technickým problémům a která se týkala problematiky:
Pan Pivarník, zoufale zvolal: „Nejdou mi smajlíci :)“, pan Hrdlička kontroval: „Za to můžou komoušové. “… Jemu smajlíci fungovali.